Má na kontě sedm mezistátní zápasů, osmý v kvalifikaci mistrovství světa 2022 v Kataru a proti zemi, kde nyní má angažmá, nepřidá. „Jsem z toho hodně smutný, ale co se dá dělat,“ nepopírá.

Jako znalce českého fotbalu ho švýcarský trenér estonského výběru Thomas Häberli oslovil, aby mu něco o soupeři prozradil. „Řekl jsem mu, že česká liga je silová, mužstva výborně organizovaná, disciplinovaná, plní taktické pokyny,“ upozornil na přednosti českého fotbalu.

K tomu dodal i největší osobnosti týmu Jaroslava Šilhavého, na prvním místě pochopitelně Tomáše Součka, nejuznávanějšího českého fotbalistu současnosti. Ale tyto poznatky trenér Häberli nevyužije, i on šel do karantény, předá je však nástupci Martinu Reimovi.

Český soubor je jasným favoritem. „Brali bychom i remízu,“ přiznává Sinjavskij. Utkání se navíc hraje na neutrální polské půdě. „Každý by raději hrál doma,“ probírá estonský reprezentant. „Pro soupeře to bude spíš výhoda. Je jim vlastně jedno, jestli cestují do Polska anebo Estonska, ale my přišli o domácí prostředí,“ zdůrazňuje.

Do Karviné přešel v zimním přestupním termínu, kdy jeho klub Flora Tallinn (mistr země) dostal nabídku. Neváhal. Ví dobře, že z české ligy se lépe může posunout v kariéře dál než z pobaltské země, příkladů by se našlo mnoho. Ostatně Karviná má v kádru nejvíce cizinců v české lize. „Dorozumíváme se anglicky,“ prozrazuje Sinjavskij.

Rodnou ruštinu občas použije, mnoho slovíček je podobných, ale rovněž zrádných. „Některá mají totiž jiný význam, čímž vznikají různé zajímavé situace. Mnohdy humorné, někdy však i méně,“ dokládá. Proto se snaží učit česky. „To je potřeba, když tady chci hrát,“ uvědomuje si, jak se chová pravý profesionál.

Osobní život v Karviné se mu líbí. „Připomíná mi mojí rodnou Narvu,“ ukazuje na estonský padesátitisícový říční přístav poblíž ruských hranic. Nejen průmysl, socialistická sídliště, ale i okolní příroda.

Ještě před čtyřmi roky měl ruské občanství. „Já měl obě, ruské po rodičích a taky pas Estonska, kde jsem se narodil,“ objasňuje Sinjavskij. „Ale chtěl jsem reprezentovat svou vlast, tak už mám jen estonské občanství,“ říká. Moc se těšil, že nastoupí proti českému týmu. Nebylo mu (nyní) přáno. „Covid mi sebral životní zážitek,“ opakuje.