Časové okno, při kterém počasí umožní výstup na vrchol Mt. Everestu, bývá většinou otevřeno jen pár dní v roce. A tak když se v roce 2019 po dlouhých týdnech špatného počasí živly umoudřily, vyrazily v noci na 22. května ze svých stanů davy nedočkavých horolezců prahnoucích po vrcholu. 

Jenže místo splnění životního snu a úchvatného zážitku je čekala noční můra.

Na uzoučkém jižním hřebínku, který vede k proslulému Hillaryho výšvihu a posléze k vrcholu planety, se utvořila dlouhá fronta desítek až stovek horolezců, kteří se snažili dostat na vrchol nebo z něj sejít či mezitím alespoň na chvíli spočinout a nabrat síly.

V zóně smrti, kde tělo získává ze vzduchu jen třetinu kyslíku, bojuje s ledovým povětřím a neobyčejně rychle dochází k vyčerpání, znamenala tato konstelace kritické riziko pro všechny zúčastněné. 

A to zejména pro ty, kteří neměli takovou fyzickou kondici nebo spoléhali na lahve se stlačeným kyslíkem – a zároveň jich s sebou neměli dost na to, aby jim vydržely až do chvíle, kdy se zase vrátí do patřičného výškového tábora.

Důsledky předloňské květnové „zácpy“ byly hrozivé. Během následujících několika dní zemřelo cestou z vrcholu devět horolezců, osm z nich vyčerpáním nebo na výškovou nemoc, což se podle některých expertů dá připsat právě prodlouženému pobytu v zóně smrti. 

Fotografie, kterou v osudný den roku 2019 pořídil nepálský horolezec Nirmal Purja:

Byznys za miliardy

Podobně tragický scénář se teoreticky může opakovat i letos. Nepálské úřady totiž zahraničním horolezcům vydaly už přes 400 povolenek, a tak o vrchol bude (včetně Šerpů) letos v květnu usilovat necelá tisícovka lidí, které mohou vrtochy počasí k vrcholu nahnat takřka současně, stejně jako předloni. 

Před hrozící katastrofou ale Nepál přivírá oči a přílivu turistů na Everest (a dalších sedm osmitisícovek v zemi) se brání jen formálně.

Na příjmech z turismu je totiž tato chudá země výrazně závislá, takže když kvůli pandemii covidu-19 loni musela zavřít hranice, přišla na příjmech od zahraničních horolezců údajně o 300 milionů dolarů, tedy asi 7,5 miliardy korun. 

Na těchto turistech přitom nevydělávají jen úřady, ale také domorodí obyvatelé. Horolezci sice za povolenku k výstupu na Everest zaplatí 11 000 dolarů, tedy asi 237 000 korun, ale tato částka činí jen menší část nákladů na celou výpravu.

Další tisíce dolarů horolezci utrácejí na místě za služby, nákupy u místních obchodníků a většinou také platí Šerpy a další agenturní pracovníky, kteří jim pomáhají vylézt na vrchol. Cena výpravy se tak nakonec vyšplhá minimálně na 35 000 dolarů (přibližně 750 000 korun), ale může vyrůst i na několikanásobek.

Většina z těchto peněz přitom zůstane v Nepálu.  

Rozpráší horolezce covid? 

O jak citelnou ztrátu jde, Nepál zjistil už v minulém roce, kdy kvůli pandemii covidu-19 nemohl povolenky na osmitisícovky vydávat a příjmy z turismu se dramaticky propadly. A tak se letos chystá zahojit.  

Jenže strašák jménem koronavirus zasahuje do situace na Everestu i letos.

Před pár dny se podle horolezců v tisícihlavém základním táboře pod horou objevily první případy nákazy. A to i přesto, že by všichni zúčastnění měli být před svým příjezdem pod horu negativně testovaní a projít týdenní karanténou. 

I kvůli nepříliš aktivnímu přístupu úřadů, které se bojí negativní publicity, přitom není jasné, jestli se jedná o obávanou indickou variantu, která se od nepálského souseda začíná po světě rychle šířit a právě na indickém subkontinentu má na svědomí nesmírné ztráty na životech. 

Zda si letos vyžádá oběti i fronta na vrchol Mount Everestu, se ukáže v následujících týdnech.