Po 358 dnech, poprvé od 17. ledna 2020, zapsalo Schalke v Bundeslize tři body. V sobotu porazilo Hoffenheim 4:0, hattrickem pomohl klubu z Gelsenkirchenu americký útočník Matthew Hoppe. Na všechny tři góly mu přihrál Amine Harit, který čtvrtou brankou uzavřel skóre.

Fanouškům tradičního účastníka Bundesligy spadl kámen ze srdce. Nejenže by Schalke dalším zápasem bez vítězství vyrovnalo dlouholetý antirekord Tasmanie Berlín, ale díky první výhře v sezoně také přeskočilo poslední Mohuč a přiblížilo se Kolínu a Bielefeldu nad pásmem sestupu.

Schalke odvracelo pád z nejvyšší soutěže už v minulé sezoně, přitom ještě před dvěma lety hrálo osmifinále Ligy mistrů. Se sedmi, byť hodně dávnými tituly patří k historicky nejúspěšnějším německým týmům, v roce 1997 vyhrálo Pohár UEFA, na sklonku kariéry zde kopal věhlasný španělský šutér Raúl González.

Jenže v nedávné době spadlo Schalke, přestože má v zádech podporu plynárenského gigantu Gazprom, do obřích dluhů, což se pochopitelně promítlo do skladby kádru. A nelichotivé výsledky se začaly nabalovat.

Černé období slavné značky zároveň provází spory ve vedení a překotné výměny trenérů. Švýcar Christian Gross, který vedl Schalke v posledních dvou zápasech Bundesligy, byl před čtrnáctým kolem už čtvrtým koučem v probíhající sezoně.

Mizerná šňůra Schalke bez výhry čítá deset remíz a dvacet porážek:

Po výhře nad Hoffenheimem všichni v Gelsenkirchenu věří, že se tým pod jeho vedením dokáže konečně zvednout. Schalke má štěstí alespoň v tom, že vedle proher posbíralo i nějaké remízy, a tak není jeho šance na záchranu úplně mizivá.

Do konce sezony zbývá ještě devatenáct kol, přičemž z předposledního místa ztrácí Schalke na šestnáctý Kolín, který by hrál za aktuálního stavu baráž o udržení, jen čtyři body. O další dva body výše je Bielefeld, jehož patnáctá příčka už zaručuje setrvání mezi německou elitou.

Fotbalisté Schalke udělali o víkendu vedle svých fanoušků radost také zmíněnému klubu Tasmania Berlín, kde jsou rádi, že antirekord zůstal v jejich držení. Razí heslo, že špatná reklama je přece také reklama.

„Bez toho rekordu by nikdo v Evropě nemluvil o našem klubu. Nikdy jsme to nebrali jako něco zlého, je lepší mít aspoň nějakou mediální pozornost než žádnou,“ vysvětloval Almir Numic, šéf berlínského oddílu, který hraje v současnosti pátou nejvyšší soutěž.

Strach o svůj rekord měli i hrdí příznivci Tasmanie, ti se dokonce sešli při utkání Herthy se Schalke v sobotu 2. ledna před Olympijským stadionem v Berlíně a přáli klubu z Vestfálska, aby konečně vyhrál. S sebou si vzali cedule s nápisy „To je náš rekord“ či „Zachraňte rekord pro Tasmanii“.

„Klidně ať pak prohrají dalších třicet zápasů, ale tento nebo příští víkend musí vyhrát. Aby rekord zůstal náš,“ smál se jeden z fanoušků Tasmanie.

„Rekord je rekord, jsme na něj hrdí. Přestalo by se o nás mluvit,“ přidali další. Korunu jejich výrokům nasadil klubový šéf Numic. „Z mé strany to stejně není žádná diskuse. Schalke táhne svou šňůru ve dvou sezonách, zato my jsme to dokázali v rámci jedné. Nedá se to porovnávat,“ rozsekl bizarní přetahovanou o to, který z klubů je horší.

V Dortmundu, městě největšího rivala, si z mizérie Schalke utahují:

Po výhře Schalke nad Hoffenheimem se mohou v Tasmanii uklidnit. A jaká je vůbec historie Berlíňanů s australským ostrovem v názvu?

Tasmania vznikla na začátku 20. století v berlínské čtvrti Neukölln a své jméno dostala na základě vyprávění mořeplavců, kteří o dalekém ostrově referovali pozdějším zakladatelům a fascinovali je jeho krásou. Když jim potom nevyšel plán se do Tasmánie odstěhovat, alespoň podle vysněné destinace pojmenovali svůj fotbalový klub.

Ten se postupně vypracoval mezi nejlepší berlínské výběry a v roce 1965 nahradil v Bundeslize Herthu, která byla vyloučena kvůli vyplácení peněz nad rámec povolených smluv hráčům přímo na ruku. A protože chtěl mít svaz z politických důvodů v nejvyšší soutěži zástupce Západního Berlína, ukázal na Tasmanii.

Přestože měl klub za sebou hezké úspěchy na regionální úrovni, na elitu rozhodně nestačil. Soupisku lepil na poslední chvíli, stahoval své hráče z dovolené a horečnatě sháněl posily. Někdo musel skončit v práci či přejít na poloviční úvazek, aby si mohl zahrát Bundesligu.

První zápas na Olympijském stadionu skončil senzačním úspěchem. Tasmania porazila Karlsruhe 2:0 a utkání vidělo 81,5 tisíce zvědavých diváků. Jenomže dál přiskakovaly hlavně porážky.

Až v osmém kole Tasmania remizovala v Kaiserslauternu, čímž získala první a zároveň poslední bod zvenku v celé sezoně. Skončila poslední s bilancí dvou výher, čtyř remíz a 28 porážek.

Stala se nejhorším ze všech 56 týmů bundesligové historie a vytvořila mraky antirekordů, včetně nejdelší série bez výhry po dobu 31 zápasů. Měla nejhorší skóre 15:108 a neuvěřitelně zní v kontrastu s návštěvou z úvodního zápasu proti Karlsruhe také fakt, že na lednové utkání proti Mönchengladbachu přišlo jen 827 diváků, nejméně v dějinách soutěže.

Jak je vidět, své jediné sezony v Bundeslize si v klubu Tasmania Berlín dodnes váží a berou ji s nadhledem. A netají se ambicemi zvednout se ve struktuře německých soutěží ze současné páté úrovně zase výše. Kdo ví, třeba si ještě někdy proti týmům jako Schalke nebo Bayern zahrají.

Není však bez zajímavosti, že ani šňůra 31 nevyhraných zápasů v řadě není tou nejdelší v rámci nejlepších pěti evropských lig. Hůře si vedlo v ročníku 2007/2008 anglické Derby County, jež po jediné výhře v šestém kole neuspělo ve zbylých 32 utkáních Premier League.

Zatímco předposlední Birmingham tehdy získal 35 bodů, poslední Derby jich nahrabalo jedenáct a pakovalo se do druhé ligy, kde hraje dodnes.

Podívejte se na video o nejhorším klubu v historii Bundesligy: