Největší chybu vidím v zodpovědnosti. V koncentraci na konkrétní situaci.
I v oslabení se dá zabránit tomu, aby skóre narůstalo.

Stačí si jen připomenout góly, jaké Sparta dostala.

První padne po špatné rozehrávce Panáka. Jeho podobné selhání mělo už za následek podzimní porážku v Mladé Boleslavi.

Chápu, že trenér chce něco hrát, jeho pokyny musí hráč dodržovat, řídí se podle nich. Špatná přihrávka, stane se, z požadavku na konstruktivní rozehrávku může i vyplývat.

Ale co udělal sparťanský obránce pak? Červova střela, brankář vyráží, plzeňský útočník Chorý je v pohybu, je u první dorážky. Ještě gól nedává, ale opět se dostává k míči. V té chvíli už měl Panák být v souboji, skluzovat, zabránit, aby soupeř v poklidu zakončoval.

Navíc velký hráč se pozná podle toho, kdy řeší situaci fotbalově a kdy zvolí jednoduché řešení třeba i odkopem na tribunu, přestože to není líbivé. A o Panákovi se přitom mluví i v souvislosti s reprezentací…

A další góly? Na 3:0 střídající Mejdr pustí celou stranu, následuje centr na dva volné hráče, přestože středoví obránci vzadu byli.

Úplný rozpad všeho.

S Liverpoolem dostala Sparta pět gólů, určitě si to prohlíželi na videu, aspoň to předpokládám. Nevěřím, že to nechali jen tak být. Rozebírali si je.

Pak jedou do Plzně, na souboj třetího s prvním, kdy si však nemyslím, že by Viktoria ještě vstoupila do boje o titul, i když se může stát cokoli. Spartě stačí neprohrát – a takhle dopadne.

Chytla sice zápas, kdy soupeř věděl, co na ni chce hrát, a dokázal to naplnit. Do mužstva se vrátil Pavel Šulc, který byl jedním z hlavních aktérů vysokého vítězství. Společně s ním i Tomáš Chorý, francouzský legionář Cheick Souaré a další.

Ale výsledek byl především o Spartě, která nepředvedla vůbec nic.

Slavia rozstřílela čtyřmi góly nesnadného soupeře Teplice. Po porážce s AC Milan musela rychle přepnout na domácí ligu, což dokázala.

Opět je to zásluha trenéra Jindřicha Trpišovského, který musel sestavu protočit a vyslal vynikajícího Matěje Juráska. Jeho trefy byly lahůdkové.

Pro mě je ovšem důležité, že neinkasovala. Po čtyřech inkasovaných gólech v Miláně to je pro psychiku hráčů zásadní, dobře se tím nastavili na odvetu.

Po porážce s Olomoucí požadovali fanoušci Baníku odvolání trenéra Pavla Hapala. Jejich frustraci rozumím, jejich nespokojenost narůstá.

Je už dlouhodobá, Baník se pořád nemůže vytáhnout v lize výš, aby konkuroval nejlepším. Je rozdíl, jestli skončíš za špičkou o deset, nebo o dvacet bodů, ale úplně deptá, jakým způsobem, jakou hru předvádíš.

Říkám si – to přece není možný. Klub, který je zdravý finančně, vedou ho legendy, které něco zažily a mají obrovské zkušenosti ze zahraničí. Situace není nijak dobrá, žádný trenér to asi nemůže jen tak zlepšit.

České Budějovice dvakrát vedly nad přímým konkurentem Zlínem, nakonec výhru neudržely. Vyrovnání přišlo v poslední minutě. To je zákon fotbalové schválnosti, tým na páté příčce to nepostihne. Nedivím se, že jsou z toho v Budějovicích rozhození.

Já bych však hledal pozitiva. Soupeř nebyl lepší, kvalitativně se mužstvo i hráči zvedají, je před ním ještě dost zápasů včetně nadstavby.

Mnozí už jihočeský klub odepisovali. Špatní trenéři, slabý kádr, rozklížené vztahy včetně majitele. Ale Budějovice jsou tady a mají se od čeho odpíchnout, nejsou v bezvýchodné pozici. Příště takový gól už nedostanou.