„Po loňském roce, kdy mi odešel táta, a narodily se dvě holčičky, to byly velké emoce,“ pokračoval dosud jediný český pilot ve formuli 1.

Ve světě dálkových rallye je sice nováčkem, ale už teď ví, že ho Dakar očaroval. „Mohu srovnat náročnost Dakaru s čímkoliv, co jsem kdy zažil, a musím říct, že se to ničemu nevyrovná. Ale věděl jsem, že to bude náročné. S tím jsem do toho šel. Jen jsem si nedokázal představit, jak hodně to bude těžké,“ řekl vítěz své třídy ze čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans v roce 2003.

Co den, to jedno Le Mans

Právě s vytrvalostním závodem se Dakar pokusil vyrovnat. „Le Mans je dnes vlastně čtyřiadvacetihodinový sprint, na Dakaru je to vlastně skoro čtrnáctidenní sprint, ale musíte jet taky hodně hlavou. Když si vezmete tu náročnost, tak jsme si v Saúdské Arábii každý den dali jednu čtyřiadvacetihodinovku. Jen jich bylo dvanáct s jediným dnem odpočinku,“ prohlásil 44letý jezdec.

„Došlo mi to až čtvrtý den, kdy jsem se nemohl po etapě ani vysoukat z auta. Poté se to ale zlepšilo a ke konci soutěže jsem říkal, že bych jel ještě jeden týden,“ dodal člen týmu Buggyra Zero Mileage Racing.

Enge na Dakaru startoval s buggynou Can-Am a v kategorii prototypů obsadil po velkých technických problémech v úvodu 10. místo.

„Dakar je i o tom, aby si to člověk prošel. Počítal jsem s tím, že dvě tři etapy se budu rozkoukávat a poté teprve začnu chápat, o čem to je. Nakonec se nám podařilo dojet do cíle, což byl kýžený výsledek,“ uvedl Enge.

Poděkoval zkušenému navigátorovi Vlastimilu Tošenovskému, jenž mu hodně pomohl. „Jsem taky rád, že mohu být v týmu se zkušeným Pepou Macháčkem, jenž mě jako mentor vede a pomáhá mi,“ ocenil dalšího člena Buggyry, který kategorii prototypů vyhrál.

Učednická maratonská etapa

I když má zkušenosti téměř se vším, co má volant a čtyři kola, Enge na Dakaru své tempo zpočátku hledal.

„Věděl jsem, že mám jet střídmě. Jak si ale člověk vezme helmu a odstartuje, tak je vše jinak. Zjistí, že se dá držet (plyn) a je to v pohodě. Během prvních 50 kilometrů jsme předjeli čtyři pět buggyn. Pak ale byla sprcha technických problémů a já našel limit, jak se dá jet,“ popisoval liberecký rodák úvod soutěže.

V sedmé etapě opět získal pocit, že může začít více „závodit“ a přišly další problémy. „Nastoupil jsem do toho, jako kdyby to nebyla maratonská etapa, a výsledkem byly tři defekty a poloosa. Od té doby jsem věděl, že limit musí být trošku nižší, než jsem jel,“ řekl Enge.

Je rád, že na Dakaru poznal všechny pocity – jaké je to být nahoře, dole i uprostřed. „Projel jsem si to a myslím si, že teď už vím, jaké tempo mám nasadit. Doufám, že to bude platit i poté, co si nasadím helmu,“ pousmál se. „Pořád platí, že se musím učit. Není to o jednom Dakaru,“ řekl.

Co ho příjemně překvapilo, byla přátelská atmosféra panující mezi soupeři. „Tohle jsem na okruzích nepoznal. Možná tak ve veteránských rallye, kde jezdíme samí amatéři. Třeba s Krisem Meekem, který vyhrál několik soutěží v MS v rallye, jsme se docela skamarádili a navzájem si pomohli na trati,“ sdělil Enge.