Nejnovější Zprávy

Jezdit za hranice znamená obcházet opatření, míní Fryčer. Rakušanům ještě hodlá ukázat


Hokejové Znojmo se po dlouhé době stáhlo z mezinárodní EBEL ligy a aktuální sezonu tráví až v třetí nejvyšší české soutěži. I tak zůstali Orli profesionálním klubem a brzy chtějí naplno dokázat, že nejsou východoevropský plebs. Jejich trenér Miroslav Fryčer, jeden z prvních Čechoslováků v NHL, mluví v rozhovoru také o pandemii a uniklých nahrávkách z Brna a Třebíče.

Jak trávíte čas, když váš tým nemůže hrát ani trénovat?

Asi tak jako většina lidí okolo hokeje, kteří se nudí a nemají kam píchnout. Dodržujeme nařízení vlády, nestřetáváme se. Každý se připravuje doma sám, já si zajdu maximálně do lesa. Ta situace nikoho netěší, ale musí se respektovat a akceptovat.

A jak bojujete s nudou? Sledujete hokej ze zahraničí aspoň v televizi?

To bych se akorát naštval, kdybych se musel dívat na hokej, jehož teď ani nemůžu být součástí. (úsměv) Spíš si čtu, snažím se zahnat myšlenky na hokej. I když nejsem fotbalový fanoušek, občas nějaké sestřihy zhlédnu. Jinak s rodinou sledujeme dokola Ulici, Růžovku, Modravu a tak dále. Snažíme se pořád myslet pozitivně.

Mají hráči individuální tréninkové plány na doma?

Kluci, které máme letos k dispozici, jsou velmi poctiví a sami chtějí. Snaží se sami udržovat, nikdo se na nic nevykašle. Běhat a posilovat v přírodě nebo doma umí každý, hráči žádný plán nemají. Každý ví, co jsme dělali v létě nebo co děláme při tréninku. Mají doporučeno pobýt na čerstvém vzduchu, ale zároveň nijak neobcházejí vládní opatření.

Dojíždění za tréninkem do zahraničí, jako to dělají některé sportovní týmy, u vás ve hře nebylo? Rakousko máte za rohem.

Já chci respektovat nařízení vlády. Proč tohle dělat? Buď budeme všichni zajedno, nebo si zase každý bude dělat, co chce. Nejsem zastáncem tohohle dojíždění za hranice, ale je to můj osobní názor. Pokud si někdo chce udělat fajfku, ať si ji udělá. Nicméně podle mě je to zbytečné, protože navíc nevidíme žádné světlo na konci tunelu. Nevíme, kdy se sport znovu rozběhne a nakdy se vlastně připravovat. Když je tady vysoké riziko nákazy, nepojedu přece k sousedům, kteří jsou na tom podobně. Nedává mi to smysl.

Považujete to svým způsobem za obcházení českých opatření?

Připadá mi to tak. Opakuju, že je to můj názor, záleží to na klubech, ale mně osobně se to zdá jako obcházení daných pravidel. Pak se nedivme, že pandemie nemizí.

Jaký byl pro Znojmo přechod z mezinárodní EBEL ligy, v současnosti Bet-at-home ICE Hockey League, do české druhé ligy, tedy až třetí nejvyšší soutěže u nás?

Kluci trénovali dvakrát denně, stejně jako v dřívějších letech. Teď vidíme, že se majitel klubu rozhodl správně. Někdy je zapotřebí udělat krok zpět a počkat, jak se to vyvine. Když vidím, že některé soutěže ani nezačaly, jiné jsou přerušovány… My máme aspoň odehraných pět zápasů a byli jsme v nějakém rytmu. Udělali jsme dobrý krok zpátky a hrajeme soutěž, která není tak špatná, jak se někomu mohlo zdát.

Jaké bylo zjištění o druhé lize v pěti zápasech?

Že spoustu lidí mělo naprosto mylnou představu. Už to není žádná pivní soutěž, nehrají to stopadesátikiloví pantátové, kteří si jdou po práci udělat žízeň a skoro nedopnou kalhoty. Hrají tam kluci se zkušenostmi nebo naopak mladí dravci, chtějí se na Znojmo vytáhnout. Chtě nechtě musíme potvrzovat roli favorita. Je otázka času, kdy toho soupeře svou kvalitou v zápase zlomíte, ale doba, kdy byste po příchodu z lepší soutěže dávali těm týmům deset nebo patnáct gólů, je dávno pryč. Dneska se ti kluci udržují, aby vypadali dobře u bazénu. (úsměv)

Vedly se ve Znojmě debaty o tom, zda klub zůstane plně profesionální i v této soutěži?

