Dlouhé roky jste pracovat pro stáj F1 McLaren. Pamatujete se na první setkání s mladíčkem Lewisem Hamiltonem?

Poprvé jsme se spolu bavili v roce 2004, kdy se slavnostně otevíralo McLaren Technology Center v Anglii za účasti královny Alžběty a prince Philipa. Ale o Lewisovi jsem samozřejmě věděl daleko dříve. Existoval tehdy juniorský tým McLarenu s názvem West Competition, který jsme tenkrát sponzorovali. Ten jezdil v naprosto stejných barvách jako McLaren v F1, ale v nižších závodních kategoriích. Byli tam tehdy další nadějní jezdci budoucnosti, třeba Nick Heidfeld nebo Tomáš Enge, kterého jsem tam přivedl. A patřil sem i motokárový tým, ve kterém jezdil právě Hamilton.

Pracoval jsem tehdy pro titulárního partnera stáje McLaren, tabákový koncern West. Ale protože Hamiltonovi nebylo ještě osmnáct, nemohli jsme s ním v marketingu nijak pracovat. Byl pro nás tabu.

Tam kde ostatní končí, ti nejlepší ještě přidají

Dokázal jste si v té době představit, že jednou bude lámat rekordy Michaela Schumachera?

Lewisova výjimečnost jako sportovce – atleta i jako pilota byla zřejmá již od první chvíle. Když pak ve formuli 1 vyhrál první Velkou cenu a získal premiérový titul mistra světa, představy o tom, že by jednou mohl překonat největší ikony tohoto sportu a lámat rekordy, získaly reálné obrysy. Zřejmé ale zároveň bylo, že k tomu bude potřebovat to nejlepší „náčiní“, tedy že bude řídit ten správný vůz.

V poslední době se mezi experty i fanoušky rozhořel spor, zda je větší legendou F1 Hamilton, nebo Schumacher. Na čí stranu se přikláníte?

Podobná srovnávání jezdců z odlišných historických etap formule 1 nemám moc rád. Každý z nich měl k dispozici naprosto odlišné podmínky, technickou úroveň vozů i zabezpečení. I kdybychom všechny slavné jezdce historie dnes posadili do totožného auta, nebylo by to fér. I když éry Schumachera a Hamiltona jsou od sebe blízko, také tady vidím v závodních podmínkách velké rozdíly.

Co porovnat lze, jsou jejich individuality. Oba se v mých očích řadí k šampionům, tedy pilotům, kteří v rozhodujících momentech dokáží zajet onu „extra míli“. Tam, kde ostatní špičkoví jezdci končí, oni ještě přidají. To dělá rozdíl mezi prvním a druhým místem. Takových šampionů, kteří jdou dál nejen na trati, ale i v přípravě a dalších aktivitách, je opravdu málo. A Lewis i Michael k nim patří.

Jaký byl Hamilton v dobách působení u McLarenu mimo závodní dráhu? Tedy v kontaktu s mechaniky, inženýry a vůbec celým týmem.

V tomto ohledu lze opět porovnat Hamiltona se Schumacherem. Oba uměli či umějí celý tým kolem sebe strhnout na svou stranu a motivovat jej. Skvěle pracují se zpětnou vazbou, v případě vítězství se nebojí dát týmu zásluhy. To vždy pomáhá a tmelí kolektiv. Podmínkou jsou ale pochopitelně úspěchy v závodech.

Lídrem na trati i mimo trať

Spousta pilotů si potrpí na různé žertíky. Legendární jsou třeba ty, které si navzájem dělali Gerhard Berger a AyrtonSenna. Má Lewis Hamilton smysl pro humor?

On není ten typ baviče, za nímž by zůstávaly hromady veselých historek. To takový Juan Pablo Montoya, který u nás v týmu rovněž po krátkou dobu působil, to je pravý opak. S ním i dalšími jsme si užili spoustu legrace a jsou příběhy, které se tradují a dodnes se jim zasmějeme. S Lewisem si takové historky nevybavím.

Jak moc se podle vás za ty roky závodění v Grand Prix změnil?

Měl jsem možnost stát po boku velkých jezdců po dlouhé úseky jejich kariér a sledovat, jak dozrávali a jak je prostředí, v němž tráví 95 procent svého času, formovalo. Promlouvají do toho úspěchy či neúspěchy, jejich věhlas a sláva, peníze, obdiv, „nástrahy velkoměsta“. V poslední době pak stále více sociální média a možnost komunikovat s fanoušky napřímo, bez zprostředkovatele. To dříve nebylo.

