Dvaasedmdesátiletého někdejšího záložníka by ani ve snu nenapadlo, že by se mohl stát legendou vyhlašovanou u příležitosti ankety Sportovec roku ČR. 

Panenka se stal 21. držitelem ocenění pro sportovní legendy. „Ani ve snu jsem nečekal, že bych se mohl dostat mezi elitu nejlepších sportovců Československa a Česka. Být ve společnosti sportovců jako Emila Zátopka nebo Věry Čáslavské je pro mě neskutečné vyznamenání. O to víc jsem překvapený a vážím si toho. Vyšel jsem z kolektivního sportu,“ řekl na tiskové konferenci Panenka.

„Moje krédo bylo hrát fotbal tak, abych ho povznesl výš než jen na obyčejné kopání do míče. Bavit sám sebe, spoluhráče i diváky. Třeba překvapivými věcmi, o kterých by si mohli vyprávět,“ dodal Panenka.

Jeho vrcholným kouskem byl legendární „dloubák“, jímž rozhodl penaltový rozstřel ve finále mistrovství Evropy v roce 1976. Váží si ale i jiných věcí. „Na hodně vysoké místo kladu, že jsem měl možnost zahrát si ve výběrech světa a Evropy. Cítil jsem se mezi nimi strašně dobře. Byl jsem z nich nejmíň známý, ale bylo mi s nimi moc hezky. Jsou skromní, normální a vás berou taky tak. Podepsali se, nechali se vyfotit,“ řekl Panenka.

„Když trenér Max Merkel jmenoval sestavu zápasu a říkal: v brance Jašin, obrana Carlos Alberto, Beckenbauer, záloha vpravo Charlton, uprostřed Eusébio a vlevo Panenka, myslel jsem, že mě omyjou. Obrovská škola pro mě,“ dodal čestný prezident Bohemians Praha 1905.

V říjnu Panenka bojoval s koronavirem a prodělal oboustranný zápas plic. „Jestli už jsem v pohodě? Fyzicky ano, ale pořád v člověku vrtá takový ten červíček. Možná se trochu bojí, aby se to nevrátilo, což se údajně může stát. Já doufám, že ne. Je důležité, aby člověk byl optimista,“ uvedl.

Když zápolil s covidem-19, dostalo se mu obrovské podpory z celého světa. „Moc mě to potěšilo. Nečekal jsem, že se zvedne taková vlna přání, abych zabojoval a přežil. Lidi se za mě modlili. Dostal jsem tisíce esemesek a telefonátů, 14 dní jsem pak na to odpovídal. Šlo to z celého světa: Austrálie, Španělsko, Německo, Rakousko,“ řekl Panenka.

„Ozvali se mi i lidi, které jsem dlouho neviděl. Velmi hezké bylo, když mi fanoušci Rapidu poslali fotku, že vyvěsili obrovský billboard na tribunu, abych bojoval jako na hřišti. Netušil jsem, že by nemoc mohla člověka lidem takhle připomenout. Pro mě velmi povzbuzující,“ doplnil.

Je rád, že v poslední době přibývá penalt zahrávaných „dloubákem“. „Jsem potěšený, že moje myšlenka neumřela a moji penaltu napodobují další a další hráči. Nejvíc mě těší, že to jsou hráči nejvyššího kalibru: Messi, Ronaldo, Ramos, Ibrahimovic. Mexická televize mi jednou pouštěla 80 až 90 penalt z celého světa, které byly kopnuté tímto způsobem, a chtěli, abych každou penaltu okomentoval. Zjistil jsem, že někde ve druhé argentinské lize to jeden hráč kopnul lépe než já, bylo to vizuálně hezčí. Perfektní,“ ocenil.

„Moje žena tenkrát dělala na patentovém úřadě na Václaváku a já se z legrace zeptal jejího kolegy, jestli se penalta dá patentovat. A on: ‚Nejde, to není žádná hmotná věc‘. Dnes se už dá patentovat i myšlenka, ale v mém případě už je pozdě,“ smál se Panenka.

Nedávno neproměnil penaltu „dloubákem“ Ademola Lookman z Fulhamu. „Nechytám se za hlavu, jen je mi těch hráčů líto. Důležitá je jedna věc: abych brankáře svým chováním, očima a rozběhem absolutně utvrdil v tom, že to kopnu normálně. Pořád se dívám třeba do pravého rohu, i tam směřuje rozběh. To je celý princip,“ podotkl Panenka.