„Byl to naprosto výjimečný hráč, všemi respektovaný,“ říká bývalý český gólman, s nímž Larionov na konci kariéry dobyl třetí Stanley Cup.

Legendární centr se narodil 3. prosince 1960 ve Voskresensku, kde také rozjel hokejovou kariéru. Na dvacítkách získal dvě zlaté medaile a ve 21 letech si ho trenér Viktor Tichonov přetáhl do CSKA Moskva.

Tam kolem něj vystavěl fantastickou sovětskou pětku, podle armádních uniforem přezdívanou Green Unit. Vjačeslav Fetisov a Alexej Kasatonov vzadu, křídla Sergej Makarov a Vladimir Krutov, uprostřed Larionov.

Rudá sovětská mašina v 80. letech s těmito borci válcovala hokejový svět. Vyhrála mistrovství světa v letech 1982, 1983, 1986 a 1989. Podmanila si olympijské hry 1984 a 1988, přičemž ohromný respekt v zámoří získala triumfem na Kanadském poháru 1981, kde mladý Larionov debutoval.

Hašek osobně nezažil československé vítězství nad Sověty na zlatém pražském šampionátu 1985 a v dalších letech čelil svěřencům Tichonova většinou neúspěšně. „Larionov a spol., to byla nejnebezpečnější pětka, která proti nám stála. Vždy jsme se chystali speciálně na ně,“ říká.

„Igor byl tím hráčem, který stmeloval obranu a útok. Také dával góly, to bez debat, ale v žádném případě nebyl střelcem. Šance spíše připravoval, vždy hledal přihrávku navíc. Jako brankář jsem se obával spíš Makarova a Krutova,“ přiznává pětapadesátiletý Hašek.

Postavil se diktatuře Tichonova

Larionov byl mozkem formace. „To je přesně řečeno. Uměl skvěle bránit, a když třeba Fetisov vyrazil dopředu, stáhl se na jeho místo do obrany. Pomáhal při zakládání protiútoku, byl to všestranný hokejista, byť na první pohled subtilní,“ přidává o 175 centimetrů vysokém hráči.

Tituly sice v 80. letech naskakovaly, ale Larionovovi se zajídala nejen Tichonovova krutovláda. Nelíbilo se mu, že se hráčům před MS píchají podezřelé podpůrné látky, které sám odmítal, trpěl na tréninkové báze armádního CSKA. Bez rodiny a osobního života, v nekonečné dřině.

Už v roce 1985 chtěl odejít do Vancouveru, který ho draftoval, ale Sověti mu to zakázali. V dalších letech Larionov spolu s Fetisovem revoltoval proti úřadům, eskalovalo napětí mezi nimi a trenérem Tichonovem.

Až v 28 letech mu bylo umožněno přejít do zámoří, od sezony 1989/1990 se etabloval v NHL. Prosadil se navzdory mimořádně tvrdé hře Kanaďanů a Američanů vůči příchozím Evropanům, přehrával je chytrostí. A vzal si pod svá křídla o devět let mladšího krajana Pavla Bureho.

Strávil ve Vancouveru tři roky a po švýcarském intermezzu v Luganu se do NHL vrátil v dresu San Jose. V 35 letech potkala Larionova výměna, která klíčovým způsobem obrátila jeho zámořskou kariéru. Trejd do Detroitu, který poslal opačným směrem kanonýra Raye Shepparda.

Kompletace Russian Five v Detroitu

Odvážný tah trenéra Scottyho Bowmana a generálního manažera Kena Hollanda, po kterém si mnozí experti ťukali na čelo. Bowman příchodem Larionova zkompletoval ruskou pětku (The Russian Five) a mohl u Red Wings rozehrát to, co kdysi viděl u sovětských juniorů.

A to, co si Fetisov s Larionovem vzali ze staré sovětské školy. Odmítali sice tvrdý diktát Tichonova, ale na ledě se za žádnou cenu nezbavovali puku a dřívější kombinační hru Sovětského svazu dotáhli k dokonalosti.

Fetisov vytvořil obranný pár s Vladimirem Konstantinovem, na křídlech vedle Larionova hráli výbušní Sergej Fjodorov a Vjačeslav Kozlov. První zápas v tomto složení? 3:0 proti Calgary. Když hráli Rusové, soupeři takřka nepůjčili kotouč.

„Tři mladé individuality, které výborně usměrňovali veteráni Fetisov a Larionov. Bowman v tom hrál velkou roli, dal ty hráče dohromady, věděl, jak s nimi zacházet. Nehráli spolu pořád, občas to prohodil a pak je třeba zase vrátil zpátky,“ podotýká Hašek, v té době gólman Buffala.

Jenže ani s ruskou pětkou Detroit v roce 1996 na vytoužený Stanley Cup po 41 letech nedosáhl. V konferenčním finále podlehl Coloradu 2:4 a děj série jako by zlomil hrůzný náraz Clauda Lemieuxe proti detroitskému Krisu Draperovi, jenž se zakousl do mantinelu a s mnoha poraněními v obličeji musel na operaci.

Pohár přímo z rukou Yzermana

Detroit se Coloradu pomstil v březnu roku 1997, kdy obrovskou vřavu, do níž se zapojili i brankáři Mike Vernon a Patrick Roy, rozjel právě Larionov proti Peteru Forsbergovi. Od mozku ruské pětky a technického šikuly byste tohle vskutku nečekali.

