Usměvavá a skromná dívka byla miláčkem rakouské veřejnosti. Chystala se na olympijské hry v Lillehammeru, kde si chtěla dojet pro vysněnou medaili a ukončit kariéru.

Na léto plánovala svatbu, následně se chtěla věnovat své lyžařské škole.

Nic z toho už se ale nestalo.

29. ledna 1994 šestadvacetiletá Ulrike Maierová tragicky zahynula po pádu ve sjezdařském klání Světového poháru.

Svět lyžování po děsivém karambolu, který se odehrál doslova v přímém přenosu, už nikdy nebyl stejný.

Dvojnásobné mistryni světa se stal osudným výjezd ze zatáčky v závěrečné části zledovatělé trati. Ztratila kontrolu nad svými lyžemi a skončila v kotrmelcích.

Vrtulník lyžařskou hvězdu dopravil do nedaleké nemocnice v Murnau, tam však lékaři po dvou hodinách marného boje konstatovali zranění neslučitelná se životem. Maierová si při nekontrolovatelném pádu zlomila krční páteř.

Rakušanka byla v celém lyžařském světě nesmírně oblíbená pro své milé, vstřícné vystupování a šťastnou povahu. Přezdívali jí „Ulli“, později také „Lyžařská máma“.

Zanechala po sobě čtyřletou dcerku Melanii a žalem ochromeného snoubence Huberta Schweighofera.

Ten se záhy pustil do právní bitvy, organizátory označil za idioty. „Čtyři roky mluví o bezpečnosti, a přitom neudělali vůbec nic,“ prohlásil mimo jiné.

V noci před závodem totiž hustě sněžilo a pořadatelé sníh jen ledabyle nahrnuli ke krajům trati.

Právě to bylo při nehodě klíčové, protože Maierové v rychlosti kolem 110 kilometrů v hodině vjela pravou lyží do vyššího sněhu, kde ztratila rovnováhu.

Navíc se v prvních momentech vážně pracovalo s variantou, že Maierová narazila do měřiče rychlosti schovaného pod hromádkou sněhu.

Tuto verzi ale soud po dvou letech odmítl, smrt způsobila rána hlavou o led.

Mezinárodní lyžařská federace se nicméně ve snaze zmírnit negativní publicitu, která se na ni valila stále razantněji zejména kvůli pomalému vývoji bezpečnostních opatření během začátků carvingových lyží, rozhodla v rámci mimosoudního vyrovnání vyplatit na fond dcery Melanie 600 tisíc švýcarských franků, tedy zhruba 13 milionů korun.

Pádů v první polovině 90. let výrazně přibývalo, jak se zvyšovala rychlost lyžařů díky rychlému vývoji materiálů i umělému zasněžování.

Až tragická smrt Maierové pohnula organizátory k většímu zájmu o bezpečnost.

Tratě se začaly rozšiřovat, zvětšovat prostory kolem nich i v dojezdu, instalovaly se stále dokonalejší záchytné sítě. Vyvinuty byly kvalitnější helmy, chrániče páteří i airbagy.

Milovaná „Ulli“ ale za liknavost zaplatila životem. 

3. února 1994 se tisíce lidí shromáždily na hřbitově v Raurisu, malé obci v okrese Zell am See, kde lyžařka žila. Na stejném místě v čerstvě opraveném, 900 let starém kostele se o pár měsíců později měla konat očekávaná svatba. 

Debata o bezpečnosti sjezdového lyžování se v posledních týdnech rozhořela znovu naplno po děsivých pádech, které odnesly těžkými zraněními i největší současné hvězdy Aleksander Aamodt Kilde, Mikaela Shiffrinová a Petra Vlhová.