Wimbledonská šampionka vstupovala do utkání se Sofií Keninovou po předchozí prohře Kateřiny Siniakové za stavu 0:1. Věděla, že v případě neúspěchu pro český tým turnaj po dnešku skončí. Zvítězila ale dvakrát 6:1,

Češky v následující čtyřhře dokonaly obrat a prošly do semifinále. Novinářům Vondroušová řekla, že ani za nepříznivého vývoje nebyla nervózní.

„Člověk na to samozřejmě myslí, že je to 0:1, a že když prohraje, tak je konec. V zápase na to ale nemyslím. Jsem ráda, že se do toho hned dostanu. Ta podpora lidí, kteří tu jsou s námi, je neskutečná. Týká se to i fanoušků. Pro mě je vždy za odměnu tady hrát,“ uvedla Vondroušová.

Čtyřiadvacetiletá rodačka ze Sokolova hrála v Seville poprvé. Úvodní duel proti Švýcarsku po přesunu z Turnaje mistryň vynechala. „V úterý jsem se rozhodla ještě počkat a holky to zvládly skvěle. Byla to dobrá volba. Šla jsem do toho s tím, že se cítím dobře. Snažila jsem se na ty předchozí prohry moc nemyslet, protože v Mexiku to bylo jiné. Myslím, že se mi to dnes podařilo,“ líčila Vondroušová.

V duelu týmových jedniček porazila Keninovou za 72 minut. V obou setech vždy vedla 5:0 a Američanka odvracela hrozbu „kanára“. „Ten výsledek vypadá jasněji, než to ve skutečnosti bylo. Dost jsme se tam tahaly,“ řekla Vondroušová.

„Důležitý byl game na 3:0 ve druhém setu. Kdyby se tam chytla, mohlo se to ještě zamotat. Výsledek je pro ni dost krutý. Někdy se to ale tak sejde, že to skóre vypadá příjemně, ale zápas moc příjemný nebyl,“ doplnila česká tenistka.

Světová sedmička vyhrála v týmových soutěžích jedenáctý singlový zápas za sebou a spolu se čtyřhrou zaznamenala 13. výhru po sobě. Vondroušovou těšilo, že sérii udržela i v důležitý moment za stavu 0:1 na zápasy.

„Už si vždy říkám, kdy to přijde. Jednou to samozřejmě bude muset nastat. Ale já reprezentuju moc ráda. Pro mě to má speciální význam být s týmem,“ řekla.

Přestože zvažovala, že by nastoupila i do závěrečné čtyřhry, nakonec byla ráda, že přednost dostaly Krejčíková se Siniakovou. I kvůli jejich dlouholeté sehranosti to značila za nejlepší volbu. Zápas pak prožívala na lavičce.

„Obdivuju, jak to jiné holky zvládají, protože za mě je o dost snazší hrát než se dívat,“ uvedla svěřenkyně trenéra Jana Hernycha.

Díky úspěšnému roku, triumfu ve Wimbledonu, umístění ve světové desítce i počtu odehraných zápasů v reprezentaci už cítí, že má v týmu slovo a renomé. Váží si toho a chce jít příkladem.

„V úterý jsem mluvila i s Lindou (Noskovou) a Maruškou (Bouzkovou). Snažím se je spíš motivovat, protože každá máme velké nervy a zodpovědnost za tým. Znám to ze svých zkušeností, kdy chcete vyhrát pro sebe i ostatní. Hlavní ale je si to užívat, i když to nevyjde. Je důležité, abychom stály za sebou a podporovaly se,“ dodala Vondroušová.