Jak se v poslední době změnila možnost výstupů na horské vrcholy?

Od začátku března 2020 jsme prožívali velice špatné období, takže letos mám největší radost z toho, že covidová hysterie už skončila, vracíme se k normálnímu životu a tedy i k cestování. Já však musím ještě určitou dobu počkat, protože cesta do některých mých vytipovaných destinací je stále dost složitá.

Které země máte na mysli?

Moje přítelkyně má cestování ráda a pohoda je i v naší horolezecké partě. Proto jsme se na podzim chtěli vydat na Havaj, která je zajímavá svým exotickým terénem. Mým konkrétním cílem bylo vyjet na kole na tamější přes čtyři tisíce metrů nejvyšší horu Mauna Keu, která patří mezi nejizolovanější neaktivní sopky světa, k čemuž však nedošlo.

Říkáte na kole?

Ano, na kole, i když by nás tam určitě neuvítala žádná široká asfaltová silnice, ale nějaká pěšina tam snad povede, vždyť na vrcholu je observatoř. Tento záměr jsme však museli odložit, protože proti covidu jsem očkovaný jen dvakrát, což Američanům nestačí. Svoboda pohybu tedy stále ještě není v normálním stavu.

Ještě někam vám zůstaly dveře zavřené?

Ano, mým nesplněným přáním byl rovněž klasický výstup na nejvyšší horu Nového Zélandu Mont Cook, vysokou 3800 metrů. Chyběla totiž jistota, že nebudou žádné vstupní problémy. A riskovat, že přeletíte půl zeměkoule, pak strávíte nějaký čas v hotelu a vydáte se zpátky, by byl nesmysl. Doufám, že situace se zklidní a koncem příštího roku se tam vydáme a kromě mého výstupu na horu budeme aspoň měsíc jen pro radost cestovat nádhernou krajinou.

Takže letos jste se nikam nepodíval?

To bych snad ani nedokázal. (smích). Jedna moje cesta vedla do řecké Meteory, což je oblast, která je na seznamu UNESCO. Jde o specifický, skalnatý terén v nádherném prostředí, na jehož vrcholcích ve středověku mniši postavili krásné kláštery. A protože podle představ nevyšla už zmíněná Havaj, tak jsem do auta naložil dvě kola a horolezecký batoh a moje cesta s přítelkyní vedla do Bulharska. Než jsme dojeli k moři, tak jsme se věnovali hlavně turistice, cyklistice a golfu.

Už jste se pro nějakou další životní cestu rozhodl?

Chci se vrátit k tomu, z čeho jsem vyšel, což je sportovní lezení. V různých evropských zemích chci navštívit lezecké oblasti, kterých je hodně, takže Adam Ondra se nemusí bát, že by na něj žádná skála nezbyla, nebo že bych měl v úmyslu mu konkurovat (smích). Skály jsou většinou tak rozsáhlé, že na nich svoje „Everesty“ najde každý.

Máte už vizi, kam by příští rok měla vést vaše první poznávací cesta?

Na konec února už mám letenky do Portugalska, kde se dva týdny budu věnovat cyklistice a golfu. Pak se vydám za teplem i lezením do Španělska a následovat bude s mými výbornými parťáky sportovní všehochuť.

S výstupy na himalájské velehory tedy už nepočítáte?

Už ne, ale moje cesty za Korunou Himaláje a Korunou světa mně budou připomínat příběhy, které jsem vylíčil v knižní podobě pod názvy Severní polokoule naší koule a Jižní polokoule naší koule.