Vypadalo to jako velký návrat do rodných Košic, ale Martinu Juharovi stačily čtyři dny tréninku, aby se ujistil, že už ho fotbal prostě nebaví. „Necítil se komfortně a oznámil nám, že už svoji hlavu nedokáže nastavit na profesionální fotbal. Zachoval se velmi férově,“ prohlásil prezident klubu Dušan Trnka.

Ve dvaatřiceti letech by drtivá většina jeho kolegů po dlouhodobější smlouvě skočila, ale ne tak Juhar. Vždycky měl svoji hlavu, vždycky byl jiný než ostatní. Nyní se chce věnovat tvorbě uměleckých předmětů a bytových doplňků a jeho produkce nese pro jeho povahu příznačný název: Different.

Nestandardní lajnu si jel už od začátku své kariéry. Když mu bylo jednadvacet let, stavil se v Praze za tehdejší přítelkyní. Při té příležitosti zašel na zápas Sparty s Panathinaikosem (3:1) a duel ho strhl natolik, že po rudém dresu mocně zatoužil. Sny se občas plní, neuběhly ani dva roky a s životní nabídkou se ozvala… Sparta.

Juhar tedy nastartoval svou ojetou felicii a vyrazil do Prahy. Zasloužilé vozidlo s černým pruhem na haubně a červenými poklicemi zaparkoval v tréninkovém areálu Sparty. Byl to zvláštní pohled, zvlášť když hned vedle něj vystoupil Tomáš Řepka ze svého Porsche Panamera.

„Samozřejmě jsem tomu nemohl uvěřit, že někdo přijel na trénink starou škodovkou. Bylo pro mě nepředstavitelné, že by to byl hráč Sparty. Pak jsme se o tom ale s Martinem bavili a on ty hodnoty má prostě někde jinde,“ zavzpomínal Řepka na bizarní setkání se slovenským nováčkem.

„Myslím, že ten moment se hodně rozebíral, ale bylo mi to jedno. Nikdy jsem se za něj nestyděl. Na felicii jsem si vydělal sám, nebylo to tak, že by mi ji třeba koupili rodiče. V době, kdy jsem ji pořizoval, stála asi sto tisíc slovenských korun,“ popisoval Juhar v rozhovoru pro slovenský deník SME.sk. Proslaveného veterána má dodnes. „Využívám ho, když jezdím do dílny, nebo na odvoz materiálu. V žádném případě se ho zbavit nechci,“ dodal.

Ve vysněné Spartě nakonec dlouho nezůstal, v rudém dresu nakonec odkopal jen třináct zápasů. Ale zase si padl do oka s Řepkou, byť jejich první setkání připomínalo střet dvou odlišných vesmírů. „Byl to moc fajnový kluk a velmi kvalitní fotbalista. Říkal jsem mu Baran, protože si šel tvrdě za svým,“ popisoval bývalý reprezentační stoper pro Aktuálně.cz. „A já jemu zase Pes, protože skoro po každém štěkal,“ směje se Juhar.

V další sezoně sice v Praze zůstal, ale svou felicii parkoval o pár čtvrtí dál – ve Vršovicích. Tehdy to byl ovšem profesní sešup dolů, slavná Slavia se zrovna potácela na hraně samotné existence a kvalita kádru finanční situaci také odpovídala. Rychlý levák tak zažil jak historickou ostudu s Teplicemi 0:7, tak i nakonec šťastnou záchranu last minute v roce 2014. A byl to právě on, kdo svými góly červeno-bílým několikrát pomohl ke klíčovým bodům.

Emotivní sbohem

Přesto z Edenu v lednu 2015 odcházel za dramatických okolností. Tehdejší vedení klubu ho vyhodilo z kádru, údajně proto, že už za sešívané nechtěl hrát.

„Není to pravda, o Slavii jsem nikdy nic špatného neřekl, měl jsem ji rád. Popravdě řečeno, byly tam určité neshody mezi mnou a trenérem Miroslavem Beránkem. Nemám rád křivdu, i proto situace dospěla k mému odchodu z klubu. Málokdo do toho viděl, všichni pouze vycházeli z toho, co se psalo v médiích,“ hájil se Juhar.

Mimochodem – nebyl by to on, aby neměl nevšední i reprezentační kariéru. Dres slovenského týmu oblékl v jediném zápase: v přípravném duelu s Gibraltarem v roce 2013. Pro stát s rozlohou sedm kilometrů čtverečních to byla premiéra na mezistátní úrovni, naopak pro Slováky skončil duel historickou ostudou, s outsiderem pouze remizovali 0:0.

Po odchodu ze Slavie Juhar vystřídal několik klubů, zkusil si i polskou ligu v klubu Bruk-Bet Termalica, jehož stadion pro téměř pět tisíc lidí dominuje vesnici Nieciecza se 750 obyvateli. Na skok se vrátil i do české ligy, před třemi lety odkopal patnáct zápasů za Zbrojovku Brno.

Po konci v maďarském Miškovci je však už více než rok bez angažmá. Košice odmítl, trénovat ostatní ho zase nebaví. Vše nasvědčuje tomu, že si nyní fotbal už pustí akorát v televizi a naplno se bude věnovat své nové vášni: umění.

„Cítím, že mě to baví a naplňuje. Mám úžasnou fantazii. Miluju design, umění, street art a jiný pohled na věci,“ vysvětloval pro deník SME. Svůj odlišný pohled na život vtiskl i do názvu své značky Different.

„Vystihuje mě. Chci být sám sebou. V životě, v profesi, vlastně pořád. A ve fotbale platí, že jakmile jste jiný, máte problém.“

Nyní tráví celé hodiny v dílně, pod svou značkou nabízí řadu unikátních a stylových bytových doplňků. „Jako designér jsem už zařídil i několik bytů. Největším úspěchem ale je, že můžu dělat to, co mě naplňuje, a že můžu realizovat svoje vize. Právě jen tehdy, když člověk dělá, co ho baví, může být skutečným mistrem svého řemesla,“ přemítá Juhar.