Kajakáři závodili z vodních slalomářů poslední a čekání bylo pro Prskavce dlouhé. „Mně opravdu nebylo dobře poslední čtyři dny. Cítil jsem, že ten tlak byl obrovský. Včera (ve čtvrtek) jsem se pomocí nějakých dechových cvičení dokázal uklidnit dostatečně na to, abych se dobře vyspal, což jsem bral jako to nejdůležitější,“ popsal své rozpoložení.

Ráno hlásil, že přišel jeho den, a nemohl se dočkat, až se dostane do areálu. „Už jsem se hrozně těšil, až tady budu, až půjdu na tu vodu, až to tam půjdu předvést. To čekání pro mě bylo hrozně vysilující a těžké. Pak když jsem na té vodě, tak si myslím, že se dokážu dobře zklidnit a v té hlavě si to srovnat,“ vyprávěl.

Před startem už se opravdu dokázal uzavřít ve vlastní „bublině“ a nic nevnímat. Převedl jenom to, co chtěl. „Včera (ve čtvrtek) jsem říkal, že doufám, že se mi povede jet s radostí dítěte a velkým srdcem. Myslím si, že přesně tohle se mi v tom finále povedlo. Protože to nebylo nijak zadržené, bylo to prostě tak, že jsem tam jel jako ten malý kluk, který hrozně rád jezdí na vodě,“ svěřil se.

Věděl, že Slovák Jakub Grigar jel čas začínající 94 sekundami. „Což jsem bral, že je hodně dobrý čas, a zbytek jsem nevěděl. Takže mi to vlastně vůbec nic neřeklo a věděl jsem, že musím jet sakra dobře,“ líčil osmadvacetiletý kajakář.

Startoval jako poslední, takže v cíli věděl, že zvítězil. Řval radostí na celý olympijský areál. „Tohle byla cílová rovinka těch olympijských her. Byla to ta chvíle, kdy to najedou všechno spadlo. Prodal jsem to, co jsem natrénoval, a myslím si, že to byla ta radost, že to všechno skončilo a má to hezký konec,“ uvedl.

Cestou na vyhlášení společně s dalšími medailisty dostával od japonských pořadatelů u instruktážní tabule pokyny, jak se má chovat. Celé to trvalo o dost déle než jeho vítězná jízda.

„Já jsem vůbec neposlouchal. Mám tu výhodu, že jsem šel až poslední, nejdřív jsem viděl Kubu (Grigara) s Hannesem (Aignerem), pak až jsem šel já. Tak to už se člověk naučí, když to vidí,“ vyprávěl.

Byl smířený s tím, že si musel medaili na krk pověsit sám, i s dalšími opatřeními. „Je to úděl téhle doby. Ale jestli si mám vybrat podstupovat tohle, nebo tady vůbec nebýt a sedět doma, tak tohle beru všema deseti,“ poznamenal.

Současná situace také poznamenala jeho pobyt v olympijské vesnici. Až do závodu se držel stranou. „Já se strašně bál, že bych ještě na poslední chvíli mohl být pozitivní, tak jsem byl radši zavřenej,“ vysvětlil. Na oslavy už do společných prostor zavítá. „Strašně se těším, že si ten dnešek a zítřek užiju a půjdu fandit i někomu jinému, pokud se mi tam povede protlačit,“ dodal.