Jak s odstupem několika dní hodnotíte vystoupení na mistrovství světa do 23 let ve Finsku?

Bylo to fajn, další skvělá zkušenost, že i takový může sprint být. Zákeřný, hnusný, bolestivý. (úsměv) Ale nakonec to hodnotím de facto kladně.

Trvalo vám dlouho, než jste se srovnala s tím, jak to dopadlo?

Ne, asi hodinu. Nějak jsem to více neprožívala. Jsou to dětské závody, MS dospělých nebo Světový pohár jsou úplně jinde, na jiné úrovni. Z tohohle se můžu jedině ponaučit. Další potvrzení toho, že ve sprintu se mohou stát věci, které by vás ani nenapadly. Nic se nedá předpovídat.

Vážně berete šampionát do 23 let jako dětské závody?

Když jsem to tam viděla, můžu to s klidem říct. Když cítíte, že jste o třídu jinde… Nebyla tam ani plnohodnotná konkurence, chyběly mi tam silnější Švédky, na které se těším na dospělém MS.

V cílové rovince to nakonec vypadalo, že se pádu spíše smějete. Ani se vám nechtělo na nohy.

Mě ta smůla provází léta, říkala jsem si, že to ani není možné. Nechápala jsem, co jsem zase provedla, že se mi tohle muselo stát. Byla jsem vlastně ráda, že to nebylo mou vinou, ale vinou někoho jiného.

Co jste si říkala, když jste v cíli viděla Rusku Anastasii Falejevovou bouřlivě oslavovat? Nebylo jasné, že za to, jak vás podrazila, přijde diskvalifikace?

Byla jsem v šoku, v tu chvíli jsem nevěděla, že mě sejmula. Potom se mi přišla omluvit, ale řekli jsme si, že je to sprint, že se to stalo. A pak to pro ni musel být mnohem větší šok, že ji diskvalifikovali. Martin Koukal (trenér) mi na videu ukazoval, co ztropila. Musela se z toho složit.

V jakém smyslu? Že to byla z její strany zbytečná chyba?

To si úplně nemyslím. Ani si nemyslím, že to udělala záměrně, jak mi psali někteří lidé. Jste v takovém hypu, že vás ani nenapadne někomu takhle uškodit. Navíc to byly holky, které nejezdí Světový pohár, takže neví, co všechno se ve sprintu může stát. Pak mi proto přišlo směšné, když mě diskvalifikovali za střet se Švédkou (Louise Lindströmovou). Sice jsem jí skočila na lyže, ale nebylo to nic vážného. Podtrhlo mi to, že šlo o dětské závody. Na svěťáku by to nikdo snad ani neřešil, maximálně bych dostala žlutou kartu, ale určitě by mě nediskvalifikovali.

Musela byste být hodně naštvaná, pokud by vás Ruska nesrazila k zemi, vyhrála byste a pak by přišla informace o vašem vyloučení kvůli kontaktu se Švédkou uprostřed závodu.

Já bych o vítězství takhle nepřišla, to bych se pořádně hádala a prala. I když je pravda, že Švédové umí ztropit velké scény, když se jedná o umístění, obzvlášť o pódium. Umí udělat bordel a lidé jim ustupují, protože jsou velký tým. My bychom ale neustoupili, to ne! (úsměv)

Vyříkaly jste si to se soupeřkami v cíli?

Vůbec ne. Jen Ruska se mi omlouvala, ale jinak nic. Já jsem totiž v cílové rovince ležela fakt hodně dlouho a ony stihly odejít. Nestihla jsem ani vyhlášení, protože jsem nevěděla, že se vyhlašuje do šestého místa. Bylo mi pak líto, aby to nevypadalo, že jsem nějak namachrovaná. Nicméně možná je pravda, že bych tam ani tak nešla, protože v té době jsem byla ze závodu ještě v hodně špatném rozpoložení.

Jak se vám závodilo v třeskutých finských mrazech?

Už jsem dříve něco podobného zažila v Lahti, ale to asi nebylo minus 27 stupňů. Musíte se zkrátka v hlavě přenastavit, že zima je i všem ostatním. Nesmíte nad tím vůbec uvažovat. Nakonec jsme však kvůli mrazu i kvůli nabitému programu před a na MS dospělých zrušili start na desítce.

Sprinty v běžeckém lyžování nabízí spoustu střetů a kontaktů, skoro neustále hrozí pády. Je to pro vás stresující?

