Kluby z bubnů tahal bývalý francouzský obránce Gael Clichy, s nímž jste se poznal právě v těchto soubojích. Čekal jste, že vytáhne Slavii právě Arsenal?

Vůbec jsem si nepomyslel, že by v tom byla z jeho strany nějaká poťouchlost, naopak jsou všichni spokojení. Slávisté si ostrovní tým vysloveně přáli, takže se jim to splnilo. Clichy jim vyplnil jejich přání, pamatuju si na něj moc dobře, malý rychlý leváček. Výborný fotbalista.

Vy jste také toužil po Arsenalu?

Říkám, super los. A šance jsou vzhledem k tomu, jak se Slavia v pohárech prezentuje, podle mého vyrovnané. Získala si v Evropě určitý respekt, bát se nemusí. Osobně jsem si říkal, že by nebyl špatný Manchester United, je o přece jen zvučnější jméno. Ale dobrých soupeřů bylo v osudí dost. A nemyslím si, že kdyby dostala Dinamo Záhřeb, bylo by to jednoduché. Porazilo Tottenham 3:0, vyřadilo ho, kvalitu má velkou. Nebylo by tak atraktivním, ale určitě velice nepříjemným soupeřem.

Naskočily vám hned v mysli zápasy s Arsenalem?

Je to už hodně let, ale zapomenout se nedá. Nezapomenutelný zážitek. Vybavují se mi oba. První na Arsenalu mám spojený s nádhernou kulisou, nádherným stadionem a vynikajícím týmem, který stál proti nám. Co hráč, to pojem. Bohužel výsledek trošku horší. Sedm gólů, které jsme dostali, je hodně, byla to trošku ostuda, proč to nepřiznat. Ale ten tým byl špičkový, měli možná nejlepší formu, co kdy měli. Bylo těžké s nimi hrát. Odveta doma a bezbranková remíza naopak úspěch, který pořád bereme.

Ač většinu kariéry jste nastupoval jako levý obránce, na Arsenalu jste zaujal místo stopera. Jak jste se v té roli cítil?

Mně to nevadilo, já na stoperu hrával i ve Zlíně. Situace byla taková, tak jsem šel do středu obrany. Bylo mi skutečně jedno, jestli hraju beka nebo stopera. Dan Pudil, který nastoupil na levém kraji a později se také přesunul do středu, byl tehdy ještě mladý a mohl běhat. Proto ta sestava.

Jako jediný jste se zapsal mezi střelce, druhý gól ve Vaniakově síti byl oficiálně připsán vám jako vlastní. Nevadí vám to?

Byla to taková tečovaná střela, lízlo mě to. Myslím, že pálil Fábregas. Bylo to připsáno mně. Ale já to neřeším, stane se. Jestli jsem v zápise zapsaný, tak je tam aspoň moje jméno.

Po sedmigólovém výprasku vám slávističtí fanoušci připravili při děkovačce velké ovace, příznivci domácích jen valili oči. Vzpomínáte si?

Asi ocenili, že jsme se i na Arsenalu snažili o otevřený fotbal, žádný zaparkovaný autobus. Možná to byla z hlediska výsledku trošku chyba, byl pro nás krutý, ale zápas se musel líbit. Ocenili naši odvahu.

Říkáte, že šance jsou vyrovnané. Nemluví z vás víc slávistické srdce, či český patriotismus?

Já si to skutečně myslím. Vidím to tak. Arsenal už nemá tým jako za našich časů, jedna hvězda vedle druhé, teď má spíš mladší hráče, kteří se teprve můžou jimi stát. Věřím, že to budou vyrovnaná utkání. Vyřadit Leicester, vyřadit Rangers, to není náhoda. Slavia je už zkušená a dokáže si poradit.

Skladba zápasů, kdy Slavia tentokrát začíná venku, by mohla být výhodou?

V podstatě je to jedno. Jen se uvidí, jak na tom bude brankář Ondra Kolář. To by mohlo mít vliv na tým. Jeho případná ztráta by byla hodně citelná.