Majitel od prvopočátku věděl, co chceme a jakou máme vizi do budoucna, kdy se zase situace změní a uvolní. Chtěli bychom zpět do EBEL ligy, tohle je takový mezičlánek, ať něco hrajeme. Nikdo nemohl předpokládat, že se teď stejně k hokeji minimálně na měsíc nedostaneme, ale kluci, kteří ve Znojmě jsou, vědí, že ve druhé lize nechceme zůstat. Proto zůstal Anthony Luciani nebo přišel Mikko Vainonen, slyšeli na to. Úroveň klubu je i nadále profesionální, změnil se jen název soutěže.

Chcete se vrátit do EBEL ligy, byť jste v minulosti tvrdili, že tam s vámi leckdy zachází dost arogantně? Chcete se tomu vzepřít?

Samozřejmě. V posledních letech jsme ukázali, že si umíme respekt získat nejen pomocí výsledků. Nenecháme si házet špínu na hlavu za to, že jsme pro ně z východního bloku. Myslím, že teď spíš „ebelce“ budeme chybět. Neodešli jsme, že bychom byli uražení, žádala si to doba. Pokud se od příštího září rozjede zase normální soutěž se vším všudy, budeme připraveni se tam vrátit a bojovat proti všem. Už tam zjistili, že i Znojmo umí praštit do stolu.

Takže i pro vás je tato mezizastávka v druhé lize s vidinou návratu do EBEL ligy lákavější než případné angažmá někde jinde?

Angažmá jinde u mě nepřichází v úvahu. S majitelem Znojma jsme oba stará škola, plácli jsme si. Pokud bude pocit, že můžu ještě něco předat, zůstanu. Pokud ne, bez problémů skončím úplně. Když skončím ve Znojmě, skončím s hokejem. Jediná vize pro mě bude pláž, slunce, černé brýle, kafe a cigáro. (úsměv)

Za poslední půlrok pohnulo českým hokejem téma uniklých nahrávek z hokejových šaten. Nejdříve od dorostenců Techniky Brno a nedávno z kabiny dospělých hráčů prvoligové Třebíče. Co na to říkáte?

Neznám osobně ani jednoho z těch dvou trenérů. Každý má své metody, jak působit na hráče, jak se chovat u mládeže nebo dospělých. Nerad bych hodnotil jednotlivé výroky trenérů, spíš mě zaráží jiná věc. Vždy mi bylo jako hráči vštěpováno, že co se upeče v šatně, má tam také zůstat. Chyba je podle mě v tom, že to kluci pustili ven. U nás ve Znojmě si to vůbec neumím představit. Pravidla jsou jasně daná. Pokud by se něco takového stalo u nás, pytel by byl podle mě hodně rychle za branou zimního stadionu.

Zklamalo vás to především v případě Třebíče, kde šlo o profesionální dospělé hokejisty? U mladých hráčů z Brna se to chápe asi snáze.

Ano, já jsem mluvil o té dospělé šatně. Jak říkám svým asistentům, já opravdu nezávidím trenérům, kteří dnes pracují s mládeží. Ať je to hokej, fotbal nebo cokoliv jiného. Já jsem si to zkusil párkrát jako záskok, ale nemohl bych u mládeže trénovat nikdy. Vidím, že je to rok od roku horší. Když se však vrátím k dospělým, tam je pouštění věcí ze šatny absolutně nepřípustné.

Ladislav Šmíd z Liberce to pro Hokej.cz okomentoval tak, že stát se to v šatně Bílých tygrů, dotyčný hráč by tam na druhý den neseděl. A ještě by nejspíš dostal nějakou ránu od cesty.

Jasně, to s Láďou naprosto souhlasím. Takové pravidlo prostě je. Opravdu ta kauza pro mě znamenala šok, čím dál častěji kroutím hlavou nad věcmi z dnešní doby. Kdyby se tohle někde stalo mně, souhlasím s Láďou, že ten kluk by se nemohl ukázat nejen na zimáku, ale ani nikde ve městě.



Zdroj příspěvku

Scroll to top