Ráda si dopřeje pivo a na oslavu úctyhodného jubilea si s chutí dala také čokoládový dort. „Vypadá velmi dobře, to si pochutnám,“ usmála se.
Ve sto letech se těší pevnému zdraví, životní elán ji neopouští, a tak se rodačka z Budapešti stále směje. Přestože její století nebylo zdaleka jen o úsměvných momentech.
Gymnastickou kariéru musela Keletiová přerušit na začátku druhé světové války. Kvůli židovskému původu byla vyřazena z národního družstva, načež se před nacisty ukrývala na maďarském venkově.
Svůj původ tajila pomocí falešné identity křesťanské dívky a pracovala jako služka. Matku a sestru Keletiové zachránil před holocaustem švédský diplomat Raoul Wallenberg, nicméně otec a další příbuzní jí zemřeli v koncentračním táboře v Osvětimi.
Po válce se vrátila ke gymnastice, ale o olympiádu v Londýně 1948 přišla na poslední chvíli vinou zranění. Pod pěti kruhy tak Keletiová debutovala až v 31 letech v Helsinkách v roce 1952. Získala zlatou medaili v prostné a v dalších disciplínách přidala stříbro a dva bronzy.
Mazal Tov! Agnes Keleti, Hungarian-born, Holocaust survivor, Israeli gymnast, is the oldest living Olympic champion, turning 100 this week (9/1). She is the most decorated female Jewish Olympian of all time and the recipient of the prestigious Israel prize 🥇🤸♀️ pic.twitter.com/hogG54Dxue
— Daniel Meron (@AmbMeron) January 6, 2021
Ovšem největší medailové žně Maďarka zažila až na olympiádě 1956 v Melbourne, kde se v 35 letech stala nejstarší gymnastickou olympijskou šampionkou v historii. Čtyřikrát vystoupila na nejvyšší stupínek a k tomu připojila ještě dvě stříbra.
Když si dnes prohlíží své medaile, pořád se dojímá: „Jsou nádherné.“ Olympijská sbírka Keletiové čítá pět zlatých cenných kovů, tři stříbra a dva bronzy. Z mistrovství světa má další tři medaile a je považována za jednu z nejúspěšnějších židovských sportovkyň všech dob.
„Gymnastiku jsem milovala i proto, že mi umožňovala volně cestovat,“ prozradila Keletiová. Poté, co Sověti krvavě potlačili maďarské povstání v roce 1956, už se domů nevrátila. Po melbournských hrách nalezla azyl v Austrálii a později emigrovala do Izraele.
Tam se oženila s tělocvikářem Robertem Birem a přivedla na svět syny Daniela a Rafaela. Do Maďarska se vrátila až v roce 2005, v mezidobí od roku 1956 a olympiády v Melbourne přitom rodnou vlast navštívila jen jednou. Po skončení kariéry se také dočkala mnoha čestných ocenění.
„Miluju život, žiju dobře. Je skvělé, že jsem pořád zdravá. Sice je mi sto let, ale cítím se na šedesát,“ nechala se slyšet. I v současnosti se snaží cvičit, byť po domluvě s doktorem už raději nedělá rozštěpy.
„Všem vám přeju hlavně zdraví, to je základ,“ uzavřela vitální legenda.