Nejnovější Zprávy

Seriál: Šest dní v kómatu i trauma mozku. Američanka po Sarajevu nesla zlatou kletbu


Těžko byste hledali překvapivější olympijskou šampionku sarajevských zimních her v roce 1984. Lyžařka Debbie Armstrongová v obřím slalomu překvapila všechny a dojela si pro senzační zlato. Přesně 40 let od svého triumfu má ale za sebou spoustu vzestupů i pádů. První díl seriálu Pohnuté osudy sarajevských šampionů vypráví o tom, jak se americká hvězda ocitla v umělém spánku na pokraji smrti.

„Haló? Pane prezidente, jste to opravdu vy?“ zakuňkala do telefonu teprve dvacetiletá lyžařka. Na druhém konci aparátu byla americká hlava státu Ronald Reagan a pár hodin po úspěchu gratuloval Armstrongové k zisku senzačního sjezdařského zlata, na které v USA čekali pod pěti kruhy 12 let. 

Dívka ze Seattlu před 40 lety rozhodně nepatřila k favoritkám olympijského závodu. Sice těsně před odletem do Jugoslávie vydřela bronz ve Světovém poháru, ale jinak se řadila spíš k širší světové špičce.

Velké věci se naopak čekaly od její krajanky Tamary McKinneyové, která o rok dříve ovládla celkové bodování Světového poháru. Nebo od velezkušené trojnásobné světové šampionky Eriky Hessové. 

„Ten den jsem se chovala jinak než obvykle. Byla jsem nadšená z toho, že jsem na olympiádě, užívala jsem si to. Udrželo mě to ve stoprocentním soustředění. Jak se říká, dostala jsem se do zóny. A když jste v zóně, nemyslíte na výsledky, jen na jízdu,“ vyprávěla v rozhovoru pro deník The Seattle Times Armstrongová.

A tak si před startem párkrát zadrmolila své krédo „have fun, have fun“, tedy „bav se, bav se“, a vystřelila ze svahu. Už její první jízda zvedla diváky i televizní komentátory ze sedadel. Jen jedna desetina ji dělila od vedoucí krajanky Christin Cooperové. 

„Vůbec jsem nebyla nervózní. Věděla jsem, že v mých silách je něco takového dokázat. Byla jsem vnitřně vyrovnaná a zároveň plná adrenalinu,“ uvedla.

Její druhá jízda byla bezchybná, Cooperová naopak udělala v jedné ze zatáček špatný pohyb, jen tak tak ustála pád a to ji připravilo o cenné desetinky. Svět tak poznal senzační šampionku.

Najednou se ocitla v novém vesmíru. Volal jí prezident s gratulací, zjevila se na titulní straně prestižního magazínu Sport Ilustrated, znaly ji miliony lidí, přes noc se stala hvězdou. 

Jenže jako by ji senzační zlato zaklelo. Přestalo se jí dařit. Na medailové příčky už to v žádném závodě nedotáhla. Nejvíc se mu přiblížila následném mistrovství světa, kde byla ve stejné disciplíně čtvrtá.

Pak přišlo zranění, dlouhá rekonvalescence a nepovedená obhajoba na hrách v Calgary. Ve 24 letech tak ukončila kariéru.

„Měla jsem na to být dalších deset let vrcholnou sportovkyní, ale asi jsem si dostatečně neuvědomovala svůj potenciál. Mohla jsem mít další stupně vítězů a víc medailí, ale ani trochu toho nelituji. K životu to nepotřebuji,“ vysvětlila s odstupem.

Dostudovala univerzitu, udělala si lektorské zkoušky, aby mohla učit lyžovat, a zůstala na svazích. Chvíli pracovala jako asistentku trenéra lyžařského týmu Nového Mexika. Poté se přesunula do zimního rezortu Steamboat Springs, kde se stala dokonce ředitelkou.

Seriál: Pohnuté osudy sarajevských šampionů

13. února: Debbie Armstrongová
14. února: Vincent Lukáč
15. února: Bill Johnson
16. února: Scott Hamilton
17. února: Dušan Pašek
18. února: Katarina Wittová
19. února: Vladimir Krutov

Byla spokojená i bez vrcholového sportu. Než ji srazilo kousnutí klíštětem. 

„O víkendu jsem se jela projet do přírody na kole a v úterý už jsem ležela v umělém spánku na ventilátoru,“ líčí děsivou reakci na infikovaný hmyz.  

Lékaři jí předpovídali 25 procent života. Nedokázala bez podpory dýchat, v nemocnici strávila měsíc, z toho šest dnů v umělém spánku. Přesto se vzepřela statistikám a vrátila se do života. 

Z ředitelky rezortu nadšenou Youtuberkou

Ale ne na dlouho. Náročný život svobodné maminky a zaměstnané šéfky lyžařského klubu ji vysával.

„Snažila jsem se to skloubit. Věděla jsem, že to bude náročné, chtěla jsem investovat každý kousek energie do toho, abych pro mou dceru vypadala normálně. Když jsem se ale vrátila domů, měla jsem pocit, že umírám. Byla jsem vyčerpaná, nedokázala jsem se soustředit,“ přiznala.

Jak se ukázalo, trpěla projevy traumatického poškození mozku, které je běžné například u hráčů amerického fotbalu. 

„Měla jsem za lyžařskou kariéru řadu pádů, existuje prý i trauma způsobené mikrootřesy mozku. Přispěla také ta infekce z klíštěte,“ popsala, co stojí za jejími problémy Armstrongová. 

A tak zařadila zpátečku. Vzdala se role ředitelky klubu, začala trénovat děti, věnuje se dobročinnosti a v posledních letech se z ní stala nadšená Youtuberka. Točí videa, jak správně vybrat lyže nebo jak nejlépe pilovat oblouk. A cítí se mnohem lépe.

„Je to skvělé. Nemusím nikomu odpovídat, můžu vyrábět svůj obsah, šířit vášeň k lyžování. Jsem to prostě já, Deb Armstrongová,“ dodala.

Debbie Armstrongová se představuje na Youtube:

Video: Youtube.com



Zdroj příspěvku

Scroll to top