Vůbec není. Nepřemýšlím nad tím, co by se mohlo stát. Jdu do toho s tím, že buď to vyjde, nebo nevyjde. A mně to ve většině případů spíš nevyjde, jak jsme viděli. (smích) Ne, člověk se musí řídit podle vlastní závodní intuice, kterou některé holky nemají. Nečekají, nejsou trpělivé, jdou moc brzy dopředu. Jsem ráda, že já na to hlavu mám, aspoň myslím. Umím si počkat, najít si skulinku a nějak se tam prorvu. Pak už musíte jet a nekoukat se na ostatní. Možná někoho trefíte, možná ne.

Takže už se těšíte na ostré lokty na MS v Oberstdorfu?

Určitě. Tam nikoho nezajímá, jestli vám zlomí hůl. Nikdo se tam nikomu neomlouvá, prostě to tak je. Ve Finsku to bylo právě až moc ubrečené, což se mi nelíbilo.

Co jste před necelým měsícem říkala na konflikt mezi Alexandrem Bolšunovem a Jonim Mäkim ve štafetě Světového poháru v Lahti? Fin předjel ruského závodníka v cílové rovince, načež ho Bolšunov přetáhl holí a v cílovém prostoru navrch srazil k zemi.

Říkala jsem si, jaké asi zprávy musí tomu Finovi chodit… Když uvážím, co psali lidé mně po tomhle dětském mistrovství. Žasla jsem, co dokážou lidé vyplodit. Když to bylo tady navíc v neprospěch Rusa, museli Rusové Mäkiho sežrat. Nemyslím si, že to bylo od Bolšunova sportovní chování. Akorát se mi potvrdilo, že jsou to duté hlavy. Mám na ně svůj názor a ten nehodlám měnit. Navíc Fin neudělal nic špatně, zkrátka to byl finiš. Přece nejsem hloupá, abych někoho pouštěla do finiše. A jak ho pak udeřil holí? To mi přijde naprosto zcestné, jako chování nějaké opice.

Vám chodily zprávy od Rusů a Švédů, kteří se cítili poškození?

Ano, od Rusů a Švédů mi chodily moc hezké zprávy. Chápu, že někteří lidé to psychicky neunesou. Nátlak od píšících kritiků, kteří tomu vůbec nerozumí. V tom finále jsem z toho vyšla vlastně nejhůře, a přesto se ta nenávist snesla na mě. Rusové mi vyčítali, že kvůli mně sebrali jejich borce první místo. Přitom další Ruska byla druhá, Švédka třetí.

Říkala jste, že na Rusy máte svůj názor. Nejsou v kolotoči běžeckého lyžování příliš oblíbení, protože se ostatních dost straní?

Mají u reprezentace obrovský realizační tým a nikdo vám ani neodpoví na pozdrav, neusměje se. Nechcete se na ně hned tvářit naštvaně, ale ono to vždycky tak vyplyne. Říkáte si: „Hergot, to vás nemůžou ani pozdravit? To se s námi nesmí bavit? Proč se tak tváří po čas celého Světového poháru?“ Máte pravdu, že jsou hodně odstrčení.

Vyjma „dětského šampionátu“ ve Finsku, jak zatím berete aktuální sezonu? V Drážďanech jste běžela semifinále sprintu, v Davosu vám chyběla k postupu jen setina. V Německu jste zároveň s Kateřinou Janatovou obsadily páté místo v týmovém sprintu.

Jo, je to super. Je to na výborné cestě. Sice to ještě bude hodně trnité a zapeklité, protože já jsem já. Nicméně máme super vedení, jako tým jsme udělali v poslední době kus práce. Věřím, že to bude čím dál tím lepší a zábavnější. Líbí se mi to.

S jakou ambicí pojedete na mistrovství světa do Německa?

Určitě bych ve sprintu chtěla do semifinále, ale nevím. Uvidím, jak se to vyvrbí. Má tam být plus 15 stupňů, zase úplný opak proti Finsku. V tom měkkém sněhu se nejede úplně dobře, zvlášť když máte skoro 70 kilo. (smích) Bojím se, že to bude těžší, ale bude to těžké pro každého.

Inspiruje vás zlatá medaile kamarádky Markéty Davidové z vytrvalostního závodu biatlonistek na MS v Pokljuce?

To jo, je moc hezké se na to koukat. Když víte, že ten člověk s vámi běhal a je to stejné hovado… (smích) Moc jí to přeju a jsem ráda, že zavřela pusu některým pisálkům. Protože co jí někteří lidé na sociální sítě po sprintu psali, to bylo neskutečné. Zabila to skvělým způsobem.