Úvodních 49 okruhů to v Silverstonu vypadalo na poměrně nudnou nedělní vyjížďku devatenácti monopostů (ten dvacátý, „covidový náhradník“ Nico Hülkenberg v Racing Pointu, do závodu vůbec neodstartoval) s očekávanou vládou Mercedesu.

Jenže pak se při nájezdu do poslední zatáčky roztrhla levá přední guma na monopostu v té době druhého Valtteriho Bottase. Fin musel okamžitě do boxů a lídr závodu Hamilton dostal rázné pokyny, aby si na pneumatiky dával pozor i on. Zvlášť na levou přední, protože ta je na trati vytyčené na místě bývalého letiště RAF zvlášť namáhána.

Zrádnost levých zatáček

Podobně jako na většině okruhů v kalendáři F1 se i zde jezdí po směru hodinových ručiček, jenže levé zatáčky jsou na Silverstonu povětšinou pekelně rychlé. A to směsím Pirelli zrovna nesvědčí. Stačí si připomenout rok 2013, kdy tu bouchala jedna guma za druhou.

Hamilton měl před Maxem Verstappenem, který poskočil na druhé místo opuštěné Bottasem, královský náskok. Navíc Nizozemcovo obutí bylo také na hranici životnosti. Ten tak s vidinou bodu za nejrychlejší kolo zamířil do boxů pro nejměkčí (a tudíž nejrychlejší) směs.

Jestli to byla vzhledem k následujícím událostem chyba, nebo ne, to se už nikdy nedovíme. Ale sám Verstappen tvrdí, že by k mechanikům musel tak jako tak, jinak by měl ve finiši problémy i on.

V posledním kole nastal pro miláčka britského publika, které muselo závod sledovat jen v televizi, nečekaný horor. Také jemu se levá přední guma odporoučela do věčných lovišť, do cíle tak musel „doskákat“ v podstatě s trojkolkou.

Hlavně zůstat v klidu

Hamiltona se na chvíli zmocnila panika. „S každým okamžikem to bylo horší a horší. Tělem vám lomcuje adrenalin a myslím, že v té chvíli začal pracovat pud sebezáchovy,“ popsal kritický okamžik.

Rychle popadl dech a soustředil se na jediné: protnout cílovou čáru dřív než stíhající Verstappen. Závodní inženýr Peter Bonnington pilota zásoboval aktuálním stavem rozestupu a nezbývalo než doufat, že to klapne.

Verstappen ztrácí pětadvacet vteřin. Dvacet. Šestnáct v zatáčce Chapel za půlkou okruhu. Deset v zatáčce Stowe jen pár set metrů od cíle. Devět. Sedm. A nakonec 5,856 vteřiny v cíli. Poslední kolo ujel britský jezdec za 1:55 minuty, jeho nizozemský rival byl o 28 vteřin rychlejší.

„Je to poslední kolo?“ ptal se pro jistotu Hamilton v momentu, kdy projížděl po cílové rovince. „Bono“, jak se Bonningtonovi familiárně přezdívá, ho ubezpečil, že ano a že závod skutečně vyhrál.

V boxech se lídr šampionátu šel okamžitě podívat, co se to s tou pneumatikou proboha stalo. „Celou dobu jsem si gumy hlídal. A najednou jsem na rovince pocítil, jak mi v plné rychlosti spadly otáčky motoru a celý vůz táhl doleva. Musel jsem najet na nějaký úlomek na trati, jinak si to nedokážu vysvětlit,“ přemítal šestinásobný světový šampion.