„Nebylo to tak, že by mě někdo vybral, sám jsem chtěl jít,“ holedbal se Carvajal po utkání, v němž se Španělé díky jeho pokusu mohli laskat s trofejí pro vítěze soutěže.
„Po prodloužení jsem trenérovi řekl, že pokud by si někdo z pěti určených hráčů nevěřil, vezmu to za něj, případně půjdu na šestou,“ líčil hrdina okamžiku.
Přesně to se totiž také stalo. „Rozstřel se nakonec vyvinul tak, že jsem dostal příležitost, po které jsem toužil,“ popsal Carvajal.
Po bezbrankovém duelu měl penaltový rozstřel dramatický průběh. První tři série byli střelci obou týmů bezchybní, pak ale gólman Unai Simón vykopl pokus Lovra Majera.
„Nebudu lhát, měl jsem nastudované všechny jejich střelce, kteří nakonec kopali. Teda kromě právě Majera. Rozhodla intuice,“ smál šestadvacetiletý brankář.
V páté sérii mohl rozhodnout Aymeric Laporte, nastřelil ale jen břevno. Vzápětí se znovu blýskl Simón proti Brunovi Petkovičovi. „Nevím, jestli to byl můj nejlepší zákrok v kariéře. Ale asi byl nejdůležitější,“ dumal brankář Bilbaa.
A pak už přišla Carvajalova chvíle. Chorvatský gólman se vrhl na svou pravou stranu, zadák Realu Madrid však míč jen podebral a poslal ho doprostřed branky.
Podobným způsobem, jakým uchvátil svět v rozstřelu finále ME 1976 v Bělehradě proti Německu český génius Antonín Panenka.
„Moje těhotná žena mi říkala, že byla tak nervózní, že skoro porodila,“ prozradil Carvajal a potvrdil, že to byl z puntíku teprve jeho druhý pokus v kariéře.
„Zatím jsem kopal jedinou penaltu ve španělském Superpoháru. Ale já si věřil a nakonec to dopadlo nejlépe, jak mohlo,“ lebedil si jednatřicetiletý zadák.
Carvajal skutečně nepatří k žádným velkým ostrostřelcům. Ve více než 500 soutěžních zápasech dal pouze 12 branek.
V národním týmu se ze hry dosud neprosadil, kouč Španělů Luis de la Fuente byl ale úplně v klidu. „V tréninku penalty bez problémů proměňoval. Je to pravý profesionál a fantastická osobnost, takže nás potěšilo, když se rozhodl na penaltu jít. Naprosto jsme věřili, že ji dá,“ prohlásil trenér.
Po Carvajalově úspěchu mohla radost Španělů propuknout naplno. „La Roja“ si v Rotterdamu částečně vynahradila zklamání z podzimního osmifinále mistrovství světa, ve kterém při souboji s Marokem nezvládla právě rozstřel.
Ve třetím ročníku Ligy národů musely finále rozhodnout pokutové kopy poprvé. Španělé si vynahradili finálovou porážku z roku 2021 a získali první trofej od vítězného Eura 2012.
Triumf v Lize národů znamená další úspěch pro Luise de la Fuenteho, který převzal tým od Luise Enriqueho právě po neúspěšném MS v Kataru. Jednašedesátiletý trenér v minulosti ovládl se Španělskem mistrovství Evropy do 19 i 21 let.
Závěrečný boj o pohár pro něho byl teprve čtvrtým zápasem na lavičce národního A – týmu.
„Prošli jsme náročnou soutěží až do finále, ve kterém jsme zdolali bronzový tým z mistrovství světa. Je to velký úspěch, titul jsme si zasloužili,“ pochvaloval si kouč.