Takže převládá plná spokojenost?

Účasti v elitní osmičce si samozřejmě velice cením, ale měla jsem ještě jedno přání. A tím bylo splnění olympijského limitu, což se mi nepodařilo. Trošku mě uklidňuje, že tohoto cíle nedosáhla ani většina mých finálových soupeřek, které skončily přede mnou.

K dosažení špičkových výkonů chyběly odpovídající podmínky?

Všechno sice stoprocentní nebylo, ale třeba na organizaci si nelze stěžovat. Hlavní důvod vidím v tom, že šampionát se konal výjimečně už v únoru, takže nebylo moc času na přípravu. Já jsem navíc z rodinných důvodů měla ještě menší prostor pro trénování, což se na dosažených výkonech mohlo projevit.

Co všechno nebylo stoprocentní?

Hned na začátku nás překvapila dost teplá voda, ale brzy jsme si na ni zvykli. Vůbec nejhorší byly dopingové kontroly.

Proč?

Na odběr krve jsme často čekali až do deseti hodin večer a teprve potom následovala půlhodinová cesta autobusem do hotelu, což po náročném dni nebylo nic příjemného.

Ještě něco vám komplikovalo život?

Trochu horší bylo ubytování. Se stravováním byla zpočátku spokojenost, ale kvůli stereotypu jsme se všichni v závěrečných dnech už těšili na českou kuchyni.

V Dauhá jste byla poprvé. Jak jste se v hlavním městě Kataru cítila?

Jako malá holka mezi mrakodrapy čili v jiném světě. Po našem příletu se teplota pohybovala kolem necelých dvaceti stupňů, ale najednou vyskočila až na třicítku, což byl pro mě šok.

Splnit olympijský limit se vám zatím nepodařilo. Myslíte si, že do Paříže cestu přece jen najdete?

Pořád si říkám, že když jsem teď v únoru zaplavala třetí nejrychlejší čas v kariéře, tak po dalších dvou měsících práce bude pro mě reálné olympijský limit splnit. Po loňském českém rekordu na něj mám ztrátu jen 0,7 vteřiny.

A co vás v nejbližší době čeká?

V březnu se budu šestnáct dní připravovat na soustředění v Turecku a v dubnu mě ve Švédsku čekají velké mezinárodní závody. Na nich bych chtěla zažít tu radost, že po olympiádě v Tokiu v roce 2021 nebudu chybět na největším svátku sportovců ani letos.