V 19 letech jste debutoval za PSV v Lize mistrů, hrál jste za ni Evropskou ligu i domácí soutěž. Co se změnilo, že jste teď odešel hostovat?

Minulou sezonu až do toho zranění v polovině prosince jsem odehrál skoro všechny zápasy v základní sestavě. Laboroval jsem s tím skoro dva a půl měsíce, v únoru jsem se vrátil k tréninku a na přelomu února a března jsem naskočil do plného tréninku s áčkem. Když už to vypadalo, že jsem se do toho po dvou zápasech s juniorkou dostal a vrátím se do áčka, přišel koronavirus. V Nizozemsku se ukončila liga a do plného tréninku jsme se vrátili až na konci července.

Jak jste to ukončení ligy vnímal?

Nikdo o tom viru ještě pořádně nevěděl. Bral jsem to tak, že bezpečnost je na prvním místě. S odstupem času jak vidím, že nakažených ve fotbale moc není, nevím ani o žádném hráči, co by měl těžší průběh, tak si myslím, že se to dalo dohrát.

Takhle dlouhá pauza je asi celkově pro všechny nepříjemná, že?

Pro mě to bylo nepříjemné dvojnásob. Od prosince jsem čekal na zápas kvůli zranění, pak přišel koronavirus. Když jsem se vrátil do přípravy, tak jsem byl nabuzený, chtěl jsem hrát zápasy. To je i důvod, proč jsem šel hostovat. Byl jsem prostě nadržený na fotbal, chtěl jsem hlavně hrát. Jsem mladý a jsem rád, že mě už zranění nelimituje. 

Měl jste nabídky na hostování z Nizozemska, z německé druhé bundesligy. Proč jste se nakonec rozhodl pro Liberec?

Evropská liga byla velké lákadlo, množství zápasů je v Liberci větší než v ostatních klubech, ze kterých jsem měl nabídky. Liberec má navíc velké ambice, náročný styl fotbalu, který mi vyhovuje. To byly hlavní důvody. Seběhlo se to celé narychlo. Krátce jsme jednali i se Slováckem, ale vzhledem k Evropské lize se i PSV přiklonilo k Liberci. 

Jako střídající hráč jste ve čtvrtek slavil vítězství nad Gentem. Jaké bylo poprvé vyhrát za český klub?

Bylo to příjemné. Za to, jak jsme ten zápas odbojovali, jsme si vítězství určitě zasloužili. Nutno podotknout, že nás podržel gólman Filip Nguyen. Slušný start do Evropské ligy.

Byla pro vás výhra za český klub jiná než za nizozemský?

Motivace je pro mě vždycky stejná. Jdu do toho s tím, že chci vyhrát. Specifické to bylo maximálně tím, že kabina v Liberci je česká a oslavy po zápase si dokážeme užít víc než v zahraničí. Chci tím říct, že zpívání v kabině po zápase v zahraničí vůbec není. Pokřik po výhře už vůbec ne.

Těšil jste se na českou kabinu?

Je to příjemný návrat. Pět let jsem byl v Nizozemsku, neměl jsem žádného spoluhráče z Česka ani ze Slovenska. Byl jsem v kontaktu s klukama z jednadvacítky, také kvůli tomu jsem se těšil do Liberce. Vím, že to jsou neskuteční borci a kabina v Liberci je také velmi dobrá. Je to příjemné znovu pravidelně slyšet mateřský jazyk.

Jste odchovancem Slovácka. Jaké to pro vás bude proti němu nastoupit?

Určitě bude speciální hrát proti klubu, který mě vychoval pro velký fotbal. Hlavně narazit na bráchu (Lukáš Sadílek, pozn. red.) bude něco jiného. Ani si to zatím nedokážu představit, jaké to bude. Co se stane, když jeden nakopne druhého nebo naopak, ale snad to bude v klidu. I pro diváka to bude svým způsobem zajímavé, až na sebe narazíme.

Evropskou ligu jste začali jako jediný český tým výhrou (1:0 na Gentem). Jaké jsou šance Slovanu na postup ze skupiny?

V minulé sezoně v PSV jsme měli po dvou zápasech ve skupině šest bodů. Už se pomalu oslavoval postup, ale nepostoupili jsme. Jsem na zemi a čeká nás spousta práce. Gent nás přehrával a byl lepší fotbalově. Vyhráli jsme bojovností, týmovostí. Byli jsme pro ně nepříjemní. Když tak budeme hrát na každého soupeře, tak nás to snad někam dotáhne.

V jaké fázi je vaše kariéra, jaké jsou cíle?

Momentálně chci hlavně hrát fotbal. V hlavě mám reprezentační Euro „jednadvacítek“. Dělí nás od postupu důležitý zápas v Řecku, který musíme zvládnout. Chci bojovat v Liberci a udělat všechno pro týmový úspěch. Dlouhodobé cíle si nedávám, i když samozřejmě všichni máme sny. Mám taky sen, kam to dotáhnout, ale soustředím se na svůj aktuální ročník.

Dlouhodobě se věnujete dobročinným projektům. Ať už je to podpora dětí s rakovinou nebo naposledy dar 500 tisíc korun nemocnici v Uherském Hradišti. Co vás k tomu vede?

Od první dražby dresu pro Nadaci Krtek jsem se tomu vůbec nebránil. Pro různé nadace děláme v rámci Výzvy borců podobné akce. Máme z toho dobrý pocit, že ty peníze pomohou. Než si koupit nějaké drahé hodinky, tak raději přispěju na takové věci a doufám, že to bude pomáhat.

Jak nakonec vůbec pomohl dar nemocnici?

Byl jsem v kontaktu s vedením nemocnice a peníze použili na nákup ventilátorů, kterých v březnu neměli dostatek. Takže snad docela dobrá věc v boji proti koronaviru.

Co na to říká okolí?

Jsou rádi, že jsem se tak rozhodl. Myslím, že i spoluhráči mě respektují za tenhle čin.