V Jablonci byl terén příšerný, ale rozhodčí označil hrací plochu za regulérní, hrálo se. Je leden, za mých časů bývaly ještě horší podmínky, pro oba mančafty byly ovšem stejné. Lze namítnout, že Jablonec je na tyto terény trochu víc zvyklý, umí na nich. Dobře pamatuju, jak jsme tam hrávali na sněhu, měli namalované pod očima černé pruhy, aby nás neoslňoval a na ničem jiném jsme v této roční době netrénovali.

Ale to už tak úplně není. Dneska jsou všude vyhřívané trávníky, umělky, příprava mančaftů je hodně podobná, skoro stejná. A když někde začne sněžit, nikdo s tím nic nenadělá. Proto říkám, nyní je to oba mančafty stejné. Spíš si Jablonec zaslouží obdiv, jak pod trenérem Petrem Radou jede. Nečekal jsem, že bude po zimní přestávce před Spartou, byť jen o skore, a ohrožovat Slavii.

Slavia vyhrála v Karviné docela přesvědčivě. Závěr utkání přinesl věc zvláštní, při možnosti pěti střídání vysloveně nepředvídatelnou – po vyloučení domácího brankáře musel mezi tři tyče hráč z pole. Naštěstí pro něj jenom na závěrečné okamžiky. Ujal se toho slovenský obránce Marek Janečka.

V každém mužstvu se najde někdo, kdo by si v případě nutnosti troufnul navléct brankářské rukavice. Většinou urostlí hráči, vzpomínám si, jak v německé bundeslize v dresu Dortmundu se toho chopil Honza Koller. Ten ale dřív opravdu chytal. Jinak většinou to odnesou vysocí stopeři. Já se také na tréninku občas do branky postavil, ale v mistrovském utkání bych se rozhodně nehlásil.

Nebo někdo, kdo nemá žádné psychické zábrany. V Jablonci i trochu z legrace to byl Pavel Horváth a byl schopný i něco chytit. Na tréninku tam lezl pořád, ale jak říkám, spíš ze srandy. Ale on by tam šel i v lize, o tom jsem přesvědčený.

Sparta si rozepře nemůže dovolit

Sparta výsledkově jede, ještě po zimní přestávce nedostala gól, ale hra tak úžasná rozhodně není. Přiznává to i trenér Václav Kotal, že vidí nedostatky.

Objevily se náznaky, že jeho vztahy se staršími hráči nejsou v pořádku. Já si to nemyslím. Kdyby v kabině nějaké mezilidské potíže nastaly, hodně by ji to srazilo. Maká na tom, aby se přiblížila Slavii, rozepře v šatně si nemůže dovolit. Jak se má spolehnout jeden na druhého, když by to vzájemně nefungovalo. Trápení na hřišti pořád pokračuje, ale nedostává laciné góly, nyní už vůbec žádné, to je krok správným směrem, z toho se dá vycházet.

Nováček Pardubice přijel do Plzně sebevědomě, věděl, že se domácí nenacházejí zrovna v pohodové době. Vyloučení všechno změnilo. I v deseti jsem jim ale věřil, že nemusejí prohrát, že nedostanou gól. Tohle je pro ně snad nejhorší zápas, jedeš na půdu favorita, snažíš se, dlouho odoláváš, pak to tam spadne. A je to skoro jako bys dostal bůra.

Často se říká, že přesilovka žádná výhoda není, ale je to klišé, výmluva, když se zápas nepodaří. Samozřejmě to výhoda je. Je pravda, že oslabený tým se semkne, hráči začnou víc makat. Pokud to však mužstvo s početní výhodou zvládne, především v hlavě, kdy nikdo nic podvědomě nepodcení, mělo by toho využít.

Většinou bývalí útočníci říkají, že by penalty měli kopat útočníci, kteří jsou připravovaní na to dávat góly. Slovácký Kliment to potvrdil, proměnil spolehlivě na Bohemce obě, naopak domácí Necid a teplický kanonýr Řezníček neuspěli. Mám na určení exekutora jiný názor. Když se v mužstvu najde hráč, který má kopací techniku, věří si a umí vzít odpovědnost na sebe, má na to nervy, tak je jedno, na jakém nastupuje postu. To nyní prokázali budějovický obránce Čolič nebo jablonecký záložník Kratochvíl, kolo před tím slávistický stoper Kúdela.

V těžké pozici se nachází Tomáš Necid a je mi ho moc líto. Odmalička vyslovený střelec, který to prokazoval i v reprezentaci, se teď neskutečně trápí. Neproměnil proti Slovácku penaltu, mohl dostat mužstvo ještě do hry o body, něco je v pozadí. Šel do Bohemky, aby se znovu v kariéře, která je hodně úspěšná, našel, ale nedaří se mu to. Chce to zlomit, nejde to.

Vzpomínám na Horsta Siegla, který často říkal: Jakmile o tom moc přemýšlíš, moc to řešíš, tak je to vždycky horší. Ale tenhle zákon pro útočníky asi pořád platí. Tomáš je citlivý kluk, hodně o všem přemýšlí, chce se spoluhráčům za všechno odvděčit, pomoci týmu, a ono to nejde. Moc bych mu přál, aby to prolomil.