Po zápase Zlína s Mladou Boleslaví jsem hodně dlouho přemýšlel, jestli jsem někdy zažil alespoň podobně divoký výsledek. V nejvyšší soutěži určitě ne – ani u nás, ani v Německu nebo Rakousku.

Tady to je ještě umocněné tím, že takový příděl dostali domácí, a bizarní v tom, že dali pět gólů, a stejně schytali debakl.

Přitom do druhé půle vstupoval Zlín s vedením 2:1 a nic takové smršti nenasvědčovalo. Dva ligové týmy s trenéry, kteří mají spoustu zkušeností.

Nevím, jestli už domácí v závěru rezignovali, ale když jsem kopal já – už jako starší hráč – a někde jsme dostávali příděl, tak jsem vyhlásil: A dalšího už nedostaneme. A kolikrát se to podařilo, prohráli jsme 0:3, ale pořád lepší než dostat pět, šest gólů.     

Ona to není jen fráze, že chcete prohrát se ctí. Každý z členů toho týmu hraje o své jméno, o svou pozici nebo o pozornost, jaké se mu bude dostávat v rámci soutěže. U Zlína bohužel není pořádný ranec ojedinělý, stačí vzpomenout na domácí zápas s Plzní.

Věřím tomu, že z toho je Pavel Vrba hodně zoufalý. Ale jeho odchod? To nedokážu posoudit, od klubu jsem daleko, neznám dění v kabině nebo vztahy vedení a trenérů.

Každopádně nejsem schopen pochopit, že se Zlínu dlouhodobě nedaří situaci stabilizovat. V klubu by si měli zanalyzovat, kde je chyba, jestli jít dál s tímto trenérem, s tímhle sportovním ředitelem, s těmito hráči.

Změna by určitě prospěla, otázka je, kde ji udělat.

Radost mi nedělá ani Jablonec. Podle mě prostě naráží na určitý výkonnostní limit, někteří hráči nemají na to, aby tým hrál lepší fotbal. Chybí mi nějaký kvalitně sehraný útok, moment překvapení.

Bohemka sem přijede a ví, jak hrát, že tu nechce lítat nahoru dolů a dát pět gólů. Pracovala na tom jediném, aby ho pak následně udržela. Domácí zase vyšli bez vstřelené branky, což se opakuje.

V kabině se mohou řešit různá témata – postavení v tabulce, jak to dopadne s majitelem Peltou, objevují se i spekulace o finanční kondici klubu. V kabině je osmnáct dvacet hráčů a každý je jiný. Někdo tyhle věci dokáže vytěsnit, jiní je zase řeší, a pokud se negativních faktorů sejde víc, můžou mít vliv na výkony.  

Hodně mě překvapila porážka Plzně v Liberci. Sparta tu vyhrála s přehledem, Slavia se štěstím a Plzeň dostala trojku. Mně se každopádně Severočeši líbí, trenér Kozel odvádí velmi dobrou práci. Po konci sezony se mu kabinou prožene vítr a pokaždé dokáže poskládat konkurenceschopný tým.

Druhý gól do sítě Plzně – to bylo přesně to, o čem jsem mluvil v případě Jablonce. Ukázka přímočarosti, přečíslení, něčeho, co máte dobře natrénováno.

Trenér Miroslav Koubek i přes vysokou porážku hráče na tiskovce nestrhal, jejich výkon naopak označil za poctivý. Pro mě je to pozitivní vyjádření, i když interně si to samozřejmě můžou vyhodnotit jinak, protože vás taková porážka štve v každém případě.

Pana Koubka znám, i když jsem pod ním nikdy nehrál. Vždy na mě působil jako sympatický člověk s nadhledem.

Sparta přejela Budějovice 4:0 a výsledek vždycky rozhoduje. V tomhle případě bych ale navázal na trenéra Priskeho, že sparťané neměli v zápase jen světlé chvilky, hlavně v prvním poločase. Stát se to může, však i budějovičtí fotbalisté hrát umějí. Nakonec to Letenští uhráli vzadu s nulou, což je velmi pozitivní – také v tomhle se Sparta hodně posunula.