Sparta dál tápe, opět nečekaně ztratila body. Po remíze v malém derby s Duklou trenér soupeře Petr Rada prohlásil, že kdyby na sparťanské lavičce seděl český trenér, už by byl odvolaný.

Jeho názoru rozumím.

Konkrétně v případě něj a dalších českých trenérů to tak bylo. Vedení klubu po horších výsledcích jejich angažmá utnulo a dosadilo někoho jiného.

U zahraničních je to však poněkud jiné a je také jiná doba. Musíme si uvědomit, že ho provází realizační tým o patnácti i více členech, který by jeho český následovník převzít nechtěl. Musel by také pryč. A přišli by jeho lidé. Proto to není tak jednoduché.

Navíc si myslím, že je dobře, že dánský kouč Lars Friis nebyl odvolán. Do zimní pauzy bych nikoho nevyhazoval, ani by to mužstvu neprospělo.

Bude čas na důkladnou analýzu, takové věci je třeba spíš řešit s chladnou hlavou než někoho překotně odvolávat. A je jen dobře, že má nyní Sparta na rozdíl od minulosti větší trpělivost.

Rada také poukázal na rozdílnost kádru, že jen letní kosovská posila Albion Rrahmani stál sto milionů korun, což je o deset víc než celý rozpočet Dukly.

Sparta však hraje Ligu mistrů, do níž postoupila po téměř dvaceti letech, musí mít kvalitní a široký kádr. Bohužel se jí opory zranily, Birjmančević a Haraslín byli nejlepší hráči naší ligy. Zůstává otázkou, proč je jiní nezastoupili.

V utkání dala Sparta rychlý gól, všechno mohla mít pod kontrolou. Je ovšem nepochopitelné, proč Dukla byla nakonec v mnoha statistikách lepší a zaslouženě vyrovnala, neboť si vytvářela vyložené šance.

Jestliže se sparťanští hráči, kteří na příležitost čekali, neprosadili, je to na vzpomínanou analýzu i s tím, že nastane v kádru docela silný průvan.

Na Slavii dolehla únava

Slavia po dlouhé době prohrála doma, v Evropské lize s tureckým Fenerbahce, teď se dost natrápila se Slovanem Liberec. Někdo by řekl, že kouzlo Edenu uvadá. To si nemyslím, nastoupit tam bude pro každého soupeře vždycky nepříjemné, i na mezinárodní úrovni. Vím z vlastní zkušenosti, jak se tam těžko hraje.

Na hráče dolehla únava. Ve čtvrtek večer absolvovali těžký zápas s tureckým protivníkem, i když nikam necestovali, na odpočinek nebyly ani tři dny. To bylo velmi náročné. Z hlediska síly, běžeckých dat, energie. Trenér Trpišovský přiznal, že je rád, že má takový „nehezký“ zápas vítězně za sebou.

Liberec prokázal navíc velké ambice, Kovimu (trenér Kováč) se to už daří poskládat, mužstvo vypadá jinak než na začátku sezony.

Na množství zápasů si postěžoval i plzeňský Miroslav Koubek, šestadvacet duelů za podzim – a ještě není konec – je skutečně moc. Ale kdo chce hrát evropské soutěže, a to touží v českém fotbale všichni, se musí přizpůsobit.

Znamená to posílit kádr. Přitom Plzeň na rozdíl od Slavie se základní sestavou moc nemíchá, v Hamburku proti Dynamu Kyjev nastoupila stejná jako proti Jablonci.

Možným řešením, jak českým týmům trochu ulevit, je nehrát nadstavbu. To je ve skupině o titul pět těžkých zápasů. Já ostatně ani jejím zastáncem nejsem, vrátil bych starý klasický model.

Samozřejmě jiní budou argumentovat, že jde o napínavé a divácky atraktivní duely, které hráče i důkladně prověří. Ale síly by se pošetřily.

Na mindráky nevěřím

Objevily se postřehy, že opět sklapla tzv. Csaplárova past, kdy mužstvo vede v poločase o dva góly, a nakonec nevyhraje, či dokonce prohraje. Tentokrát to odnesl právě Jablonec v Plzni.

Na nic takového nevěřím. Jednou vyjde, desetkrát ne, ale mluví se o ní. Jde o souhru náhod, na hráče to nedoléhá. Přece si nedají těsně před koncem poločasu za dvoubrankového vedení vlastní gól, aby se jí vyhnuli! Nesmysl.

Stejně tak že má někdo mindrák z nějakého týmu. Jako hradecký stoper Filip Čihák. Proti Mladé Boleslavi si dal vlastní gól, další střelu, která skončila v síti, nešťastně tečoval, pak mu unikl Pulkrab. A špatný den měl už v minulém zápase těchto soupeřů. Ale na nic takového nevěřím, že by to někdo nosil v hlavě, jde o souhru náhod.

To byste ho měli proti většině týmů, protože chyby se dělají. A nejde být pod psychickou dekou, když se něco nepovedlo. S tím se nedá nastupovat, že jste něco dříve pokazil.

Já udělal obrovskou chybu v derby se Slavií, když jsem pustil slabou střelu Jaromíra Zmrhala, a stejně jsem nešel do dalšího rozklepaný, že ji udělám znovu. To nejde. Musíte se od toho oprostit. Příště může být Čihák proti Boleslavi nejlepší a dát dva góly.

V tomto kole neuspěli hned tři renomovaní střelci při pokutových kopech. Krmenčík za Slovácko na Bohemce, pardubický Zlatohlávek proti Českým Budějovicím, ostravský guru Ewerton v derby s Karvinou.

Někdo může hledat příčinu v nastupující zimě, v terénech. Je pravda, že stojná noha není tak pevná, může podjet. Ale brankář to má stejné, není lehké se odrážet s lehkým úkrokem až k tyči. Spíš se dobře na střelce přichystali. Ostatně další – plzeňský Šulc nebo na druhé straně jablonecký Nebyla – uspěli.

Čvachtavé terény však rozhodně vyhovují menším subtilnějším hráčům, kteří mají níž těžiště, kratší krok, jsou blíž země. Klasickým příkladem je mladoboleslavský útočník Vasil Kušej.

Ze začátku podzimu nebyl moc výrazný, teď nabral formu. Hráče španělského Betisu doslova mučil, jak přiznali trenéři, dařilo se mu i proti Hradci. V souboji snadno odstavil i obrovitého stopera Petráška. To jsem jen zíral, jak od něj po vzájemném souboji odlítl, a Kušej rychle vstal. Až terén zmrzne, už se to vyrovná.