Dvojnásobný mistr světa a hráč, jenž si s balonem rozuměl jako málokdo jiný napříč fotbalovými dějinami, zemřel v lednu 1983. Pozůstalá rodina však dodnes neví, kde vlastně Garrinchovy ostatky jsou.
„Je pro mě znepokojující, že to nevím. Měl slíbené mauzoleum, jenomže nejdříve je potřeba ho najít. Tohle si táta nezasloužil,“ řekla před lety Garrinchova dcera Rosangela Santosová.
Garrinchovi příbuzní tvrdí, že ostatky mohly být ztraceny při exhumaci.
Podle jeho bratrance Joaa Rogoginského byly kosti přemístěny před 16 lety, kdy byl na stejném místě jako Garrincha pohřben jiný rodinný příslušník. Rodina ovšem nedostala žádné dokumenty.
„Není jisté, že je pohřben. Máme informace, že tělo bylo exhumováno, ale nemáme dokument, který by to dokazoval,“ prohlásil správce hřbitova ve městě Magé.
Na hřbitově jsou údajně dvě Garrinchovy hrobky. Do jedné z nich měl být roku 1983 pohřben k dalším členům rodiny, druhá je označena obeliskem a měla být vybudovaná v roce 1985.
Garrincha je přitom pro Brazilce nezapomenutelnou legendou a jeho pohřební průvod přilákal miliony lidí a jeho fanoušků. Epitaf připomíná, že „zde odpočívá ten, kdo byl radostí lidu“.
Rodák z Magé musel odmalička překonávat značné překážky na cestě za zářivou kariérou. Pravou nohu měl o šest centimetrů kratší než levou. Jednu z nich měl navíc vytočenou dovnitř, druhou ven. Sotva chodil, nicméně díky tréninku na tříkolce se jeho stav zlepšil.
Místo vzdělávání už od deseti let pracoval v továrně, číst a psát se naučil až v dospělosti. Přes klub Serrano se dostal až do slavného Botafoga, kde strávil s krátkými výjimkami celou kariéru.
Tvořivý útočník či křídelník nevyrostl ani do výšky 170 centimetrů, odtud přezdívka Garrincha, tedy „střízlík“ nebo „malý ptáček“. Tento handicap vynahrazoval dokonalou míčovou technikou, bleskovými kličkami a přesnými centry.
„Byl to neuvěřitelný fotbalista, jeden z nejlepších vůbec. S balonem na noze dokázal dělat věci jako nikdo jiný,“ vysekl Garrinchovi poklonu jeho spoluhráč ze zlaté brazilské reprezentace Pelé.
Garrincha odehrál za „Kanárky“ padesátku duelů a vstřelil 12 gólů. Byl u titulů světových šampionů v roce 1958 ve Švédsku i o čtyři roky později v Chile, kde Brazilci ve finále zdolali Československo 3:1.
V tomto utkání sice Garrincha neskóroval, ale jinak se na MS 1962 se čtyřmi trefami s dalšími pěti hráči podělil o čelo střelecké soutěže.
Zatímco na hřišti byl vzorem, ostatně Garrincha údajně jako první hráč zakopl míč do autu při zranění soupeře, načež se toto gesto ve fotbale stalo něčím zcela obyčejným, mimo trávník žil velmi bouřlivý osobní život.
Už během hráčské kariéry měl problémy s alkoholem, stejně jako jeho otec. Zapletl se do několika dopravních nehod, jednu z nich nepřežila Garrinchova tchyně.
Se svou první láskou se rozvedl po 13 letech, mediální rozruch potom vyvolalo jeho manželství s populární zpěvačkou Elzou Soaresovou. O Garrinchovi se vědělo, že je sukničkář, měl mít nejméně 14 dětí. Například syna Ulfa zplodil ve Švédsku při fotbalovém turné.
Po skončení kariéry byl Garrinchův sklon k alkoholismu ještě silnější. Brazilec měl pocit, že mimo fotbal upadá v zapomnění. Sešel jak po psychické, tak fyzické stránce a zemřel v 49 letech na cirhózu jater.
Ztráta ostatků jen pečetila nešťastný osud fotbalového génia.