Tappara je historicky jedním z nejsilnějších finských klubů a vedle dvojice S+Š oblékají její dres také obránce Michal Moravčík a brankář Dominik Hrachovina. Z juniorky si klestí cestu nahoru bek Tomáš Hamara.

Nejvyšší finskou soutěž hraje ve městě Tampere ještě klub Ilves, jehož klec střeží Lukáš Dostál a útoku pomáhá Ondřej Roman. V mládeži tam bojují další český gólman Ondřej Bizoň a útočníci Jan Vopat s Jakubem Kosem. Deset českých hokejistů v zhruba dvousettisícovém Tampere.

„Je to takové zvláštní,“ usmívá se třiadvacetiletý Smejkal. „S Tomášem z juniorky se známe, trénoval s námi v létě, ale přiznám se, že ty mladší kluky z Ilvesu jsem zatím nezaregistroval.“ Až na Dostála, který tráví ve Finsku už třetí sezonu, a nedávno Tapparu v městském derby porazil.

„Stáli proti sobě dva gólmani z Brna, Lukáš proti Hráškovi (Dominiku Hrachovinovi). Hodně ojedinělá situace. Bohužel pro nás to vyšlo lépe Lukášovi,“ říká hráč, jenž přišel do Tappary ze Sparty.

„Je pravda, že nebývá zvykem, aby bylo v jednom zahraničním týmu tolik Čechů. Jsme rádi, že si můžeme mezi sebou promluvit česky,“ potvrzuje Špaček. „Zároveň udržujeme kontakt i mimo stadion, jsou tady s námi i přítelkyně. Jednou za čas vyrazíme ven s celou skupinou,“ popisuje.

„Když zrovna na sebe máme náladu, jdeme společně třeba na večeři,“ směje se Smejkal. „Máme tady pejsky, chodíme na procházky k jezeru. Těší nás, že máme takovou fajn českou komunitu.“

Hrachovina už byl na otázky alergický

Smejkal a o rok mladší Špaček se dobře znají již z mládežnických výběrů a před šesti lety získali s českou osmnáctkou poslední velkou medaili, stříbro na mistrovství světa. Především v prvních týdnech finského angažmá se však s otázkami často obraceli na Hrachovinu.

Ten odešel do Finska už v šestnácti letech, prošel v Tappaře mládeží, v letech 2016 a 2017 se podepsal pod dva tituly a nyní se po štacích v KHL, Švýcarsku a Liberci vrátil zpět do Tampere. „Všechno nám ukázal, dost nám pomohl,“ oceňuje Špaček.

„Hlavně zpočátku jsme se ho se Špágrem na všechno ptali. Už na to byl trochu alergický, až jsme s tím museli lehce polevit,“ culí se Smejkal. „Ale opravdu je vidět, že zde zanechal velkou stopu. Sám říká, že je tady jako doma. Lidé ho poznávají, když jsme zrovna někde venku,“ dodává.

I takhle vypadala Smejkalova srpnová aklimatizace ve Finsku:

„Lidé jsou tady blázni do hokeje a Hrášek je bezesporu jejich oblíbenec a hvězda,“ doplňuje Špaček. Hrachovinův byt bývá podle něj často centrem čistě pánských posezení. „Plzeňské pivo je tady k dostání. Když je nálada a na druhý den máme volno, uděláme si takovou českou pohodu.“

„Sedneme si u pivka, podíváme se třeba na fotbal nebo si zahrajeme na playstationu,“ pokračuje pardubický odchovanec Špaček, jehož si v roce 2015 ve čtvrtém kole draftu NHL vybral Winnipeg. Do prvního mužstva se tam však neprosadil a zapsal 199 zápasů „pouze“ v AHL.

Špaček se vrátil do Evropy po pěti letech v Kanadě, předtím nakoukl do extraligy v dresu Pardubic. Smejkal přišel zpět ze zámoří před čtyřmi lety a po krátkém angažmá v KHL v Záhřebu strávil čtyři sezony v extralize.

Ve Finsku tedy zažívají oba svou premiéru a na startu ročníku si vedou velmi slušně. Smejkal je s pěti brankami a čtyřmi asistencemi po deseti zápasech nejproduktivnějším hráčem Tappary. Jeho spoluhráč z druhé formace Špaček nasbíral tři góly a čtyři nahrávky.

