V podstatě celou dospělou kariéru strávil v NHL, kde včetně play off odehrál skoro 800 zápasů. Navíc v zajímavých destinacích – Washington, Montreal, New York, Florida. Když Zedník v roce 2009 hokejovou smetánku opustil a zamířil do ruské Jaroslavle, čekalo ho velké rozčarování.
Komfort na cestách, zdravotní péče, plné haly… Nic z toho v KHL nenašel. „Byla ve všem trochu pozadu,“ spustil v podcastu Boris a Brambor, který mají na starosti bývalí hokejisté Boris Valábik a Marián Gáborík.
Nejhorší období přišlo hned zkraje sezony, kdy si Zedník natáhl tříslo. Nikterak závažné zranění přerostlo do obludných rozměrů.
„Říkal jsem, že bych potřeboval tři dny, abych se dal do kupy,“ líčil bývalý křídelník. „Když se vám tohle stane v NHL a není play off, povědí vám: ‚Dej si pár dní volno, abys pak byl stoprocentní.‘ V Rusku to bylo jiné, tam jsem neustále slyšel: ‚Pojď ještě hrát, než se nám vrátí ten a ten. Zkus to.‘ Tak jsem si říkal, kde to jsem. Pak mi do toho třísla chtěli píchnout kortizol. Nakonec jsem souhlasil, přece jen jsem tam měl lukrativní smlouvu.“
Hned v dalším utkání Zedník zjistil, že neudělal dobře. Když v úvodní třetině poprvé zrychlil, ucítil, že mu v noze něco prasklo: „Bum! A léčil jsem se tři měsíce.“
Zotavování očividně nešlo podle představ. Podle Zedníka na tom měla velký podíl právě Jaroslavl: „V Americe máš, co se týče doktorů a fyzioterapeutů, veškerý servis. Řeknou ti, co máš dělat. V KHL nic. Léčil jsem se v podstatě sám. Po dvou měsících mi nějaké cviky ukazoval jeden Švéd, který byl zrovna taky zraněný.“
Jenže nic nepomáhalo. Noha pořád bolela.
Rekonvalescence trvala tak dlouho, že Jaroslavl ztratila trpělivost: „Přišel prezident klubu (Jurij Jakovlev, pozn. red.) s nějakým kvazitrenérem, ukázal mi kalendář a řekl mi, kdy mám jít hrát,“ zavzpomínal Zedník. „Bylo to za nějaké dva týdny. Já přitom ještě ani nebyl na ledě, pořád mě to bolelo a za ty dva týdny se nic nezměnilo. V Omsku jsem ale musel nastoupit. Odchodil jsem to na jedné noze. Z toho mě začala bolet záda.“
Díky pomoci slovenských fyzioterapeutů se mu ulevilo až na olympiádě ve Vancouveru, ale jen částečně. Se zdravím zápasil po zbytek sezony.
Vynechal třetinu základní části, v play off zdaleka nepatřil k nejlepším. „Táhlo se to se mnou, přitom to mohla být záležitost týdne,“ připomněl Zedník, že chtěl jen několikadenní volno kvůli nataženému tříslu.
Mrzel ho také odchod Čecha Radka Bonka, kterého znal z Montrealu: „Taky zrovna přišel z NHL, tak jsme se smáli, na jakých pokojích jsme spávali dřív a na jakých teď. Hrálo se mi s ním dobře, ale asi po dvou měsících se ho zbavili. Také vyhodili finského kouče, přišel klasický ruský trenér Pjotr Vorobjov, který neměl ani páru o moderním hokeji. Připadalo mi, že jsem se vrátil 15 let dozadu.“
Zedník se ještě mohl vrátit do NHL, ale St. Louis či San Jose ho lákaly pouze na dvoucestnou smlouvu, což odmítl. A protože v Evropě, kde další rok zkusil švédské angažmá, mu chyběla motivace, ukončil ve 35 letech kariéru.
Muži, který měl na Floridě velkou smůlu, když mu spoluhráčova brusle zasáhla krk a ztratil asi dva litry krve, však otřesný zážitek z Jaroslavle vlastně pomohl. Přestože byl s klubem dohodnutý na delší spolupráci, skončil po roce. A vyhnul se tragickému pádu letadla, při němž na podzim 2011 zahynul celý tým Lokomotivu.
„Všechno zlé k něčemu dobré,“ podotkl Zedník.