Každý z pilotů má v rámci kariéry různá období a s těmito věcmi se vyrovnává lépe či hůře. Někdo je na to víceméně sám, někoho ochrání jeho okolí a tým. Viděl jsem vrcholy a pády. Tímto vším si prošel i Lewis. U něj do toho navíc vstoupilo i spirituálno, které z něj podle mne udělalo lepšího člověka. Angažuje se i mimo sport, ať už je to hnutí Black Lives Matter, ekologická udržitelnost či další aktivity. Dnes je Hamilton v postavení, že jeho dosah v komunitě je obrovský a dokáže měnit věci kolem sebe k lepšímu.

Má na to, získat oněch bájných deset titulů mistra světa?

Je mu sice již pětatřicet let, stále je ale ve vynikající fyzické kondici. Já věřím, že při dobré konstelaci a pevném zdraví se mu to může podařit. Ale stále má titulů teprve šest a letos si jede pro sedmý.

Bez diváků to nepůjde věčně

Hamilton byl „produktem“ výchovného systému McLarenu podobnému tomu u Red Bullu. Ten ale zažívá krizi a Red Bull nemá mladé piloty se superlicencí. Kde se stala chyba?

Red Bull má své juniorské programy v mnoha sportech a podporuje mladé sportovce v cestě na vrchol. Je to součást jejich dlouhodobé filozofie. V určitý moment se jim ale během krátké doby nashromáždilo tolik pilotů vychovávaných pro formuli 1, že je neměli kam umístit. Talenty mezi nimi byly, ale málo z nich splňovalo nároky, které u F1 stále stoupají. Potřebují totiž dva vyrovnané piloty, ne jednoho zkušeného a jednoho juniora, který teprve zkušenosti sbírá. Dopadlo to tedy tak, že mají nyní Verstappena a po druhém adekvátním pilotovi se dívají jinde.

To, co bylo dříve proti filosofii sportovních týmů Red Bullu, se najednou stává automatické. Je to vidět i u fotbalu, kde Lipsko již také nesází jen na své odchovance. Takže bych neřekl, že jsou v krizi, jen u nich došlo ke změně celkové filosofie. I ekonomicky si to spočítali, že je výhodnější koupit zkušeného a zralého jezdce než investovat do nejistého mládí.

Po odchodu z Red Bull Air Race jste se českým sportovním fanouškům ztratil z radaru. Čemu se nyní věnujete?

Veškerou svou energii věnuji projektu Automobilist. Máme partnerskou smlouvu s formulí 1 a od letoška, kdy seriál slaví 70. výročí, jsme oficiálním dodavatelem F1. Díky permanentní akreditaci na závody můžeme čerpat inspiraci pro naše designové produkty. Automobilist v rámci F1 dlouhodobě spolupracuje s týmy Ferrari, Mercedes, McLaren a Williams a jsme rovněž oficiálními partnery MS v rallye a MotoGP. Nedávno jsme představili unikátní produkty na téma Past and Future pro Porsche, kde jsme jejich nejslavnější vozy nechali závodit třeba na Marsu. Zároveň jsem ambasadorem značky ÖMV Na to, čemu se věnuji, se mohou čeští sportovní fanoušci podívat i na mém Instagramu.

Zůstáváte nadále v blízkém kontaktu se světem formule 1?

Ano, právě díky projektu Automobilist. Naše spolupráce je opravdu úzká a jsem v kontaktu nejen s organizátory seriálu a zástupci stájí, ale i samotnými jezdci, kteří jsou našimi ambasadory a pomáhají s naším byznysem. Jmenoval bych třeba Davida Coultharda či legendárního Jackieho Stewarta, vloni jsme ale na Hockenheimringu měli oficiální prezentaci Automobilist před všemi aktuálními jezdci F1. V našem kreativním týmu jsme vytvořili třeba materiály k jednotlivým dekádám sedmdesátileté historie F1 a k rekordnímu 92. vítězství Lewise Hamiltona je již ve spolupráci s Mercedesem připraven naprosto unikátní plakát v omezené sérii.

Do jaké míry zamává s budoucností globálního byznysu formule 1 koronavirová pandemie?

Formule 1 má v současné situaci jednu velkou výhodu a jednu nevýhodu. Výhodou je to, že se závody mohou konat před prázdnými tribunami jako pouze televizní produkt. To, že se jede bez diváků, vnímají pouze závodníci a týmy, na obrazovce je ale prožitek téměř stejný. V tom je velký rozdíl oproti fotbalu, který bez diváků a té atmosféry nedává smysl. 

