V Nizozemsku jste se narodila, i teď tam převážně žijete, ale jste Češka. Přemýšlela jste někdy, že byste se zase přestěhovala do České republiky?

Já oficiálně bydlím v Praze, mám tam byt, ale kvůli partnerovi (nizozemský tenista Jelle Sels) jsem víc v Holandsku. Za svůj život jsem v Česku bydlela asi i nejvíc, vyrůstala jsem tam, mám tam rodinu, všechny babičky, strejdy, Prahu navíc miluju. Snažím se to kombinovat a přejíždím.

I vzhledem k vaší rodině, nemrzelo vás zpětně, že jste tenisově nereprezentovala Českou republiku?

Českému Fed Cupu jsem vždycky hodně fandila. Nizozemsko bylo o level až dva níž. Až teď díky Kiki Bertensové se Holanďanky vytáhly do Světové skupiny. Ale byla jsem ráda, že můžu hrát za Holandsko, protože jsem věděla, že když budu zdravá, tak si vždycky zahraju. V Česku bych se do nominace horko těžko dostávala, tam se dá složit čtyři nebo pět týmů. 

Ale zase byste třeba byla fedcupovou vítězkou…

To je pravda, že šance na titul by byla větší, už toho české holky vyhrály hodně. To v Holandsku nemáme takovou možnost. Možná v té době těch dvou tří let, kdy jsem hrála nejlepší singlový tenis, bych hrála radši za Česko. Ale jinak toho nelituju, aspoň jsem si víc zahrála.

Není divu, že máte spoustu kamarádek mezi českými tenistkami, tou největší je asi Tereza Martincová, která se nedávno dostala do první stovky žebříčku. Co na její průlom říkáte?

Terezu znám strašně dlouho. Poznali jsme se na Štvanici a od začátku jsme si sedly. Na kurtu i mimo kurt. Moc ji respektuju, hodně na sobě maká. Určitě si místo ve stovce zaslouží. Tenisově se zlepšuje a je silnější i mentálně, je zase o něco starší, takže i klidnější než dřív. Podle mě má potenciál dostat se i výš. 

V čem je její síla?

Určitě v kondici, má ale i slušný servis, pěkně si obíhá bekhend, dobrý forhend a hlavně je ctižádostivá. Nevzdala to. To je důvod, proč se tam dostala po těch pár sezonách, kdy k tomu byla blízko, ale nedotáhla to. Teď jen doufám, že ji stovka nezastaví.

Je pravda, že v době, kdy balancovala na hraně stovky, si toho o sobě také dost přečetla na sociálních sítích, v jednu chvíli si dokonce zrušila Instagram. Máte s něčím podobným zkušenost?

Asi každý sportovec, na kterého si jde vsadit, to zažil. I já jsem nějaké hnusné zprávy od sázkařů dostala, ale jsem dost tvrdá na to, abych si z toho nic nedělala, vždycky jsem toho člověka jen nahlásila a šla od toho pryč. Čím výš v žebříčku jste, tím víc lidí na vás sází a tím větší s tím máte problém. Je to smutné, že se to děje.

Vy jste to nakonec dotáhla na 30. místo v žebříčku. Jak jste se vůbec k tenisu dostala, měl v tom prsty nevlastní bratr Richard, vítěz Wimbledonu v roce 1996? 

On přímo ne. Ještě než jsem se narodila, tak si to vysnila maminka, že budu tenistka. Přitom sama ho nikdy nehrála. Ale líbilo se jí, co táta s polobráchou Ríšou udělal a jak byl úspěšný. Bylo to dané, že tenis hrát budu. Raketu jsem měla v ruce už někdy ve třech letech, v pěti jsem šla hrát na kurt. 

Jenže vás často brzdila zranění. Absolvovala jste šest operací kolene, co se stalo?

S takovým kolenem jsem se už narodila, měla jsem o 80 procent větší meniskus, než bývá obvyklé. Na jedné straně kolene jsem měla bouli. Proto těch šest operací. Sportem se problémy jen urychlily. První komplikace přišly už ve 14 letech, o dva roky později jsem si meniskus poprvé utrhla. Dřív nebo později by se kus menisku musel odoperovat, ale já si ho ještě před tím utrhla na kurtu. 

Jak bylo náročné si po tolika operacích ještě udržet chuť k návratu na kurt?  

Ono nejde jen o operace. Samozřejmě to trvá, než se člověk vzpamatuje. Někdo mi nedávno spočítal, že za 14 let kariéry jsem strávila sedm let na kurtu a sedm let na marodce. To je hrozná statistika. Přesto jsem lásku k tenisu nikdy neztratila. 

Teď máte ale příjemné starosti, budete brzy maminkou. Bylo to plánované?

Ano, povedlo se to hned napoprvé, takže z toho máme radost. Je to úžasný pocit. Moc se těším na roli maminky. Termín mám 31. července, takže už se to opravdu blíží. Tělo se mění. Pro sportovce, který se celý život tělem zabývá, je to zajímavý zážitek.

Znamená to konec vaší tenisové kariéry?

Tečku za tenisovou kariérou jsem ještě neudělala, uvidím, jestli se ještě vrátím. Určitě to přání mám, ale rozhodnu se podle toho, co mi tělo dovolí.

Když si zadám vaše jméno do googlu, vyskočí na mě spousta českých i zahraničních titulků se slovy „sexy tenistka“ nebo „sexbomba“ a podobně. Je to věc, která vám lichotí, když si to přečtete, nebo vás spíš zamrzí, že to nejsou tenisovější titulky?

Je hezké, že se něco takového píše o mém vzhledu. Je pravda, že poslední dva roky, co míň hraju, jsem si oblíbila fotografování, ráda fotím nebo se nechám vyfotit v hezkých věcech. Teď jsem přibrala i pár kilo a mám víc ženské křivky, ale rozhodně se za ně nestydím. Dlouho jsem na svém těle pracovala, byla štíhlá, takže proč si tím teď dělat hlavu. Určitě to budu dělat dál a beru to jako kompliment. Jestli se vrátím k tenisu, tak věřím, že se to zase otočí a budu tam dávat víc fotky z kurtu.