Sjela kopec ve Svatém Mořici a zářila štěstím, její čas nakonec stačil na 14. místo. Nic, z čeho ve svých nejlepších časech skákala nadšením, ale v sobotu 21. prosince to znamenalo strašně moc. Dokázala se vrátit a měřit s nejlepšími.
Po pětileté pauze a po operaci, kdy jí lékaři vložili do části kolene titanovou náhradu, jela superobří slalom o body do Světového poháru.
„Je to odpověď všem kritikům, kteří mi podsouvali, že jsem zešílela. Kdyby to byl nesmysl, tak bych to nedělala. Navíc mě v tom podporují i lékaři, kteří mi dali zelenou. Teď jsem ukázala všem, že to na téhle úrovni jde zvládnout,“ cituje CNN americkou lyžařku.
Ráda by svými výkony ve Světovém poháru, ve kterém chce pokračovat, ráda inspirovala i další lyžaře, kteří mají vleklé zdravotní potíže jako ona, že i s titanem v noze lze podávat špičkové výkony.
„Popravdě dlouho jsem se na lyžích necítila tak skvěle jako teď. Náhrada je rozhodně lepší než má neexistující chrupavka. Vůbec nemusím na koleno myslet, jezdím bezstarostně, zase si toužívám. Myslím, že časem by titanové náhražky v těle mohly být běžnější záležitostí u sportovců,“ vysvětlila v dalším rozhovoru pro AP.
A právě tahle motivace, že by mohla být motivací, vzorem pro další sportovce, ji vrátila zpátky do tréninku.
Tohle a vzpomínka na maminku, která zemřela před dvěma lety na onemocnění ALS. S ní měla Vonnová výjimečný vztah, který pramenil z události, která se stala při porodu.
„Když mě maminka přiváděla na svět, dostala mozkovou mrtvici, málem zemřela. Do té doby byla aktivní a fantastická sportovkyně, pak už byla do konce života invalidní, přinesla pro mě velkou oběť,“ vyprávěla Vonnová.
Společně sice objížděly závody, ale maminka Linda měla velká omezení. „Nemohla lyžovat, nikdy si se mnou nesjela kopec, nemohla ani běhat, nezvládla ani jízdu na kole. A tak mě tak napadlo, proč bych já nemohla dělat dál to, co mě baví, když mám po operaci? A tak jsem se vrátila do posilovny,“ vysvětlila olympijská vítězka z Vancouveru.
Odkaz, který jí zanechala nasazením vlastního zdraví maminka, ji prý hnal po celou její kariéru.
„Cítila jsem se trochu provinile, že kvůli mě tak trpěla. Chtěla jsem jí to vrátit, být ve všem nejlepší. Pomáhalo mi to s vůlí překonávat vlastní zranění,“ dodala.
I když jí je už 40 let a některé dívky ve Světovém poháru jsou téměř o dvě desítky let mladší, rozhodně čtrnáctým místem nechce svůj epesní comeback končit.
„Jsem možná trochu starší, ale jsem zatraceně silnější, než jsem bývala,“ věří si Vonnová.