Nedlouho po osamostatnění až někdy do půlky nultých let o sobě Češi klidně mohli říkat, že v ledním hokeji jsou nejlepší na světě.

Vyhráli Turnaj století v olympijském Naganu, ze světového šampionátu přivezli šest medailí v řadě, z toho čtyři zlaté, a na pozdějším MS 2005, kam díky celosezonní výluce NHL přijela neobvykle našlapaná mužstva, se připomněli dalším titulem.

Úspěchů přicházelo tolik, že trochu zapadla dvě juniorská zlata ze začátku tisíciletí tisíciletí a bronz z roku 2005.

Potom dvacítky, nejprve bez bedlivé pozornosti široké veřejnosti, stupně vítězů opustily.

Krize se postupem času přelila i do dospělé reprezentace. Logicky, právě výsledky mládeže nastiňují budoucnost áčka. A ta česká byla – v porovnání se slavnou historií – vyloženě v dezolátním stavu.

Připomeňme si, jak moc. V letech 2006 až 2017 čeští junioři dvakrát hráli o udržení (doplatili na tehdejší přísný formát se šesti postupujícími místo osmi) a ani jednou nepostoupili do semifinále.

V deseti čtvrtfinálových kláních devětkrát padli už v základní hrací době a celkem vstřelili prachbídných jedenáct branek. Inkasovali jich 46. Jako by do play off ani nepatřili. Jejich vypadnutí hraničilo s jistotou, šlo jen o to, o kolik prohrají tentokrát.

V lednu 2018 dvacítka ostudnou sérii utnula. Přes Finy ale mezi nejlepší čtyřku postoupila až na nájezdy a po střeleckém debaklu 29:54. Ve zbytku turnaje vyhořela.

Opravdový zlom přišel až v posledních letech. Češi prošli do semifinále třikrát v řadě a při loňském stříbru šokovali tím, že herně byli takřka nerozeznání od velmocí typu Kanady.

Tentokrát svět uhranuli bitvou o bronz, kterou za třetinu a necelou minutku navrch otočili z 2:5 na 8:5. K posledním čtyřem gólům jim stačilo 50 vteřin, k posledním dvěma do prázdné brány dvě vteřiny, čímž stanovili nové rekordy.

Zíral i známý kanadský komentátor a novinář Gord Miller, který v 58 letech zažil leccos.

„Vždycky je těžké odhadnout, co se v zápase o bronz bude dít, ale tohle bylo neuvěřitelné, prostě neuvěřitelné. Nedokážu si to vysvětlit, nic takového jsem v životě neviděl,“ pověděl finskému deníku Iltalehti.

Celkově Češi nedominovali jako před rokem, ale nutno dodat, že řešili zraněné v čele s bekem Adamem Jiříčkem, jehož brzké odpadnutí způsobilo takticky nevýhodnou absenci praváků v obraně. K tomu měl výpadky hvězdný brankář Michael Hrabal.

Dřív platilo, že aby dvacítka získala medaili nebo alespoň přešla čtvrtfinále, muselo by se všechno sejít. Teď cinkl bronz, i když ne vše klapalo jako střelba Jiřího Kulicha. Pozoruhodné.

Už za pár měsíců hostí Praha s Ostravou mistrovství světa dospělých. Nejspíš to zase bude show, která zhypnotizuje podstatně víc českých diváků než právě skončený turnaj.

Zásadní bude i po finanční stránce.

Po té sportovní je ale důležitější tradiční slet juniorů na přelomu roku. Sem totiž nepřijíždějí „náhodní“ hráči, kteří zrovna mají čas a chuť, ale – až na pár výjimek s pevným úvazkem v NHL – světová špička, jejíž soupeření odhalí, jak na tom kdo je nebo co ho čeká v budoucnu. A čeští junioři právě získali po letech paběrkování druhou medaili v řadě.

Aby se dalo mluvit o nezpochybnitelném trendu, musejí konkurovat zavedeným velmocím i na příštích šampionátech.

Třetím rokem navíc nečelili Rusku, vyobcovanému světovým hokejem kvůli Putinově válce, ale i tak je to vzpruha. Větší tady v samostatné historii českého hokeje nebyla.