I pro české zájemce momentálně platí, že kdo chce hrát ve Švýcarsku, musí viditelně čnít nad ostatními. Týmy nejvyšší soutěže mohou do utkání nasadit maximálně čtyři cizince, a proto si zpravidla pečlivě vybírají.

Koronavirová pandemie však s klubovými kasami pořádně zamávala, a tak majitelé hledají způsoby, jak ušetřit. Proto oznámili, že od přespříští sezony umožní mužstvům nasadit až sedm zahraničních hokejistů naráz.

Manažeři tím pádem nebudou muset tolik lpět na domácím trhu a hodnota švýcarských hráčů klesne. „Zavedli to proto, aby nemuseli přeplácet dobré Švýcary,“ vysvětloval v rozhovoru pro Aktuálně.cz Roman Červenka, který září v Rapperswilu.

Součástí kroku je však také omezení speciálních licencí, díky nimž se někteří cizinci do současného limitu nepočítají. Stačí, aby před dovršením dospělosti odehráli ve Švýcarsku alespoň pět let. Z Čechů jde například o Františka Řeháka. Normálně by mu cenná licence vydržela napořád, ale po změně ji ve 22 letech bude muset odevzdat.

Hlavním bodem sváru je nicméně rozvolnění přísného limitu. Protestuje tamní hokejová federace i hráčské odbory. 

S rozhodnutím ligy, která funguje jako samostatná jednotka, nesouhlasí 94 procent švýcarských hráčů. Logicky hájí vlastní zájmy, ale argumentují také tím, že s přívalem cizinců ubyde míst pro talentované zelenáče, což z dlouhodobého hlediska negativně ovlivní sílu Švýcarska na mezinárodním poli.

Protesty podpořil například obránce Nashvillu Roman Josi, momentálně asi nejznámější hokejista v zemi. Na začátky v elitní švýcarské lize zavzpomínal takto: „Dostával jsem hodně času na ledě, dokonce i v přesilovkách. Kdybychom tenkrát měli v týmu deset cizinců, něco takového by nejspíš nebylo možné.“

V sobotu hráči dokázali, že odpor k novince berou vážně. Všech pět ligových zápasů odstartovalo stejným protestem. Před úvodním buly se hokejisté sebrali a na dvě minuty odjeli na zpátky střídačku, kde roztáhli připravené transparenty.

„Chceme, aby se celá věc znovu prodiskutovala,“ prohlásil šéf odborů a bývalý hvězdný brankář Jonas Hiller. „Nebudeme jen tancovat, jak oni pískají. Jsme důležitou součástí výsledného produktu. Hráči mají obavy. Někteří se samozřejmě bojí o práci, ale v první řadě jde o budoucnost švýcarského hokeje.“

Cizinci do počtu

V diskuzích, kolik cizinců by mělo hrát v české extralize, dávají kritici současného stavu za příklad právě Švýcarsko, kde stále dostávají hodně prostoru domácí hokejisté včetně mladíků.

Když už přijde cizinec, musí ostatní převyšovat a soutěž obohatit. Proto je v první desítce ligového bodování hned pět zahraničních hráčů včetně Čechů Červenky a Jana Kováře. V elitní dvacítce je pak šikulů z ciziny hned dvanáct.

Česká extraliga nabízí úplně jiný obrázek. Mezi dvaceti nejproduktivnějšími muži jsou jen tři cizinci, přičemž do první desítky pronikl pouze Američan Peter Mueller. Hvězd je tedy poskrovnu, častěji přicházejí hráči do počtu.

Kluby rády vítají průměrnou zahraniční výpomoc, protože za Čechy musejí platit navíc tabulkové odstupné. Manažery navíc nesvazují žádné přísné limity. Do zápasu můžou nasadit až šest cizinců s tím, že se mezi ně nepočítají hokejisté, kteří v Česku strávili alespoň tři sezony v řadě.

Litvínov tak momentálně má na soupisce osm cizinců, Pardubice dokonce devět.