Na druhou stranu je u F1 velké riziko přenosu nákazy. Ano, týmy jsou pouze z Anglie a Itálie a žijí ve svých bublinách, ale personálu, který se pohybuje kolem závodů, je hodně. Jsou to stovky osob oproti desítkám třeba právě u fotbalu. Negativně se pandemie podepisuje i na e-sportu. Rozvoj soutěže Formula One Esports Series začal v poslední době akcelerovat, ale pandemií se vše zase zpomalilo.

Celkově si troufám říci, že sport bez diváků nemůže fungovat věčně. Vydrží třeba jednu dvě sezony. Pak by se musel kompletně změnit model fungování a financování.

Je hledání nových trhů pro F1 opravdu tou správnou cestou? Jsou tu přece jen případy, kdy se expanze nakonec neujala a závody z dané lokality zmizely – Indie, Korea a naposledy Malajsie.

Rozšířit záběr formule 1 a budovat nové okruhy ve světě byla již od 90. let strategie Bernieho Ecclestonea. On to měl spojené s byznysem, jeho firmy na stavbách získávaly zakázky, jeho architekti okruhy designovali a podobně. Obchodně to tedy bylo promyšlené, často se ale ukázalo, že formule 1 nemá v daných lokalitách vybudované povědomí. A tak projekty kolabovaly, jako třeba v Koreji.

Ani v Malajsii, kde se dlouho snažili, se nepodařilo F1 etablovat, a desetitisíce vstupenek se rozdávaly zadarmo. Aby na závod vůbec někdo přišel. Trochu jiná je situace v Bahrajnu a dalších zemích Blízkého východu, tam je to otázka prestiže a poměřování okolních zemí mezi sebou. Navíc si hodně slibují od turismu. Též Singapurci rádi prezentují své město. Každá z těch zemí má tedy jiný záměr, ale ne vždy se podaří nadchnout národ. Já jsem pro, aby globální sport měl globální zásah, ale je nutné plánovat s ohledem na fanouškovskou základnu i možnosti monetizace a zapojení partnerů.

Žádná dominance netrvá věčně

Proč se F1 nedokáže už desítky let etablovat na trhu v USA tak výrazně, jak chtěl Bernie Ecclestone a touží po tom i jeho nástupci?

Koncem 90. let jsme jezdili po světě a snažili se pro Bernieho dělat osvětu. Turecko, Moskva, USA. Někde to šlo lépe, někde hůře. V USA má tento sport minimální povědomí a na žebříčku sledovanosti je hodně daleko za baseballem, americkým fotbalem, basketbalem a dalšími. Jediné, co Američané znali, byla Grand Prix Monaka, protože se jim líbilo, že rychlá auta jezdí ve městě. V Americe je prostě na prvním místě show. Třeba i jejich motoristické závody IndyCar či NASCAR jsou hlavně o maximální zábavě a méně o sportu samotném.

Navíc je USA obrovská země, kde každý region má jiné sportovní priority a jinou mentalitu. Motorsport má celkem tradici blízko mexické hranice nebo na Floridě, kde jsou velké okruhy a komunita. V Indianopolisu, když jsme uspořádali první ročník formule 1, bylo asi 250 000 diváků, ale o rok později už to bylo celkem fiasko. Kvůli problémům s pneumatikami Michelin startovalo jen šest vozů na Bridgestonech a my nedoručili tu zábavu, kterou diváci očekávají od každé sportovní akce. Takže pokusy tam byly a jsou, ale je to i o masmédiích, sociálních sítích, sponzorech a zvyšování dosahu. Kdyby v F1 figuroval americký jezdec, také by to potřebné mediální masáži pomohlo.

Jak vidíte budoucnost týmu F1 Mercedes? Zůstane dál součástí koncernu Daimler a dokáže si udržet suverenitu i při chystaných změnách regulí?

U každého týmu vstupuje do hry koktejl o několika ingrediencích. Je to správný personál včetně klíčových postav, které dokáží v rámci regulí z možností týmu dostat sto procent, jsou to samozřejmě finance a je to také spirit. A ten spirit může přinést špička vedení i jezdci. To, že jeden tým dominuje, je ve sportu zcela běžné. Jsou to periodicky opakující se jevy. My akorát vždy zapomínáme na toho, kdo kraloval před tím.

Proč se Ferrari roky trápí a ne a ne získat titul?

