Co by normálně bylo nepředstavitelné, prošlo letošním play off s pochopením.
Brankářský mág Bostonu Tuukka Rask vyrazil do „bubliny“, kde odstartovaly boje o Stanley Cup, s vědomím, že manželku Jasmiinu nechává doma s čerstvě narozeným potomkem a dalšími dvěma dětmi.
Když pak prodělal menší zranění a viděl pusté kulisy torontského stadionu, které nelichotivě okomentoval, zřejmě si řekl, že na tohle už je moc starý. A náhle opustil mužstvo v půlce prvního kola.
Tenhle moment diváky zrovna neutvrdil v tom, že „bublinové“ vyřazovací souboje jsou nepostradatelným zážitkem.
Ano, do arén v Torontu a Edmontonu kvůli přísným opatřením stejně žádní fanoušci nemohli, nicméně NHL doufala, že usednou alespoň k televizím. Bohužel. Čísla sledovanosti jsou tragická.
První finále mezi Tampou a Dallasem sledovalo na stanici NBC 2,1 milionu lidí, což je nejhorší výsledek od roku 2007, kdy start bitvy o stříbrný pohár mezi Anaheimem a Ottawou nepřitáhl ani milionové publikum.
Pro porovnání: předchozí dvě ligová finále (mezi Bostonem a St. Louis, respektive Washingtonem a Vegas) nalákala na úvod víc než pět milionů diváků.
Tampa s Dallasem si příliš nepolepšily ani v průběhu série, ve druhém a třetím finále naopak přišel pokles až na číslo kolem milionu.
Důvodů mizérie je nepochybně víc. V první řadě je třeba zmínit, že zápolení dvou klubů z amerického jihu, kde hokej stále zapouští kořeny, by netrhalo rekordy ani za normálních okolností. Ublížilo také odložení ročníku na léto a začátek podzimu. Minimálně proto, že přibyla konkurence v podobě amerického fotbalu.
Další diváci hokejové vysílání vypnuli ještě před startem populárnější NFL, protože jim play off bez hřmotu publika připadalo jako exhibice. Stejně jako Raskovi. Jiné otrávila politika.
NHL v návaznosti na dlouhotrvající protesty a nepokoje ve Spojených státech podpořila kontroverzní hnutí Black Lives Matter a nechala hráče chvíli stávkovat. Stejně jako jiné soutěže.
Těžkopádným bilancováním na hraně společenské odpovědnosti a politiky příliš nezabodovala. Na sociální sítích schytala slušnou dávku kritiky, boss Dallasu si postěžoval na odliv permanentkářů.
Zřejmě kvůli politické angažovanosti a „covidové“ nestabilitě si profesionální sport, tedy včetně NHL, v očích americké veřejnosti nebývale pohoršil.
Zatímco před rokem skončil podle společnosti Gallup na dvaceti kladných bodech, letos v popularitě spadl na deset záporných. Větší nelibost tak společnost momentálně chová akorát k farmaceutickému průmyslu a federální vládě.
NHL však dosáhla také na jedno velké vítězství. V „bublinách“ provedla přes 33 tisíc testů a nenašla jediného nakaženého.
Jenže celý experiment ji stál 75 až 90 milionů dolarů (v přepočtu až dvě miliardy korun). A nikdo si ho neužil. Ani hokejisté, ani fanoušci. Opakovat se tedy nebude. Ne ve stejné podobě.
Příští sezona odstartuje nejdřív v prosinci, ovšem už v nadcházejícím týdnu začnou jednání o tom, jak vlastně bude vypadat.
Mluví se o „hybridních bublinách“, čtyřech až šesti místech, kde kluby stráví hokejem dva týdny, aby pak na týden zamířily zpět domů, načež je čeká další dvoutýdenní šichta. Cílem je vybrat stadiony, na než půjde dostat alespoň část diváků. Šanci tak mají státy jako Ohio, Texas či Colorado, které uvolňují proticovidová opatření.
Od „hybridních bublin“ by měl každý tým postupně přejít k hraní v domácí hale, zřejmě ještě s omezenou kapacitou. Plno by mohlo být až na play off.
Podstatné je, aby poslední siréna zazněla ve druhé půlce července, kdy stanice NBC začne pokrývat odloženou letní olympiádu v Tokiu a hokej ji přestane zajímat.
Zámořskou NHL tak zřejmě čeká další podivný ročník. Jak moc bude ztrátový, nemůže zcela ovlivnit. Ze zajetí covidu-19 uprchne těžko. U politiky má větší šanci.