Vicemistr světa z roku 2017 je rád, že v boji o medaile budou čeští reprezentanti ve dvou. Společně s ním se kvalifikoval i světový šampion z roku 2013 Vítězslav Veselý.

Z ošemetné kvalifikace, která i v mužské soutěži vyřadila řadu kvalitních oštěpařů, nebyl Vadlejch nervózní. „Musím říct, že hlava pracuje na 100 procent. Nemůžu na to říct ani jednu negativní věc. Cítil jsem se parádně,“ pochvaloval si. Rozcvičování vypadalo tak akorát. „Necítil jsem, že by to úplně střílelo, což mám ale rád, protože většinou, když je to hodně dobré, může to být nakonec hodně špatné. A tady všechno šlo tak nějak, jak jsem si přál, jak jsem si dopředu plánoval,“ doplnil.

Jeho první dva kvalifikační pokusy ale nedoletěly ani za 80 metrů, až ten třetí znamenal bez sedmi centimetrů 85 metrů a jistý postup. „Je to hodně dobré. Hrozně mě překvapilo, že bych dopoledne hodil 85 metrů. Ještě jsem během rozcvičení shodil asi pět kilo, to je enormní, to tady každý zažívá. Nechci říct, že mám na všechny, ale všichni kluci jsou k poražení. Všechny jsem někdy porazil, je to otevřené,“ radoval se.

Finále bude v sobotu večer, takže vlastně za tři a půl dne. „To na tom může být každý jinak, timing se může změnit, forma může kolísat. Určitě je to o tom nastavení. O hlavě. Fakt je to zajímavé, oštěp je otevřený. Není to jak čtvrtka překážek, kde jsou tři lidi ulítnutí do kosmu,“ přemítal Vadlejch, který v kvalifikaci obsadil čtvrté místo. Po ní debatoval s německým oštěpařem Julianem Weberem. „Říkal, že až to jednou hodím rovně, tak to nenajdou. Víceméně se mi smál,“ usmíval se třicetiletý Vadlejch.

O osm let starší Veselý bude házet počtvrté za sebou v olympijském finále. Za pauzu po kvalifikaci je rád. „Pro mě obzvlášť je to výhoda, když už jsem možná pár let nejstarší v celém startovním poli. Určitě se to hodí pro to zklidnění,“ řekl Veselý, kterého od druhého nejstaršího Lassiho Eteletala z Finska dělí pět let.

Kvůli sbírání bodů do světového žebříčku, který mu pomohl k postupu do Tokia, musel Veselý nezvykle často závodit. Tělo to ale ustálo. „Sám koukám, že to zvládám, že nemám takové bolístky, jak jsem míval. Samozřejmě, něco mě trápilo i během přípravy sem, bylo to náročné. Měl jsem asi sedm závodů během šesti týdnů. Tak jsem nezávodil ani před deseti lety, to jsem si dával větší pauzy. Ale zatím to dopadlo skvěle,“ pochvaloval si.

V pokročilém věku se mu vyplácí obezřetný přístup v tréninku i závodech. „Hodně jsem dával na pocity, třeba jsem se ráno probudil a úplně to změnil, šel jsem úplně jiný trénink, nebo jsem se na něj vykašlal. Žádné plány jsem si nedělal a jel jsem intuitivně, na pocit. Možná mi to tělo vrací tím, že jsem nebyl tak zmordovaný a jsem v pohodě. Myslím, že velkou roli hraje, že jsem začal běhat na závodech pomaleji. Jak jsem běhal ty rychlé rozběhy, vždycky mě pak bolelo tříslo a byl jsem víc rozmlácený. Teď běhám pomaleji, nemůže to asi tak strašně moc ulítnout, ale víc si to užívám,“ popisoval úspěšný recept.