„Naučil jsem se od Miloše hodně. A vzhledem k tomu, co jsme spolu prožili mimo led, bych dokonce řekl, že to byl můj druhý otec,“ řekl Potajčuk ruskému deníku Sport-Express.

Když Říhu potkal poprvé, ještě netušil, jak se jejich cesty jednou zkříží.

Zatímco „Pytlák“ v 90. letech trénoval Pardubice, kde získal první velké trenérské angažmá, Potajčuk střílel góly za Spartu, jejíž fanoušky uhranul.

Později kazašský rodák zmizel ve Finsku, až nakonec zakotvil v Rusku, kde Říhu poznal pořádně. Nejdřív pod ním v Mytišči hrál. Vzhledem k tomu, že měl ze Sparty zvládnuté základy češtiny, byl jakýmsi mostem mezi hlavním koučem a hokejisty.

S přibývajícím věkem pak definitivně přešel na trenérský břeh. Říhovi poprvé dělal asistenta před deseti lety v moskevském Spartaku, kde potkal také brankářskou legendu Haška.

Všiml si, že mezi dvěma českými osobnostmi to skřípalo.

„Dominik byl tou dobou hodně slavný a v hokeji toho spoustu zažil, takže měl na všechno vlastní názor. Nebudu lhát – jako hráč jsem se taky vzpíral a občas utrousil nějakou poznámku, ale nikdy jsem nikomu nemluvil do trénování. Je jedno, kolik jste vyhráli Stanley Cupů. Máte si hledět svého. A jestli chcete trénovat, staňte se trenérem,“ líčil Potajčuk.

„Nevím, jestli Dominik stavěl hráče proti Milošovi, nebo ne,“ pokračoval. „Často jsem ale viděl, že cizincům v hloučku něco vypráví. Nevím, možná historky ze života. Jsme zvyklí na to, že v jednom týmu spolu mluví všichni – Rusové i cizinci. Někteří kluci tak nechápali, co se děje a komu naslouchat. Bylo znát, že tým je rozdělený.“

Říha nakonec ještě v průběhu ročníku přešel do podceňovaného Mytišči, s nímž nečekaně vystoupal až do finále Kontinentální ligy, za což získal cenu pro trenéra roku.

Když později vzpomínal na angažmá ve Spartaku, vykládal: „Nikdy nevynáším ven věci z kabiny. Ale vědět dřív, jak se vyvine situace kolem Haška, do Ruska bych si ho nebral.“

Potajčuk poznal Říhu také jako milovníka vína a příležitostného čtenáře. „Na stole měl vždycky knížku od slavného basketbalového kouče Pata Rileyho. Dělal si hodně poznámek,“ vzpomíná 50letý Rus.

Prošedivělého českého stratéga doprovázel ještě v Mytišči a hlavně v Petrohradu, na nejprestižnější hokejové adrese mimo zámořskou NHL. 

Nadupanému mančaftu vtiskl Říha pohledný ofenzivní styl hokeje a vyhrál s ním konferenci. V play off sice nepřešel semifinále, ale na střídačce pokračoval. V nadcházející základní části tak opět bavil kanonádami do sítí protivníků. A když se po dalším vítězství dostal do čela celé ligy, přišlo nečekané – vyhazov.

„Myslím, že se o všem rozhodlo předem. Možná hledali jiného kouče. Možná někdo z vedení nebyl spokojený. Ano, vyhodili nás z prvního místa,“ zavpomínal Potajčuk.

A doplnil: „Viděl jsem, že Miloše odchod hodně bolel. Někdy nedokázal udržet slzy. Tohle byl přesně ten případ. Hodně jsme o tom mluvili a bylo to těžké loučení. Miloš ale angažmá v Petrohradu nikdy nelitoval.“