O aktuální sezoně za Kladno:
„Poté, co jsem loni odjel do Pittsburghu (na vyřazení dresu s číslem 68 – pozn. red.), jsem se rozhodl, že chci dělat jen věci, které mě dělají šťastným. A zhubl jsem. A je to docela těžké, vážil jsem 122 kilo, takže pro mě bylo těžké hrát. Chtěl jsem být dobrý, ale byl jsem příliš těžký. Ani mě to hraní nebavilo. Bál jsem se, že se zraním, protože jsem byl zkrátka moc těžký. Tak jsem zhubl. Mám stejnou váhu, jakou jsem měl, když jsem hrál v NHL. Takže nejsem unavený a užívám si to mnohem víc než v posledních letech.“
Co ho ještě motivuje k trénování a hraní:
„Dělám celý život od dvou, tří let. Takže je to tak, že mi nevadí do arény jít. Je to moje, takže když tam nikdo není, jdu. Jako když lidé chodí na procházky do lesa, já si jdu bruslit sám na led. Prostě mi to dělá takovou svobodnou mysl a jsem tam šťastný. Lidé se mě vždycky ptají: ‚Proč to pořád děláš?‘ Nevím. Nikdy jsem neměl za cíl vyhrát to nebo to. Prostě mě to bavilo. Stejně jako můj otec, který byl farmářem až do své smrti. Nemusel to dělat. Právě to ho ale dělalo šťastným.“
O možnosti pracovat pro Pittsburgh:
„Řekl jsem to už v Pittsburghu – konečně vím, kam patřím. Hrál jsem v tolika týmech a miloval jsem každou minutu, ale nejvíc času jsem strávil právě v Pittsburghu a cítil jsem, že tam patřím. Jsem Penguin. Musela by to ale být práce, co mě udělá šťastným, trochu jsme o tom mluvili. Myslím, že hráčům mohu pomoci. Pořád hokej miluju. Cítím, že jsem měl dar vidět hru jinak, proto jsem mohl hrát tak dlouho. Nechci ale jen někam přijít a dávat rady. Chci cítit i tu druhou stranu, která chce rady slyšet. Musí to být oboustranné. Nechci být policajt, který říká, že musíš udělat tohle a tohle. To se mi nelíbí. Protože když vidíte, že si někdo přijde pro radu, ví, že vím, že chce být lepší. Ne každý hráč takhle přemýšlí. Já jsem to tak měl s Hubym (Jonathanem Huberdeauem) a Barkym na Floridě. Stejně tak s Barkym (Aleksanderem Barkovem) – bavili jsme se o hokeji a cítil jsem, že chce být lepší.“
O vzpomínkách na Devils, za které před necelými deseti lety vstřelil svůj poslední hattrick v NHL:
„To je už deset let? Taky jsem si to tam hodně užil. To bylo hned potom, co jsem s Bostonem prohrál ve finále Stanley Cupu. Nevěděl jsem, kde budu hrát, protože v Bostonu mi řekli, že mě nepodepisují. A měl jsem trochu štěstí, protože (Ilja) Kovalčuk odcházel do Ruska a oni hledali pravé křídlo. A pak se ozval Lou (Lamoriello)! Kdo by si kdy pomyslel, že Lou a Jágr budou spolupracovat?! Ale stalo se a od toho dne jsme se stali velmi dobrými přáteli a já jsem moc rád, že ho vidím. Jako loni v Pittsburghu, když Islanders hráli s Pittsburghem hned po slavnostním ceremoniálu.“