Český pár měl v zádech vítězný turnaj v Dauhá a do Cancúnu odcestoval s tím, že chce opět udělat další krok ke kvalifikaci na olympijské hry v Tokiu. Což se třetím místem povedlo.

Perušič se Schweinerem figurují v nejlepší patnáctce týmů, které mají jistotu vstupenky do bojů pod pěti kruhy díky rankingu. Ale jen v Mexiku jsou na programu další dva turnaje, které mohou pořadím ještě zamíchat.

Svérázná dvojka se protlouká skrz Světovou tour už pět let a posbírala řadu fanoušků i díky vtipným zážitkům z cest, o které se dělí na sociálních sítích. 

Ani Mexiko nebylo výjimkou a jejich pouť za bronzovou medailí vůbec nebyla snadná.

„Místní Adolf Loos se před stavbou hracích kurtů pravděpodobně posílil některou z místních pálenek, a tak měli dobrovolníci do začátku turnaje co dělat, aby nedošlo k další inscenaci Hitchcockova dramatu Na šikmé ploše. Kurty totiž stojí asi tři metry od moře a bohužel až do dnešního dne velmi věrně kopírovaly sklon pláže,“ popsal Perušič v jednom z facebookových příspěvků.

Počasí si s volejbalisty vůbec v Mexiku pohrává. „Celodenním bonusem útočení do kopce je pak vítr, oproti kterému byly dámy Irma či Katrina příjemným vánkem. Tomu se podařilo degradovat náš sport na jakési zmatené plácání turistů pod horkým poledním sluncem,“ dodal český reprezentant.

Na úvod turnaje pro ně přišel šok, prohráli první zápas ve skupině s Rakušany Martinem Ermacorou a Moritzem Pristauzem.“Po poměrně tristním výkonu jsme se pakovali do bazénu za doprovodu italsko-českých nářků našeho realizačního týmu,“ smutnili Češi.

Poté ale najeli na vítěznou vlnou a protáhli se do čtvrtfinále i přesto, že jim ve velkém vedru organizátoři přichystali tři zápasy v rozmezí pouhých osmi hodin. 

„Ručník na čištění brýlí, který zaručoval extra pět vteřin mezi výměnami, jsme si podávali téměř z ruky do ruky a technický time out byl klidnou oázou uprostřed moderního Jemenu. Jinými slovy, takhle na konci se silami jsme snad nikdy nebyli,“ přiznali.

Teploty přes třicet stupňů a ostré zápasové tempo si vzalo svou daň. „Počínající křeče zastavilo asi půl kila soli (nebrat doslovně) a náš věrný fyzioterapeut Lukáš Krist, který dostál svému jménu, a i když vodu ve víno asi nepromění, tak velikonoční zmrtvýchvstání dokázal provést aspoň u nás.“

Perušič a Schweiner nakonec postoupili do semifinále, kde jim vystavily stopku až světové jedničky Anders Mol a Christian Sörum z Norska. Bitvou o bronz pak pro ně byla odveta s rakouským párem, kterou zvládli vítězně ve dvou setech.

„První zápas se nám vůbec nepovedl, dělali jsme hrozně moc chyb a netlačili servisem. Dneska jsme už hráli dobře, dělali chyb mnohem méně a to bylo klíčové,“ líčil Schweiner.

Češi tak mají kompletní medailovou sbírku z velkých turnajů Světového okruhu.