Sotva čerstvý třiadvacetinásobný grandslamový vítěz opustil centrální dvorec areálu Rolanda Garrose a dal tak prostor světovým tenisovým odborníkům rozebrat dopodrobna jeho další zápis do historie, snesl se na jeho hlavu déšť superlativ.
Podle experta Eurosportu Matse Wilandera hraje Djokovič nejlepší tenis v kariéře, Brit Tim Henman zase tvrdí, že Srb zlepšil pohyb a přidal větší energii do úderů.
Kde se to v rodákovi z Bělehradu v 36 letech vzalo?
Podle mnohých odborníků je za tím Djokovičova úspornost a schopnost soustředit se jen na velké turnaje. Směřuje koncentraci hlavně na grandslamy, protože by rád letos vyhrál ten kalendářní. Polovinu úkolu má za sebou. Ovládl Australian Open i Roland Garros.
„Turnaje vybírá v programu chytře, stačí mu pár zápasů a jde na to,“ všiml si Henman.
Ještě osm let nazpátek měl Djokovič na kontě 91 zápasů, nyní v polovině sezony 31. Pravda, na americké podniky nemohl jet kvůli chybějícímu očkování proti covidu, ale i tak srbský tenista evidentně ubral, mezi grandslamy zvolnil a na velké akce tak přijíždí správně tenisově nažhavený.
A pak je tu další aspekt. Důraz na detail. Pro Djokoviče jsou kompenzační cvičení v tréninku stejně důležitá jako herní dril. Tělo musí dostat, co potřebuje, aby drželo pohromadě.
„Má své rutiny, cvičení, která dělá pravidelně. Normálně by mě nenapadlo, že by právě tohle mohlo rozhodovat, ale když to pak vidíte zblízka, poznáte, že právě detaily pak dělají rozdíl,“ všiml si český talent Jakub Menšík, který Djokovičovi několikrát dělal sparingpartnera.
Tahle cesta by mohla být návodem pro Karolínu Muchovou. Její senzační jízda do finále French Open uhranula tenisový svět. A to nejen tím, že vystavila stopku favoritkám jako Marii Sakkariové nebo Aryně Sabalenkové, ale tím, jak k tomu dospěla.
Pestrým, svěžím, komplexním tenisem, který bavil fanoušky na tribunách i u obrazovek. A jejich největším přáním po prohraném finále bylo jediné: „Hlavně vydrž zdravá“.
Jestli má totiž rodačka z Olomouce nějakého obávaného soupeře, je to její vlastní tělo. To ji doteď brzdilo vždy, když konečně nabrala formu.
Základ pro to, aby se svalová zranění už nevracela tak často, má slušný. S kondičním koučem Jaroslavem Blažkem na fyzičce pořádně zapracovali. Muchová zvládla těžké zápasy, i když v Paříži bojovala s nemocí, ztratila hlas a po dlouhých bitvách ji pálily plíce.
I pro ni ale platí, že potřebuje pečlivě plánovat program sezony tak, aby se neutavila. Není potřeba objíždět turnaj za turnajem, spíš gradovat formu směrem k velkým podnikům, které, jak sama říká, má nejraději.
Někdy mají týmy hráček tendenci panikařit, když nemá tenistka dostatek odehraných zápasů na konkrétním povrchu a po porážkách v prvních kolech ještě narychlo shání divoké karty jinam.
Tohle by ale neměl být případ Muchové. Trenér Emil Miške dává velký prostor její kreativitě, svou svěřenkyni nechce přepínat a když náhodou nebude někdy na turnaj dobře připravená, raději se z podniku odhlásí.
Pokud se tenhle plán nové světové šestnáctce a jejímu týmu podaří udržet, máme se ještě i v téhle sezoně nač těšit. Zvlášť, když sama přiznává, že antuka není její nejsilnější povrch.