Za současné konstelace ve světové atletice byli Karsten Warholm a Ryan Crouser nejzářivějšími hvězdami 59. ročníku ostravské Zlaté tretry.
Norský atlet zaběhl v srpnu ve Stockholmu druhý nejlepší čas v historii čtvrtky s překážkami (46,87 sekundy), americký koulař zase pravidelně atakuje magickou hranici 23 metrů. V Ostravě měli útočit znovu.
Warholma zlákali organizátoři na poslední chvíli, právě na základě jeho fantastického běhu na Diamantové lize ve Švédsku. Po vzoru cest Usaina Bolta do Ostravy pro něj vypravili tryskáč a nakonec i posunuli start jeho závodu na dřívější čas, aby byly podmínky příznivější.
24letý Nor tedy nepřišel na řadu až na konci časového programu, nýbrž dvacet minut před sedmou hodinou, kdy ještě na dráhu vítkovického stadionu dopadaly sluneční paprsky.
Do osmé dráhy přišel mimořádně motivovaný, bil se do hrudi, křičel do kamery a bouřlivě zdravil nadšené fanoušky. Start čtyřstovky vyšel až napodruhé a Warholm od začátku suverénně utekl ostatním. Tak jak bylo v plánu, z osmé dráhy za celý závod nikoho z protivníků ani neviděl.
„Opakovaný start nebyl velký problém, tohle je prostě součást našeho sportu a něco, na co jsem už zvyklý. I když vám to samozřejmě na pohodě před závodem nepřidá,“ vyprávěl Warholm v cíli.
Cože? Takhle pomalé to přece nebylo
Na rozdíl od závodu ve Švédsku proběhl trať čistě, vyhnul se škobrtnutí na poslední překážce a diváci v cílové rovince hypnotizovali časomíru. Všichni si přáli překonání světového rekordu Kevina Younga z olympiády 1992 v Barceloně o hodnotě 46,78 sekundy.
Místo toho se rozsvítil čas 47,64 (později oficiálně o dvě setiny rychlejší). A bledý Nor s červenými tvářemi naštvaně rozhazoval rukama. „Bylo to pro mě dost emotivní, protože takový čas jsem nečekal. Připadalo mi, že jsem běžel rychleji,“ vysvětloval úřadující mistr světa z Dauhá.
„Čučel jsem na tabuli a říkal si: Cože? Vždycky je hezké vyhrát, ale čas mě docela zklamal,“ podotkl upřímně. Druhého Francouze Ludvyho Vaillanta nechal za sebou o více než sekundu a půl, zapsal 12. výhru v řadě na trati s překážkami a už 22. vítězství za sebou v součtu s hladkou čtvrtkou. Naposledy nevyhrál právě v Ostravě přesně před dvěma lety v rámci Kontinentální poháru, kdy zaběhl na překážkách čas 48,56.
„Ano, byl jsem tady podruhé a moc se mi v Ostravě líbí. Organizátoři udělali dobrou práci, vyhověli mi i s posunem startu. Pokud budu mít šanci, rád se sem někdy vrátím,“ slíbil muž, jenž má potenciál stát se hvězdou, kterou atletika po Boltově konci hledá a tolik potřebuje.
Kovboje dohnal časový posun
Totéž platí pro Američana Crousera, který v Ostravě stejně jako norský překážkář pokořil rekord mítinku. Koulař z Portlandu poslal své náčiní celkem čtyřikrát za 22 metrů, přičemž nejhodnotnější byl výkon 22,43 z čtvrté série. Za osobním maximem zaostal bezmála o půl metru.
V červenci předvedl Crouser třetí nejlepší vrh koulařské historie o délce 22,91 metru. Také na dalších třech mítincích, včetně toho nedělního v polském Chorzówě, poslal kouli za hranici 22,5 metru. „Ale tady na mě trochu dolehla únava,“ zalitoval dvoumetrový obr ve Vítkovicích.
„Dohnal mě jet lag po přesunu z Ameriky. V Polsku to bylo skvělé, ale teď jsem závodil hned o dva dny později a možná jsem to trochu podcenil,“ přiznal úřadující olympijský šampion z Ria. „Dlouho jsem se rozcvičoval, nemohl jsem se pořádně rozehřát. Je to škoda,“ přibližoval.
Rekord Zlaté tretry i tak přehodil o 17 centimetrů a nechal daleko za sebou slovutnou čtveřici soupeřů s Michalem Haratykem nebo Davidem Storlem. „Jasně, 22,43 je hezký výkon. Dva týdny budu v Evropě, dám se dohromady a příště budu zase útočit na 23 metrů,“ zadoufal.
Mimo sektor se po stadionu procházel s velkým kovbojským kloboukem a rozdával úsměvy. „Z atmosféry jsem byl nadšený, ukázalo se, že i s těmi omezeními se dá vytvořit docela hlasitá kulisa. Byl to mítink se vším všudy, s hudbou i představováním závodníků,“ líbilo se Crouserovi.
Diváci mohli na stadion do osmi oddělených sektorů po pěti stech lidech a koulaře hlasitě podporovali i bez českého zástupce v závodě. „Mně to při vrhání hodně pomáhá, motivuje mě to. Hlava by chtěla, jenomže jsem tentokrát nedokázal přemluvit nohy, chyběla mi energie,“ poznamenal 27letý Američan, který před Zlatou tretrou prospal deset hodin.
Výkony jeho krajana Randyho Barnese z roku 1990 (23,12) a Němce Ulfa Timmermanna z roku 1988 (23,06) zůstaly zatím nepřekonány.