„Nikdy v životě jsem se nepral,“ vzpomínal Larionov s odstupem. „Ale v tu chvíli jsem cítil, že je potřeba se za mužstvo postavit,“ objasnil. Přetahoval se s hvězdným Švédem a zlý muž Red Wings Darren McCarty si mezitím jako mstitel Drapera našel nenáviděného Lemieuxe.

Útočník Colorada opustil bojiště se zkrvaveným obličejem, Detroit otočil celý zápas, vyhrál v prodloužení a pořádně se rozpumpoval už v základní části. V konferenčním finále došlo na souboj obrovských rivalů znovu a tentokrát se po výsledku 4:2 radovali hráči z města automobilů.

Larionov a Forsberg odstartují hromadnou bitku v čase 2:15:

Ve finále sfoukli Philadelphii 4:0 a po 42 letech vrátili do Detroitu Stanley Cup. Ruská pětka k tomu především svými kombinacemi do prázdné branky přispěla měrou vrchovatou. Vždyť také kapitán Steve Yzerman dobře věděl, komu z hráčů pohár po převzetí předá nejdříve.

Byli to Larionov s Fetisovem. „Že ho předal nám dvěma starým Rusům, to pro nás znamenalo hrozně moc,“ podotkl později Larionov. Jeho význam pro Detroit byl nezpochybnitelný, stal se posledním dílkem ruské pětky. Usměrnil partu, jež navzdory počátečním pošklebkům výborně zapadla.

V roce 1998 s Red Wings vítězství v NHL obhájil a v novém tisíciletí se v kabině setkal s Haškem. „Bowman na něm i po čtyřicítce pořád stavěl, byl to stabilní hráč, nesmírně spolehlivý. I na konci kariéry si v třetí formaci odehrál svých patnáct minut na zápas a bodoval,“ zdůrazňuje.

Víno místo piva, suši místo kuřat

Mimo led pak dokonale padla přezdívka Profesor. „Ujala se i díky těm jeho brejličkám, které nosil. Úplný profesůrek,“ chechtá se Hašek. „Snad nikdy neudělal zbytečný faul, za každé situace se dokázal ovládat. Uměl perfektně anglicky, všechno to do sebe zapadalo,“ chválí Larionova.

Larionov se vymykal. Místo piva pil víno, místo typické pizzy či kuřecích křidýlek si dával suši. „To je pravda, ale změnit zaběhlé pořádky týmu se mu nepodařilo. Pizza a křidýlka jely v Detroitu pořád,“ doplňuje Hašek.

„Nicméně tím vínem byl pověstný. V letadle měl u sebe pokaždé lahvinku červeného, nalíval si do vlastních skleniček a často se podělil. Ale zase to nikdy nebylo více než jedna dvě sklenky,“ pokračuje český gólman.

Také se o forvardovi s číslem osm tradovalo, že je neporazitelný v šachu. „Ale já s ním šachy nikdy nehrál, v letadle jsem sedával vzadu vedle Nicka Lidströma a Chrise Cheliose, Igor býval jinde,“ upřesňuje Hašek.

V sezoně 2001/2002 ho Larionov vyřadil z olympijského turnaje v Salt Lake City, kde Rusové zdolali Čechy ve čtvrtfinále 1:0. Larionov se do národního týmu vrátil po dlouhé době, v 41 letech. „Vyřadili nás a později jsme letěli letadlem od majitele domů společně,“ vypráví Dominátor.

Rusové získali na olympiádě bronz, v NHL o čtyři měsíce později dobyl Larionov další Stanley Cup. Svůj třetí, pro Haška první v kariéře.

Rodák z Voskresensku vešel do dějin finále NHL 2002 zejména vítězným gólem třetího zápasu série proti Carolině v třetím prodloužení. Zároveň šlo o vítězné utkání v celé sérii, kterou Detroit vyhrál 4:1. Podle toho také Larionov pojmenoval jednu ze značek vín, s nimiž začal po skončení kariéry podnikat. Dostala název „IL Triple Overtime“.

Co dokáže jako trenér?

V Detroitu pokračoval ještě v sezoně 2002/2003, načež o rok později uzavřel kariéru v NHL v dresu New Jersey. To mu bylo 43 let.

Vyhrál třikrát Stanley Cup, dvakrát olympiádu, čtyřikrát MS a jednou Kanadský pohár. Je členem Triple Gold Clubu i Hokejové síně slávy.

V poslední době se vrhl na trenérskou práci, před rokem byl k vidění v Ostravě a Třinci na juniorském MS coby asistent trenéra Valerije Bragina u ruského týmu. Po povýšení Bragina k dospělé sborné se stal Larionov hlavním koučem dvacítky, s níž se nyní chystá na blížící se šampionát.

Nástup v této funkci měl ohromný, před pár týdny s ruskými mladíky překvapivě vyhrál dospělý Karjala Cup. „Není pravidlem, že ze skvělého hráče bude skvělý trenér. Ale Igor hokeji a taktice brilantně rozumí, má pro to výborné předpoklady,“ konstatuje Hašek.

Uvidíme. Jisté je minimálně to, že bude svým svěřencům vštěpovat hokej s pukem na holi, kdy se každý z pětky neustále nabízí spoluhráčům pro přihrávku. Jako to nejen v NHL hrál a vyučoval on sám.