„Titul není jen o rychlosti, ale o konzistenci, mentalitě a vědomí, že každý den závodíte s nejlepšími na světě. Letos jsem si uvědomil, jak privilegovaný život žiju,“ řekla dojatá hvězda jedné stopy.

Tak Jorge Martin slavil titul:

Ovšem cesta dnes 26letého závodníka na motocyklový trůn nebyla vůbec snadná. Historicky první šampion MotoGP z nezávislého týmu (Pramac Ducati) musel překonat řadu obtíží.

Na světové scéně Španěl debutoval v roce 2015 v Moto3 jako čerstvý vítěz Red Bull MotoGP Rookies Cupu. Tedy v šampionátu nadějí, který před ním vyhráli i Češi Jakub Kornfeil a Karel Hanika.

„Když jsem začínal, nikdy jsem si nedokázal představit, že budu bojovat s těmi nejlepšími o titul. Ale každý pád, každá překážka mě naučila, jak se zvednout a jít dál,“ vzpomínal Martin.

Talent se prosazoval postupně

Už v první sezoně pravidelně dojížděl v bodované patnáctce. Přestože jeho výkony naznačovaly velký potenciál, cesta na vrchol byla trnitá.

V roce 2016 se na mokrém asfaltu v Brně dočkal svých prvních stupňů vítězů. Jenže zranění ho připravila o několik závodů, což ho v konečném hodnocení poslalo na 16. místo.

V roce 2017 vyměnil Mahindru za Hondu a hned z toho bylo premiérové vítězství v závodě Moto3, které vybojoval ve Valencii. Skvělá sezona ho připravila na útok na titul.

V týmu Fausta Gresiniho na japonském motocyklu zvítězil v sedmi Grand Prix a suverénně si dojel pro korunu šampiona nejslabší třídy v rámci světového šampionátu.

Právě tady se díky Martinově strojově přesné a nekompromisně precizní jízdě zrodila přezdívka Mart1nator.

Následoval očekávaný přechod do Moto2, ale tam se prosadil až ve své druhé sezoně. Tu ozdobil dvěma vítěznými Velkými cenami.

Jenže ani Martin se nevyhnul nákaze covid-19, kvůli které přišel o dva závody, což ho stálo naději na titul mistra světa.

Těžký pád ještě víc motivoval

Přesto talent madridského rodáka nezůstal nepovšimnut šéfy týmů MotoGP. Místo mu nabídli u Pramacu, kde před třemi lety poprvé osedlal netovární Ducati.

Už ve svém druhém závodě mezi elitou získal pole position a skončil třetí. Pak ale přišel velký pád v Portimau, který si vyžádal osm zlomenin, a jezdec tak přišel o čtvrtinu sezony.

„Po pádu v Portimau jsem si myslel, že je konec. Ale dokázal jsem se vrátit silnější – právě tyhle okamžiky mě připravily na to, abych se stal mistrem světa,“ připomněl závodník kritický moment kariéry.

Navzdory přetrvávající bolesti se, jak to šlo nejdříve, vrátil za řídítka. Odhodlání přineslo na rakouském Red Bull Ringu premiérové vítězství v MotoGP.

Další rok už pokukoval po místě v továrním týmu Ducati. Ale příliš často padal a nedokázal naplnit svůj potenciál.

To vše se radikálně změnilo loni. Z Martina se stal skutečný vyzyvatel úřadujícího šampiona, továrního jezdce Ducati Francesca Bagnaii. Stal se králem sprintů a vyhrál sedm ze závěrečných devíti sobotních zkrácených závodů.

Přesto v dramatickém finále ve Valencii o titul těsně přišel, což ho motivovalo k tomu, aby v roce 2024 vynaložil veškeré úsilí na to, aby dosáhl svého cíle.

K úspěchu pomohl i psycholog

Jenže ani to nepřesvědčilo šéfy italské značky, aby Martina angažovali do „továrny“. „Rozhodnutí Ducati nezařadit mě do továrního týmu mě motivovalo k dosažení ještě lepších výsledků,“ přiznal.

Italům oplatil jejich nezájem ziskem vysněného titulu mistra světa. Klíčem byla mentální odolnost. Zásadní roli v tomto ohledu sehrál jeho psycholog Xero Gasol, který pomohl Martinovi zbavit se strachu z prohry a soustředit se na radost z jízdy.

„Titul není jen o rychlosti, ale o konzistenci, mentalitě a vědomí, že každý den závodíte s nejlepšími na světě. Letos jsem si uvědomil, jak privilegovaný život žiju,“ vysvětlil španělský závodník.

Spolupráce s Gasolem začala už loni a přinesla okamžité výsledky. Martin se naučil žít přítomností, lépe zvládat tlak a užívat si závody. I když přišel o body například po pádu v Německu nebo riskantní volbě pneumatik v Misanu, dál kráčel za titulem.

Protože Ducati vedle Bagnaii už během sezony potvrdila od roku 2025 příchod Marca Márqueze, začal se Martin ohlížet po novém místě. Překvapivě se rozhodl pro tovární tým Aprilia, který chce zvednout na úroveň jeho italského rivala.

„Věřím v potenciál týmu Aprilia dosáhnout vrcholu v MotoGP,“ prohlásil.

Martinova houževnatost může tomuto týmu pomoci uspět, stejně jako letos dovedla stáj Pramac k senzačnímu titulu.