„Známe se dlouhá léta i mimo led, při hokeji o sobě víme a pomáhá nám to,“ kvitují oba vzájemnou spolupráci. „Začínal jsem ve třetí lajně, ale po pár zápasech nás dal trenér se Špágrem dohromady. Hrajeme podle mě velice dobře, ale vždy to může být ještě lepší,“ říká Smejkal.

Zejména z týmového hlediska nevyšel tradičnímu klubu vstup do Liigy ideálně. Tappara byla v posledních sedmi sezonách pokaždé v první trojce, a tak není divu, že jí pozice ve středu pořadí nevyhovuje.

Po sobotní výhře 3:2 v prodloužení nad týmem KooKoo Kouvola, kterou vystřelil vítězným gólem Špaček, patří Tappaře sedmá příčka v neúplné tabulce patnáctičlenné finské ligy. Na čelo ztrácí jedenáct bodů.

„Osobně jsem se svými výkony zatím docela spokojený a doufám, že se budu zlepšovat. Týmově to není podle představ, ale nedělal bych z toho žádnou tragédii,“ konstatuje Špaček. „Musíme dělat více bodů, chytíme se,“ věří jeho o rok starší parťák.

„Děláme, co nás baví. To je dnes cenné“

Smejkal i Špaček jsou v kontaktu s extraligovými kamarády, kteří nehrají a jsou buď doma, nebo jezdí trénovat za hranice či na venkovní kluziště. „Je šílené, co se doma děje. Vůbec klukům nezávidím. Jsem nadšený, že jsem odešel do Finska a můžu hrát,“ říká bývalý sparťan.

„Můžeme dělat, co nás baví. V dnešní době je to cenné,“ přidává Špaček. Finská soutěž se rozjela v první říjnový den a zatím běží bez přerušení.

Finové, jichž je do počtu obyvatel ve srovnání s Čechy přibližně polovina, obecně zvládají pandemii koronaviru velmi dobře. K 30. říjnu měli 16 tisíc potvrzených případů a 358 úmrtí na koronavirus, zatímco Češi evidovali 323 673 potvrzených případů a 3078 zemřelých.

„Lidé mi tady připadají ohleduplnější. Dodržují pravidla, která ani nejsou striktní. Na hokeji jsou roušky doporučené, a přesto je všichni nosí. Zatím je situace dobrá, snad se to nezvrtne,“ doufá Smejkal. „Chodí na nás přes tři tisíce lidí, necelá polovina haly. Normálně by třeba bylo plno, ale teď jsme rádi i za tohle,“ komentuje Špaček.

Kabině Tappary se zatím koronavirus vyhýbá. „Každý den nám v šatně měří teplotu, zatím v pohodě,“ usmívá se Špaček. „Máme doporučení od vedení, abychom nechodili na místa, kde se shlukují lidé. Každý se to snaží dodržovat, přece jen jsme tu od hraní hokeje,“ přidává Smejkal.

Kompletní čtyřka v reprezentaci

Oba by se z Finska rádi odrazili k šanci v NHL. „Proto jsem tady a zatím snad dokazuju, že bych se tam mohl prosadit,“ tvrdí útočník, jenž zkoušel štěstí dva roky v kanadské juniorské WHL. To Špaček vydržel tři sezony v AHL, s Winnipegem trénoval, ale příležitost v ostrém zápase nepřišla.

„Návrat do Ameriky mám v hlavě, nicméně teď se hlavně soustředím na výkony ve Finsku. Překvapilo mě, jak náročná a rychlá zdejší liga je. Může mě do budoucna hodně naučit,“ těší Špačka.

Hrachovina, Moravčík, Smejkal i Špaček se v předchozím týdnu dočkali nominace na reprezentační Karjala Cup v Helsinkách. Z Tampere to měli do hlavního města maximálně dvě hodiny autem.

„Je to příjemná výhoda. Všichni jsme nadšení, že můžeme reprezentovat. Hrajeme ve Finsku, o to silnější je naše motivace,“ praví Smejkal, který do národního týmu nakoukl na dva zápasy vloni právě na Karjale. To Špačka čeká mezi dospělými debut. „Těším se, je to splnění dětského snu,“ září.

Nejzkušenějším reprezentantem z kvarteta Tappary je obránce Moravčík, účastník světových šampionátů v letech 2018 a 2019. Na MS v Dánsku se podíval i Hrachovina, ovšem z pozice brankářské trojky do hry nezasáhl. Také on se nyní v 26 letech může dočkat reprezentační premiéry.