„Je to samozřejmě změna, ale je to hezké. Trvalo mi, než si na to zvyknu, na začátku to bylo trošku těžší, ale když jsem pak kolem Vánoc skončil s tréninkem, tak jsem se vrhl na sto procent na tu roli táty. Bavím se hlavně tím. Věnoval jsem se hodně dětem, dost jsme si na sebe zvykli, i tím, že nejsem nikde po zápasech a spím tak každý den doma. Takže pak je pro mě divné, když se třeba tři dny nevidíme,“ uvedl Krejčí.

O děti se stará po všech stránkách. „Mají toho docela dost. Malé je devět, synovi je pět, takže školy a všechno. Já jsem řidič, vozím je a vyzvedávám, kde potřebují. Přijedeme ze školy, pak mají sporty, bavilo mě to tento rok. O víkendech vždy vyrazíme někam s rodinou. V Jižní Karolíně, kde bydlíme, je hezky i v zimě, takže vždy někam vyjedeme,“ přiblížil.

Od hokeje odpočívá. „Zase se k němu asi někdy vrátím, sleduju ho, ale vůbec nehraju. Ve volném čase mám tak napůl golf a tenis. Golf mám středu a pátek. A malou hrozně baví tenis, který hraje dvakrát týdně, třikrát týdně s ní jdu já. Tam toho ale až tolik nenaběhám, tedy zatím,“ pousmál se Krejčí.

Hokej mu zatím nechybí, postrádá spíš kontakt se spoluhráči, život kabiny. „Je to tak, že jsem ukončil kariéru kvůli zranění. Kdybych měl v hlavě, že bych to ještě mohl zvládnout a mohl hrát, bylo by to jiné. Snažil jsem se vrátit, abych stihl to domácí mistrovství světa, ale jak jsem začal trénovat trošku víc, tak to nešlo,“ připomněl Krejčí.

„V hlavě se to nějak srovnalo, že je to tak, jak to je. Bylo to celkem dané. Žádné otázky v hlavě nebyly, tam už byla jen jedna odpověď. A s tím se nedalo nic dělat. A hokej už mi tím tolik nechybí. Chybí mi kamarádi, což je super na hokeji – uděláte si kamarády na celý život,“ vysvětlil Krejčí.

Od konce kariéry stál na bruslích jen jednou. „Jsou někde doma. Dlouho jsem nebyl na ledě. Jen o Vánocích venku na veřejném bruslení, když jsem tam bral děti. Jinak jsou ale moje věci ještě v Jižní Karolíně na zimáku, někde to tam visí, ani nevím, jestli to tam ještě všechno je. Jednou se k hokeji vrátím, ale teď na to nemám ještě chuť,“ uvedl Krejčí.

Sledování zápasů se ale nebrání. „NHL jsem sledoval, i když ne zase tak moc. Mistrovství světa v zámoří tolik nedávali, semifinále a finále už ale ano, to jsem se díval. Koukal jsem v Americe sám doma na gauči. Prožíval jsem to. Ale já prostě musím na ty zápasy koukat sám. Nemůžu koukat s někým, protože pak do toho někdo kecá a nerozumí tomu tak, jak rozumím já,“ smál se Krejčí.

Věřil, že na MS přijde velká chvíle jeho kamaráda a bývalého spoluhráče Davida Pastrňáka. „Pasta neustále dokazuje, že on je hráčem pro velké momenty. Bohužel ještě nevyhrál Stanley Cup, ale i v play off v těch velkých zápasech vždycky něco dokáže, i když to někdy nemusí být přímo gól. Věřil jsem tomu, že v semifinále nebo ve finále jeho chvíle přijde,“ řekl Krejčí.

„Vím, jak na sobě přes léto i během sezony pracuje. A dobré věci se stávají dobrým lidem. Byl jsem moc rád, že to tam pak se Švýcary poslal. Takových gólů dává v NHL hodně. Byla to každopádně nádhera. Vyšlo to po všech stránkách úplně super. Dlouho to tady nebylo. A myslím, že to jedině pomůže českému hokeji,“ věří Krejčí.

Sám nijak nelitoval, že u toho není a nemohl tak napsat zlatou tečku za kariérou. „Naopak. Už jak jsem byli před dvěma lety na šampionátu ve Finsku a udělali jsme ten bronz, na 99 procent jsem věděl, že to byl konec. To byla hezká tečka. Tušil jsem, že to pak bude má poslední sezona, byť jsem nevěděl, zda v extralize, nebo v NHL. Od toho šampionátu v Tampere to bylo do Prahy ještě dva roky, tedy dost daleko. A já měl ty problémy už tehdy,“ přiznal.

I proto ho to nemrzelo, smířil se s osudem. „Byl jsem strašně rád za to, jak to pro kluky dopadlo. Moc jsem jim to přál,“ dodal Krejčí, jenž získal bronz na MS již v roce 2012.

Má za to, že Pastrňák by se mohl s Bostonem dočkat Stanley Cupu. „Bruins věřím pořád. Mají podle mého názoru jednu z nejlepších obran v lize. Jde o to, jak se jim bude dařit v play off. V play off se může stát cokoliv. Tam záleží, jak ti hráči jsou na tom fyzicky, psychicky, zdravotně… Věřím tomu, že do bojů o Stanley Cup by však měli postoupit úplně v pohodě,“ tipoval Krejčí.

A jeho plány do budoucna? „Určitě podporovat děti. S malým uvidíme, co bude, malá teď v neděli oslaví narozeniny, bude jí devět. Tenis ji opravdu baví. Chci je podporovat. Takže dál táta na plný úvazek a také uber-driver, jak tomu říkáme,“ nastínil Krejčí.

„Teď už je to takové zajímavější tím, že dcera začíná hrát zápasy se vším všudy. Baví mě na ni koukat. Je to jiné, než když před pár lety člověk tleskal, když to přehodila přes síť. Teď už to normálně počítají, tak je to docela sranda. A ona chce hrát furt. Je hlavně super, že ji to baví. A mě také,“ řekl Krejčí.