Do Austrálie jste se vydala vůbec poprvé. Jak jste tuto dalekou cestu zvládla?

Z Prahy do Dubaje to trvalo necelých sedm hodin a po třech hodinách následovalo 13 hodin do Melbourne. Přibližně polovinu leteckého času jsem prospala a zbytek strávila v pohodě.

Jaké byly vaše první hodiny u protinožců?

Přivítalo nás krásné počasí s teplotou 26 stupňů, ale druhý den už bylo jen 13 stupňů a toto více než nečekané a samozřejmě nepříjemné ochlazení trvalo skoro až do našeho odjezdu. Trochu se vlivem časového posunu upravilo spaní, ale v tom jsem problém neměla. 

Kvůli aklimatizaci celá česká výprava přiletěla do Melbourne s více než týdenním předstihem a dny před šampionátem jste prožili v přípravném kempu. Splnil vaše očekávání?

Určitě! V menším hotelu na okraji Melbourne jsme měli k dispozici posilovnu i bazén a vůbec celkové prostředí bylo velice  příjemné.

Měli jste čas i na nějaký výlet?

Měli jsme dva volné dny a jeden jsme věnovali návštěvě zoologické zahrady. V nádherném tamním safari byli od nás pouhé dva metry koalové, klokani a další krásná zvířata. Skoro všichni jsme se obávali setkání s hady, ale ty jsme neviděli. Už před prohlídkou jsme byli upozorněni, že v takovém případě stačí zadupat a každý had hned zmizí. Jinak jsme našli cestu i k moři, kde mě překvapila dost špinavá voda. Podívali jsme se i do města, v němž mrakodrapy střídaly i malé domky.

Jak jste byla před šampionátem i v jeho průběhu spokojena s celkovými podmínkami, hlavně pak s ubytováním a stravováním?

Na ubytování si nemohu stěžovat, zato s jídelníčkem jsem moc nadšená nebyla. Nemám nic proti těstovinám, ale když je mám na talíři skoro denně, tak by mně víc chutnalo něco jiného. Nebylo také moc příjemné, že kvůli chladnému počasí bylo potřeba i v plaveckém areálu nosit až do startu kabát.

Do semifinále jste doplavala jen v závodě na 200 metrů prsa. Čekala jste víc?

Letošní sezona po operaci srdce nebyla moc dobrá a přesto jsem na šampionátu čekala lepší výsledky. Platí to hlavně na dvoustovkový polohový závod. Na mé nejoblíbenější trati, kterou je 200 metrů prsa, jsem k lepšímu než 13. místu potřebovala svůj rekordní čas a toho jsem nedosáhla. Náladu mi zvedl až postup naší štafety na 4×50 metrů až do finále, na kterém jsem se také podílela. Bylo to hezké zpestření toho, co jsem tam do té doby předvedla.

Co toto mistrovství světa v  krátkém bazénu českému plavání prozradilo?

Tři finálová umístění, osm postupů do semifinále a několik nových českých rekordů – to vše je nesporný a povzbuzující úspěch. Avšak do elitní světové společnosti je stále dost daleko. Výjimkou je jen kraulařka Barbora Seemanová, která svoji skvělou výkonnost potvrdila hlavně v závodě na 200 metrů, v kterém ji na pátém místě dělilo od medaile jen 38 setin vteřiny.

Jaký je váš nejbližší program a co v příštím roce bude pro vás nejdůležitější?

V lednu budu nejprve sbírat fyzické síly na běžkách a teprve potom začnou plavecké tréninky. V únoru se pak vydám do španělského Tenerife. Nejdůležitější pro mě bude dosáhnout kvalitních výsledků na letním mistrovství světa v dlouhém bazénu v Japonsku, protože půjde zároveň o kvalifikaci na olympijské hry.