Český fighter je ve welterové kategorii králem Oktagonu již od listopadu 2018. Hodně mu v tom pomáhá domácí prostředí v Ostravě – právě zde se karvinský rodák cítí k neporažení. „Mám tady celou rodinu, všichni moji známí jsou z Ostravy nebo z Karviné. Lidi mi fandí, atmosféra mě žene dopředu. Právě tady zápasím nejraději,“ vypráví.

Pro své známé a rodinu zabral hned 124 lístků, nicméně v rytmu úderů českého bijce bude bouřit celá vítkovická aréna. V sobotu večer tady pofrčí růžová, tedy barva, která k Davidu Kozmovi patří už řadu let.

„Vždycky jsem ji měl rád, už když jsem začínal. Bavilo mě v ní porážet ty plešaté a potetované tvrďáky. V jednom článku mě pak označili jako Růžového pantera, to se mi líbilo a od té doby jsem si tak začal říkat,“ vysvětluje. Filmy se slavným inspektorem Jacquesem Clouseauem ho však zatím paradoxně míjely. „Budu to muset dohnat,“ slibuje.

S bojovými sporty začínal už v šesti letech, kdy se poprvé postavil na judistické tatami. Volba padla na judo i z toho důvodu, že se chtěl naučit ubránit se, umět se o sebe postarat. V řeči občas zadrhával a schopnost ukázat svaly bývá efektivní prevencí proti případné šikaně, ovšem občasná rýpnutí pro něj nikdy nebyla důvodem k použití fyzických argumentů.

„Někdy, když se zakoktám, tak je to i srandovní. Moje přítelkyně se tomu  zasměje, já se tomu zasměju taky a je to v pohodě,“ prokáže klidnou povahu i nadhled.

Jak sám říká, na pěsti mimo klec nikdy nedošlo. „Někde na ulici jsem se nepral, díkybohu k tomu nebyl důvod. Když se se k něčemu schylovalo, vždycky jsem to řešil diplomaticky. Aby došlo na násilí, to leda v situaci, kdy bych musel chránit rodinu nebo někoho blízkého,“ vysvětluje třicetiletý bojovník s tím, že moc kolegů, kteří pár ran v soukromí nerozdali, nezná. „Snad jen Attila Végh to tvrdil v nějakém rozhovoru,“ vzpomene slovenského fightera.

K MMA konvertoval v osmnácti letech. Průpravu z juda si nemůže vynachválit, i když se musel odnaučit řadu návyků. A svého rozhodnutí nelituje i z toho důvodu, že boje v oktagonu jsou v poslední době hitem a jeho tvář zná čím více fanoušků. 

„Určitě to není tak, že by za mnou běhaly davy. Občas mě třeba v obchoďáku někdo pozná a chce se vyfotit. Když pak jedu někam na Oktagon, fotím se s někým skoro pořád, ale to mi nevadí,“ usměje se. Zájem médií mu nevadí. „Takový Vémola je extrém, ten je vidět hodně, třeba taky jednou budu. Nechtěl bych mít ty aféry, co má on a jsem si jistý, že je mít nebudu, ale pokud budu v médiích v pozitivním světle, s tím jsem v pohodě,“ zamyslí se.

Ještě před čtyřmi lety si přivydělával jako noční hlídač, nyní se ale už stoprocentně živí sportem. Dosáhl toho, po čem toužil, žije si svůj sen.

„Dělám soukromé tréninky, spolupráce na instagramu a zápasím. To ale neznamená, že bych se nechtěl dostat ještě dál, vydělávat si víc, být více vidět a zažívat více úspěchů, než zažívám teď.“