Nápad se v hlavě plavkyně z New Jersey zrodil během její cesty na olympijské hry a zpátky.
V Paříži 1924 chtěla pod pěti kruhy získat tři zlata. Vždyť doma lámala rekord za rekordem.
Ale stala se olympijskou šampionkou jen ve štafetě a ze dvou individuálních disciplín si vezla dva bronzy.
V pouhých 18 letech potřebovala novou výzvu. A tak se upnula na lamanšský kanál, který do té doby přeplavali jen muži, žádná žena.
Zpěněných vln se nebála. Dcera německého přistěhovalce a řezníka vyrůstala v domku na pobřeží New Jersey. To v oceánu se naučila pořádně plavat.
Takže urazit vzdálenost 21 mil v kanálu mezi Francií a Anglií pro ni nebyl žádný strašák.
„Pro mě je moře jako blízký člověk, jako dítě. Vím, zní to šíleně, ale když plavu v moři, rozmlouvám s ním. Nikdy se v něm necítím sama,“ vyprávěla po letech Ederleová.
Její nápad nadchl americkou veřejnost. Jen pro představu: v polovině dvacátých let se světem šíří ohromná vlna emancipace, do ústav demokratických států se zapisují volební práva žen a sufražetky zažívají velkou euforii.
Myšlenka, že by mladá plavkyně dokázala zkrotit nevyzpytatelné mořské proudy a to, co muži, byla pro americkou veřejnost přímo vzrušující.
Jenže přišlo rychlé vystřízlivění. První pokus nevyšel. Po devíti hodinách ji trenér z vody vytáhl proto, že údajně nevypadala zdravě.
Dokonce se v médiích začalo šířit podezření, že jí někdo na břehu cíleně přiotrávil jídlo nebo pití, aby sen nedotáhla.
Ederleová se však nevzdala. Zařekla se, že příští rok přijede připravenější. Její odhodlání okouzlilo i šéfredaktora listu New York Daily News a zaplatil jí na tehdejší dobu senzačních pět tisíc dolarů za týdenní sloupky z její přípravy na druhý pokus.
6. srpna 1926 vykročila na písek u mysu Griz Nes usměvavá Američanka ve zvláštním outfitu. Sama si totiž vyrobila dvoudílné plavky a pomazala se podivnou mastí. Šlo o vrstvy olivového oleje, lanolinu, vazelíny a navrch i sádla, které ji měly trochu izolovat od chladné vody. Pod tím vším bylo pro diváky obtížné odhadnout, kde vůbec plavky začínají a kde končí.
Po sedmé hodině ranní se do té doby moc nevídaným kraulařským stylem vydala k anglickému břehu.
Po jejím boku plul podpůrný člun, odkud ji trenér zásoboval kuřecím masem, vývarem a čajem. Její sestra Margaret jí zase z natahovacího gramofonu pouštěla oblíbenou hudbu.
Až do pěti odpoledne vše probíhalo podle plánu, poté se ale začalo počasí kazit. Vlny se roztancovaly, spustil se déšť a blížila se bouře.
Měla nateklý jazyk od slané vody
Reportéři, kteří plavkyni i její podpůrný člun z vlastní lodi sledovali, zachytili konverzaci, při které trenér svou svěřenkyni přemlouval, aby kvůli počasí pokus vzdala a vytáhla se na palubu.
Na to konto prý ale zarputilá kraulařka jen z vody zavrčela: „A proč jako?“
Konec se nekonal. Jen upravila kurz víc na sever od Doveru, kam původně měla doplavat, aby se vyhnula tomu nejhoršímu počasí.
Ve 21:48 se unavená, požahaná od medúz a s nateklým jazykem od slané vody dopotácela na oblázkovou pláž v Kingsdownu. Tam ji díky radiovému zpravodajství reportérů vítalo na čtyři tisíce nadšených Angličanů, kteří nemohli uvěřit.
Nejenže se jako první žena zapsala do plavecké historie, ale ještě o dvě hodiny zlepšila mužský rekord, v cíli byla po 14 hodinách a 31 minutách. K tomu kvůli úpravám kurzu naplavala místo jednadvaceti odhadem 35 mil. Tedy asi 56 kilometrů.
Ederleová se přes noc stala opravdovou superstar. V New Yorku jí mávaly davy lidí, letadla shazovala na její loď v přístavu květiny a potřást rukou jí chtěl i americký prezident Calvin Coolidge.
Po období velké slávy, kdy dokonce hrála sama sebe v němém filmu, ale přišel smutný čas. Americká plavecká hvězda tlak a zvýšenou pozornost na svou osobu neunesla, navíc se jí začal horšit sluch, se kterým měla kvůli nemoci v dětství dlouhodobě problémy. Stáhla se tedy do ústraní a živila se jako lektorka plavání.
V roce 1933 ji potkal vážný úraz, když spadla ze schodů. Pochroumala si páteř a učila se znovu chodit.
Plavání se však nevzdala. I když měla po zbytek života omezenou schopnost pohybu, stala se z ní učitelka plavání pro neslyšící děti.
Přesto všechno se dožila úctyhodných 98 let. „Úplně přetvořila tehdejší vnímání ženy jako sportovkyně. Zbořila argument, že ženy nedokážou to, co muži,“ shrnul její přínos historii spisovatel Glenn Stout, který napsal její biografii Mladá žena a moře.