Každý z týmů F1 chce vyhrát titul a všechno jsou to obrovské týmy s velkou tradicí. Dříve se seriálu účastnilo sedm nebo osm automobilek, které pak kvůli krizi odešly, na to nezapomínejme. Technické regule neumožňují velké výkyvy v pořadí závodů. Teď přijdou velké změny od roku 2022, což je největší výzva pro konstruktéry, aby co nejrychleji našli ideální řešení. Všechny týmy podepsaly dohodu, že i po změnách pravidel budou sedm let pokračovat v F1, a všichni bychom si přáli, aby se startovní pole vyrovnalo. Smlouva navíc napomůže slabším týmům, co se týče financí.

Verstappen je fenomenální

Pokud by se někdo letos díval na F1 po desetileté pauze, musel by si myslet, že je ve stroji času. Stále závodí Hamilton, Vettel i Räikkonen, příští rok se vrátí Alonso. Jsme svědky podobně výjimečné generace jako v tenisu (Federer, Nadal, Murray) nebo týmy v nejistých časech odmítají riskovat a sázet na nové tváře?

Co se určitě změnilo, je vstupní věk do tohoto sportu. Posouvá se neustále dolů. Jezdci tam vstupují stoprocentně atleticky fit, jsou lépe připraveni než jejich předchůdci, což pomůže té jejich dlouhověkosti. Právě profesionálnější příprava, životospráva a další věci mohou za to, že se piloti drží na vrcholu déle. Třeba v případě Räikkonena jde i o kontinuitu. Tým věří, že mladému kolegovi předá svou zkušenost. A také jeho jméno je atraktivní pro sponzory.

Formule 1 stále hledá způsob, jak závody udělat atraktivnějšími. Je cestou vymýšlení novot v podobě závodů s otočeným pořadím na startu, nebo je třeba spíš hledat jednodušší technická pravidla, která závodní pole v mezích možností vyrovnají?

Může to jít oběma směry. Piloti a týmy budou zásadně proti inovacím, protože to jsou konzervativní články soukolí. Opačně se na to dívají marketéři, média a zástupci akcionářů, kterým jde o zatraktivnění a přilákání diváků. O nepředvídatelnost. Ti budou tlačit na změny formátu. Výsledkem střetu těchto dvou světů bude, že nějaké nové prvky se do sportu dostanou. Tendence je taková, že se sporty poptávce přizpůsobují, ale nejde překopat celá pravidla. Fotbal se také nezačne hrát na dvakrát 20 minut a pak penalty.

V Mugellu se, aspoň z pohledu fanouška, osvědčily štěrkové únikové zóny. Pokud by záleželo na vás, které klasické tratě byste vrátil do kalendáře F1?

Když jsem byl kdysi konzultantem brněnského autodromu, snažili jsme se udržet MotoGP, získat homologace, dostat tam testování F1. Při homologacích jsme bojovali s nároky, které měla mezinárodní federace. U motocyklů tam štěrk být musí, protože v mokru je asfalt nezbrzdí. Ale když se jede formule 1 na oficiálním okruhu GP, jako je třeba Mugello, tak FIA přimhouří oko. I když by nejradši měli asfalt úplně všude.

Na druhou stranu ty tradiční okruhy, třeba Spa, chtějí v pár zatáčkách udělat štěrk. A vede se kolem toho diskuse. Protože když příliš riskujete a dostanete se do štěrku, už z toho nemusíte vyjet a závod skončil. Staré tratě chyby neodpouštěly. Ale právě z důvodu bezpečnosti a nostalgie by někteří jezdci uvítali, aby se tratě přestavěly a vrátil se štěrk.

Podle mne má oboje svoje kouzlo. Na prvním místě by měla být bezpečnost a teprve za ní sport. Člověk by rád viděl více dramatických situací, ale ne za cenu ohrožení závodníků.

Vidíte mezi současnou nastupující generací někoho, kdo má potenciál být v budoucnosti tak úspěšný jako Hamilton nebo Vettel?

Nejvíce se mi z mladších jezdců líbí Max Verstappen. Podle mne je naprosto fenomenální. Člověk to zkrátka pozná jakýmsi šestým smyslem, když je s těmito špičkovými piloty v jedné místnosti a má možnost vnímat, jak vystupují, co vyzařují, a potom vidí jejich výkony na trati. Verstappen kromě vítězné povahy přidává i genetický předpoklad, jeho otec byl rovněž pilotem F1, a navíc sedí momentálně v druhém nejlepším autě. Může se určitě dále rozvíjet.