S jakými představami jste do Kanady odjížděl?

S ohledem na nepříznivý časový program jsem si chtěl na pětistovce dojet pro některou z medailí a na kilometru skončit do šestého místa. Zlato je tedy pro mě skvělé a s pátým místem jsem spokojen. Start kilometrového závodu byl totiž pouhých 63 minut po skončení pětistovky, takže síly chyběly, na víc asi nebylo. Ta pouhá hodinová přestávka je doslova krutá. Kdybych měl aspoň trojnásobek volného času, tak jsem třeba dojel až na „bednu“.

Jak vůbec v takovém případě vypadá příprava na další závod?

Nelze mluvit o nějaké přípravě, protože čas zaberou mediální povinnosti, dopingová kontrola, doplnění chybějícího cukru, řada různých rozhovorů a instrukce trenéra, co všechno musím ještě před startem udělat.

Změnil jste po deseti letech trenéra, kterým se po Karlu Leštinovi stal Pavel Davídek. Proč došlo k této změně?

Karlovi chci za všechno moc poděkovat, ale kanoistika mě přestávala v plné míře bavit a cítil jsem, že nutně potřebuji změnu v přípravě. Zatím jsem u Pavla sám, ale třeba se časem vytvoří vícečlenná skupina.

Koncem příštího týdne se v Mnichově koná mistrovství Evropy. S jakými ambicemi se na něj vydáte?

Především sám nepojedu žádnou krátkou trať, ale už před světovým šampionátem jsme se dohodli, že při dobré formě bych byl rád v sestavě čtyřkajaku. který se na mistrovství světa probojoval do finále. V něm se mu sice moc nedařilo, ale zřejmě šlo spíš o psychiku. V „americké sestavě“ by měli zůstat Špicar, Šlouf, Havel a já bych měl vystřídat Zavřela. Snad budu přínosem a mým přáním je, aby se nám naše vystoupení vydařilo, abychom si v tomto složení rozuměli. Pokud se nám to podaří, tak i při velké konkurenci bychom mohli bojovat o medailové umístění.

To bude jediná disciplína, v které budete na startu?

Ne, ještě to bude závod na pět kilometrů. Ano, slyšíte dobře, bude to na mezinárodní scéně poprvé, kdy se na této dálkové trati objevím. Do každého závodu vstupuju s cílem podat co nejlepší výkon a udělat vše pro vítězství. Tentokrát však půjde spíš o zábavu. Na trénincích najezdím často deset i patnáct kilometrů, takže dlouhé trati se nebojím. Nebude to však žádná procházka, na startu bude kolem třiceti vytrvalců, důležitá bude správná taktika a v tomto kontaktním sportu hrozí i zranění. Vodní slalomáři říkají, že je to něco podobného jako jejich extrémní slalom. My jsme však na tom lépe, protože nemáme protivodu (smích).

Máte už program po tomto evropském šampionátu?

Ještě se vydám za „velkou louži“ na zajímavý závod v Oklahomě, jehož trať bude dlouhá nezvyklých 350 metrů. Potom mě už čeká jen mé oblíbené rybaření, svatba mé maminky a studijní povinnosti, tak trochu pod taktovkou mé přítelkyně, výborné kajakářky Anežky Paloudové.

V čem vám pomáhá?

Především ze mne dělá lepšího člověka. Je neskutečně pozitivní, vlévá mi krev do žil a doslova mě nakopává do učení. Před čtyřmi lety jsem nastoupil na Českou zemědělskou univerzitu. A aktuální stav? Vstupuju do 2. ročníku a nepřeháním, když řeknu, že už se těším na další přednášky i učebnice.