Jak moc zpráva o úmrtí 17letého Jana Riedmanna při tréninku otřásla cyklistickým světem?

Je to tragédie. Jan byl mladý člověk, ještě dítě. Obávám se, že se ale příliš nezmění, alespoň ne v krátkodobém horizontu. Je potřeba dlouhodobá osvěta. Abychom si všichni uvědomili, že spolu silnice sdílíme. Řidiči, cyklisté i chodci. Chtěl bych, abychom se respektovali a na silnicích nebojovali, byli k sobě slušní a dodržovali pravidla.

Přemýšlí cyklista nad tím, že tohle se může kdykoliv stát jemu?

Ano, musíte být pořád ve střehu a předvídat. I když mám přednost, vždy přibrzdím a podívám se, snažím se s řidičem navázat oční kontakt. Může vás mít proti slunci, koukne do mobilu, může být na chvilku nepozorný. Nespoléhejte na to, že vás vidí. Je lepší zpomalit než přijít o život. Nikdy ani nejezdím bez přilby a zadního světla, které mám spuštěné i za dne.

Dokážete být na silnici dostatečně ostražitý i při tréninku, kdy potřebujete na kole vyvinout co největší intenzitu?

Dokážu, trénuju intenzivně, ale zároveň opatrně. Ročně najezdím 50 tisíc kilometrů v autě a 35 tisíc na kole, zkušenosti mám v obou rolích.

Funguje v cyklistice vůbec uzavírání silnic během tréninku, například na týmových soustředěních? Nebo pořád riskujete potenciál střet?

Týmová soustředění míváme v místech, kde je soužití cyklistů a řidičů na vysoké úrovni, například ve Španělsku nebo Itálii. Jezdíme na co nejméně frekventovaných silnicích, ale nikdo je pro trénink neuzavírá. Snažíme se jezdit ohleduplně a v drtivé většině případů je za námi doprovodný vůz.

Připomněla vám smutná událost z Německa, jak potřebná je kampaň 1,5 metru, jíž jste součástí? Šíříte osvětu, že právě tuto vzdálenost je nutné dodržet při předjíždění cyklisty.

Rozhodně, připomněla. Hlavním mottem naší kampaně je respekt. Vycházejme spolu, hledejme porozumění. Silnice budeme sdílet nadále, to je prostě fakt. Vím, že je i spousta neukázněných cyklistů, nemám pochopení pro jízdu bez přilby, po chodníku nebo pod vlivem. Jenomže cyklista je zranitelný účastník provozu, jeho jedinou deformační zónou je v lepším případě přilba. A pořád je lepší předjet i neukázněného člověka na kole v dostatečné boční vzdálenosti, než ho zabít a mít pak výčitky do konce života.

Roman Kreuziger mluvil o kampani 1,5 metru v červnu pro DVTV:

Jak jste přišli na vzdálenost 1,5 metru?

Je to bezpečná vzdálenost při předjíždění cyklisty prokázaná soudními znalci. Cyklista jede ve vlnovce, která u nezkušeného člověka, třeba u dětí, může činit až 1,5 metru. Navíc auto s sebou veze tlakovou vlnu, která může cyklistu srazit do příkopu, v horším případě pod kola auta.

V jaké fázi je teď vaše kampaň? Jakým způsobem seznamujete širokou veřejnost s danou problematikou?

Nedávno jsme s Palem Haberou, Jardou Kulhavým a Petrem Vakočem natočili první sérii osvětových videí, která vidělo jen na Facebooku milion lidí. Z toho mám obrovskou radost. Máme mnoho ohlasů, ale i kritiky od lidí, kteří považují cyklisty za bezohledné nedodržovače předpisů. Jak říkám, respektujme se, jde o život.

Lidé vás mohou podpořit také v crowdfoundingové kampani.

Ano, ta nám dnes dobíhá a pomůže nám pořádně rozvinout jednotlivé aktivity. Přidat se může každý. Chystáme další spoty, chceme uspořádat diskuzní panel se zástupci cyklistů, profesionálních řidičů, soudních znalců a dalších. Přidal se k nám i profesor Pavel Pafko, chirurg, skvělý člověk a mimochodem také cyklista. Vydáme se i mezi lidi na sportovní akce. Chceme opakovat, opakovat, opakovat.

Tragické události se nevyhýbají ani cyklistickým závodům. Co jste říkal na středeční děsivý pád Fabia Jakobsena v závodě Kolem Polska? Jaký může být trest pro Dylana Groenewegena?

O tom nechci spekulovat, trest nechám na Mezinárodní cyklistické unii (UCI). Ale bylo to bezohledné a nebezpečné chování. Spurty jsou vždy rizikové a dochází při nich k pádům, s tím musíme jako profesionálové počítat. Ale ani v nejvyšším zápalu boje se nikdo nesmí uchýlit k nefér jednání, což tohle strčení bylo. Doufám, že se Fabio rychle a úplně uzdraví, zprávy z nemocnice jsou naštěstí pozitivní – neměl by mít poraněnou páteř ani mozek. Ještě bych chtěl zmínit jednu věc.

Co máte na mysli?

Velkou chybu udělal i organizátor. Plůtky musí být v cíli dobře propojené, nesmí se stát, aby po nárazu lítaly jako po zásahu šrapnelem a zranily další závodníky. Stejně tak si nemyslím, že je dobré dělat dojezd ve sjezdu, rychlost 80 km/h je v nervózním balíku vždy velké riziko.