Většinu soubojů ukončíte před limitem, obvykle během první minuty boje. Je to taktika, nebo to souvisí s vaší osobností?

Mojí osobností prostupuje útočník. Hodně spoléhám na svou schopnost a sílu knockoutovat soupeře, k tomu mi dopomáhá i trénink. Fight se snažím ukončit co nejrychleji pokaždé, jednak abychom se moc nezranili se soupeřem, a hlavně abych svou matku nestresoval moc dlouho.

V soukromí ale působíte spíš jako intelektuál. Brýle, minimum tetování. Jak to jde dohromady s vaší povahou válečníka?

Moje bojovná povaha nepramení z mého vzhledu, ale z mé duše a z mého srdce. A z věcí, které mě motivují.

Vyrůstal jste ve skromných životních podmínkách, matka se musela hodně otáčet, aby vás uživila. Byla to ta nejvýraznější věc, která vás motivovala?

Rodina pro mě je určitě největším palivem. Cokoli dělám, dělám proto, abych jí zajistil lepší život. Moje matka udělala vše, aby nás vychovala, teď jí to vrátím. Je mi jasné, že by jí udělalo největší radost, když se budu mít dobře, ale i tak jí dopřeju všeho, co si zaslouží.

Jak náročné bylo chodit do práce, studovat, cvičit a ještě pomáhat doma?

Vždy to bylo velmi těžké, ale moje máma tvrdě pracovala, aby mě, mého bratra a sestru podporovala. Když jsem procházel nejtěžším obdobím, finančně mi pomohli členové týmu Márcia a Gian, abych nepřestal trénovat v tak choulostivé fázi.

V médiích se objevuje mnoho příběhů mladých Brazilcích, kteří vyrůstali na ulici a zapletli se do organizovaného zločinu. Jako kluk jste trávil hodně času venku – setkal jste se s něčím takovým? 

Na ulici jsem viděl řadu věcí. Měl jsem přátele, kteří se pro tento způsob života rozhodli, a dokonce jsem kvůli tomu některé ztratil, ale já osobně jsem se nikdy do této smutné stránky mojí země nezapletl. Když říkám, že jsem trávil hodně času venku, bylo to proto, že jsem doma neměl moc možností zábavy a na ulici jsem sportoval, hrál fotbal, bavil se s přáteli.

Pokud vyrůstáte na brazilských ulicích, rychlé pěsti a kopy určitě nejsou k zahození. Pral jste se někdy mimo klec?

Ne, nikdy jsem nepotřeboval použít to, čemu jsem se naučil v bojových uměních. Ale ještě předtím, než jsem se k nim přes kamaráda dostal, jsem se jednou ještě jako kluk popral a pamatuju si, že jsem sejmul čtyři borce najednou. (úsměv)

Viděl jste film Město bohů, snímek o násilném životě brazilských teenagerů v ulicích Rio de Janeira? Jak daleko je od reality? 

Ano, viděl jsem ho. Je v něm něco reality, ostatní tvoří fikce, která se ale odráží od skutečného života. Moje dětství bylo velmi odlišné od toho, co se odehrává ve filmu. Z pohledu násilí bylo daleko klidnější, a i když nás finanční problémy donutily být v některých potřebách skromnější, nic mě nenasměrovalo k oné temné straně Brazílie. Vždy jsem myslel na to, aby matka byla hrdá na to, že má syna, který všechno dobyde úsilím a zásluhami.

Co na Brazílii naopak milujete?

To je jednoduché. Počasí, přírodu.

Na začátku prosince jste ukončil dlouholetou nadvládu Davida Kozmy ve welterové váhové kategorii organizace Oktagon. V Ostravě jste českého držitele pásu porazil před limitem. Je tohle ten zlom ve vaší kariéře?

Vítězství v Ostravě je pro mě osobním naplněním, odměnou za tvrdou, desetiletou práci. A ano, myslím, že zisk pásu na akci úrovně Oktagonu proti sportovci, jako je David Kozma, změní mou kariéru.

A satisfakce za loňskou porážku od Petra „Monstra“ Knížete? Dlouho jste nemohl rozdýchat pocit, že vás rozhodčí poškodili…

Boj s Monstrem je již součástí minulosti, dnes jsem šampionem já, můj tým a moji fanoušci. Vím, že jsem ten boj vyhrál, jen jsem naštvaný, že mám v záznamu porážku, která se nestala.

Čeho byste chtěl v MMA dosáhnout?

Čehokoli, co přinese štěstí mně, mé rodině a mému okolí. Chci se stát velkým šampionem, uznávaným po celém světě.