Jaké byly dny po návratu z Niedernhausenu? Pořádně hektické?

To ano, bylo toho na mě hodně. Přišlo hodně vyřizování spojeného se ziskem karty PDC (Professional Darts Corporation), není to jen tak. Byl jsem rád, že jsem si dal od šipek na pár dní pauzu.

Stihl jste si odpočinout a oslavit úspěch s rodinou? Po několika dnech už jste stál na letišti a odlétal na první turnaj do Anglie.

Určitě. Na pár dní jsem si užil rodinu, teď zase na dva týdny mizím do Anglie. Pořádně jsme si to společně užili. Částečně mě od vyřizování různých věcí ušetřil manažer, kterého nově mám. Uvažoval jsem o tom už delší dobu, je to vítaná pomoc.

Dostal jste onu kartu pro elitní šipkaře i fyzicky?

Ne, to se jen tak říká. Když jsem tu kartu vyhrál, poznal jsem to akorát v přihlašovacím systému PDC, přes který se hlásíme na turnaje. Měl jsem tam více nabídek. Jinak se v tomto ohledu nic nezměnilo, jen jsme měli přes aplikaci Zoom mítink, kde nám jakožto novým držitelům karet vysvětlovali některé věci.

Jaký byl tedy pobyt v Německu spojený s kvalifikací?

Byl jsem tam celkem jedenáct nocí. První částí kvalifikace jsem prošel hned v prvním dni a pak jsem měl pět dní pauzu. Zpětně nevím, jestli to bylo dobře. Na pokoji už jsem se ke konci dost nudil, nicméně i v té druhé části kvalifikace se všechno dobře sešlo. Povedlo se mi to, s čím jsem tam jel.

Zatímco jste v Niedernhausenu dohrávali druhou část Q-School, Němci přestali kvůli obavám z šíření koronaviru pouštět do země Čechy. Vám to tedy vyšlo o týden docela se štěstím.

Je to pravda, to nám vyšlo opravdu dobře. Když jsme se pak vraceli domů, viděli jsme tří až čtyřkilometrové kolony směrem do Německa. Nám se větší kontroly vyhnuly i po cestě domů, jinak bychom tam možná stáli dodnes.

Byla kvalifikace těžší, než jste čekal?

Odjížděl jsem s tím, že mám kvalitně natrénováno. Nechci říkat, že jsem byl přesvědčený, že uspěju, ale nastavil jsem se tak, že jedu pro tu kartu. Znovu to bylo hodně o hlavě. Na takovém turnaji jsou všichni hráči výborní šipkaři a jde o to, jak si nastaví myšlení.

První část kvalifikace jste tedy zvládl na první pokus, pak jste pět dní čekal. A v druhé části jste uspěl až v posledním čtvrtém dni. Sice jste nevyhrál ani jeden z denních turnajů, ale v součtu díky celkovému umístění stačilo postoupit do semifinále.

Možná mi soutěžní zápasy o pauze chyběly. V druhé části, tzv. Final Stage, mi hned první den vyšel, ale potom jsem měl docela smůlu. V druhém a třetím dni jsem obíjel triply. No, a v posledním dni jsem měl docela štěstí na los. Hráči, které jsem v celkovém pořadí potřeboval dostat pod sebe, se vybili na jedné straně pavouka. Myslel jsem si, že k zisku karty budu muset v posledním dni vyhrát nebo být alespoň ve finále. Nakonec to bylo jinak, stačilo vyhrát čtvrtfinále s Rowbym-Johnem Rodriguezem.

Nepropadal jste před posledním dnem trochu skepsi?

Upřímně, říkal jsem si, že už nemám co ztratit, že si to hlavně užiju. V té době jsem měl ještě osmnáct let, řekl jsem si, že toho mám ještě hodně před sebou. Odlehčil jsem situaci.

Ptám se i proto, že v třetím dni Final Stage vás zastavila porážka se Španělem Josém Justiciou, kdy se rozhodovalo až v posledním legu. Navíc jste měl šipky na vítězství. Byla to velká rána?

Hodně mě to mrzelo. Prohrával jsem, otočil jsem to. Házel jsem pěkně a měl jsem našlápnuto, dvě šipky na vítězství. Z nich jsem se trochu podělal a nezvládl jsem to. Ale ve výsledku to nevadí.

Po tomto zápase jste byl údajně ve spojení s mentálním koučem sportovců Marianem Jelínkem. Pomohly vám jeho rady?

Rozhodně, dost mi to pomohlo. S tím, abych bral šipky a celkovou situaci jinak. Moc mu za to děkuju, před posledním dnem mě to nakoplo. Řekl mi, jak se s tím srovnat tak, abych na sebe zbytečně nevyvíjel tlak.

Musíte být na sebe pyšný, jak jste to nakonec unesl v hlavě, ne?

Jak jsem říkal, v posledním dni jsem si už tolik nevěřil. Ulevilo se mi a hrál jsem vlastně lépe. Jsem rád, jak to dopadlo. Teď můžu na dva roky trápit profíky.

Nejdříve jste v euforii říkal, že vám ještě nedošlo, čeho jste dosáhl. Už se ty pocity dostavily?

Už mi to došlo. Prohlédl jsem si kalendář od PDC, vidím, jak je to nabité. Musím s tím nějak skloubit maturitu, koupil jsem si notebook a ve volném čase budu muset dělat školu.

To bude na turnajích docela těžké, ne?

Začíná se tam před polednem a hrajete tak dlouho, dokud vám to jde, dokud vítězíte. Večer nemáte co dělat, takže to si sednu ke školním věcem. Budu tomu dávat maximum a snad to vyjde. Už jsem se bavil s třídní učitelkou a shodli jsme se, že je dobře, když je teď škola jen na dálku. Pokud by to tak nebylo, musel bych šipky obětovat.

Před rokem získal kartu jako první Čech Karel Sedláček, letos jste ho napodobil vy, a to na první pokus. Vnímáte, jak zvedáte české šipky?

Je to skvělé, mega úspěch pro oba. Že jsou teď dva Češi v PDC, tomu by před dvěma nebo třemi lety nikdo nevěřil. Před odletem do Anglie jsem byl u kamaráda, nechat se ostříhat. A připomněli jsme si, že když jsem mu před dvěma lety pomáhal s předělávkou bytu, škrábal jsem zeď a říkal, že by to bylo fajn, kdybych byl do dvou let v PDC. On mi na to odpověděl: „Prosím tě, raději škrábej.“ (smích) Zpětně je to velká legrace.

Čerstvě je vám devatenáct let, celá kariéra je před vámi. Přesto by byla velká škoda, kdybyste na další kvalifikaci musel zase rok čekat, že?

Jasně, obzvlášť v této době. Nevím, jak to letos bude s turnaji pro hráče bez karet. Skoro rok jsem hrál šipky jen on-line. Kartu mám na dva roky a i kdybych ji potom ztratil, pořád budu mít dost času, abych se v šipkách pokusil něco dokázat.

Minulý rok jste i bez karty hrál na velkých turnajích, na mistrovství světa dvojic nebo na Grand Slamu. Bude to teď pro vás výhoda, když se na okruhu znovu potkáte s největšími jmény?

Částečně mi to určitě může pomoct. Vím, že své kvality mám. Na Grand Slamu jsem měl ve dvou zápasech šipku na vítězství. Mám na to, jen to musím v pravý čas předvést.

Budou se vám v prvních zápasech klepat ruce?

Nádech, výdech a snad se ruce klepat nebudou. (úsměv)