Když se řekne Peter Pucher, hokejový fanoušek si zaručeně vybaví bílé rukavice a Znojmo. Slovenský útočník tam odehrál celkem čtrnáct sezon a zapsal se do historie jihomoravského klubu jako legenda. Ale v play off 2007 stál na straně Pardubic.

Znojmo v předkole vyřadilo Kladno, proti favorizovaným Pardubicím však začalo třemi porážkami. Potom se ovšem parta kolem lídra Jiřího Dopity nadechla k velké jízdě, srovnala na 3:3 a dostala Moeller pod velký tlak.

Přitom se Pardubice po třech zápasech viděly v dalším kole. „V šatně už byla hodně uvolněná atmosféra,“ vzpomíná šestačtyřicetiletý Pucher.

Byť rozhodující sedmý zápas znojemští Orli nakonec nezvládli a obrat nedotáhli, dodnes zůstávají v českém play off jediným týmem, jemuž se podařilo ze stavu 0:3 aspoň vyrovnat. Tím druhým se může stát Sparta, která dnes v Liberci od 17 hodin nastoupí k šestému semifinále.

Bílí Tygři už promarnili dvě šance k postupu do finále. Pořád ještě jsou ve výhodě, jenže… „Pokud vyhraje Sparta potřetí, dostane se do laufu a to už by bylo pro Liberec opravdu hodně složité,“ přemýšlí slovenský sympaťák Pucher v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Mluví také o životě po profesionální kariéře a o tom, že s hokejem ještě pořád končit nechce.

Sledujete play off české extraligy?

Sleduju, ale spíš tak okrajově. Bez diváků mi to připadá takové smutné. Ne že by zápasy neměly šťávu, nicméně atmosféra tím hrozně trpí. Vím, že čtvrtfinále bylo jednoznačné a teď už je to vyrovnané. Třinec vede 3:2, Sparta dotahuje náskok Liberce. U zápasů moc nevysedávám, když to ale zachytím, tak se na hokej podívám.

Sparta prohrávala už 0:3 a teď živí naději, že jako první v historii českého play off otočí sérii čtyřmi výhrami. Může se jí to povést?

Rozhodně. Liberci chybí udělat poslední krok, a ne nadarmo se říká, že je nejtěžší, především psychicky. Za stavu 3:0 už hráči možná mysleli, že to nějak doklepou, ale je to zrádné. Z kariéry si pamatuju, že i z takového stavu jsme se párkrát pořádně vytrápili. Úplný obrat se stane málokdy, ale může se stát. Pokud v šestém zápase Liberec zaváhá, psychická výhoda už bude zcela na straně Sparty. Byla by v laufu.

Docela jste se „vytrápil“ ve čtvrtfinále play off 2007 s Pardubicemi proti Znojmu. Tehdy jste po třech výhrách se Znojmem třikrát prohráli, ale sedmý zápas doma už jste zvládli. Vzpomínáte na tu sérii?

Ano, vzpomínám si na to docela dobře. V Pardubicích jsme dvakrát vyhráli a jeli jsme do Znojma, kde jsem předtím zažil výborné sezony. I tam to pro mě bylo v podstatě domácí publikum, byl jsem zvědavý, jak to bude vypadat. Zvládli jsme i třetí zápas a atmosféra v kabině byla po něm hodně uvolněná. Přiznám se, že tam padaly věty jako „zítra to vyhrajeme, dáme si trošku volno a odpočineme si do dalšího kola“. A realita byla úplně jiná.

Ve třech dalších utkáních jste s Pardubicemi dali jen dva góly.

Znojmo se semklo, hrálo každý zápas na krev a my jsme možná čekali, že čtvrtá výhra přijde sama. Před sedmým zápasem v Pardubicích jsme pak byli opravdu hodně nervózní. Spadlo to z nás díky dvěma gólům na konci první třetiny a nakonec jsme vyhráli 5:0. Ale ten pocit před sedmým utkáním, to nebylo nic příjemného.

Asi skoro vždycky se za stavu 3:0 člověku lehké podcenění do hlavy vkrade, ne? Zvlášť když jste po třech zápasech měli skóre 10:2.

Jako hráč to ani nevnímáte, ale podvědomě je to tak. Do toho vás osloví fanoušek, přečtete si něco na sociálních sítích a podlehnete tomu. Pořád musíte mít na vědomí, že se hraje na čtyři zápasy. V tom roce 2007 jsme si libovali, že jde vše jako po másle. Jenomže v jednom utkání zaváháte a všechno se může zvrtnout. Liberec to teď poznává, Sparta naopak byla v situaci, kdy neměla co ztratit. Má zkušené mužstvo, ještě bude bojovat.

Už jste naznačoval, že pro vás byla tehdy série proti Znojmu speciální. V té době jste měl za sebou sedm a půl sezony za Orly, přestoupil jste do Pardubic a hned v první sérii play off jste šel proti nim. Musel jste to vnímat dost intenzivně, ne?

Samozřejmě jsem si to nepřál, nechtěl jsem hrát proti Orlům. A když si něco nepřejete, automaticky se to stane. (úsměv) Byl jsem z toho strašně nervózní, ale nakonec jsme postoupili a zvládli jsme i semifinále. Měli jsme v Pardubicích obrovsky silný tým, rád na ty roky vzpomínám.

Znojmo před čtrnácti lety vedl trenér Miloslav Hořava, který teď stojí s Josefem Jandačem na střídačce Sparty. Tak třeba mu tentokrát vyjde kompletní obrat.

To jsem si ani neuvědomil. Možná ano, je to výborný a zkušený trenér. Má k ruce kvalitní kádr a hráči si po těch dvou výhrách věří, nadechli se. I kdyby jim to nevyšlo, v uvozovkách jim nikdo nic neřekne. Udělali vše pro to, aby se do série vrátili. Je potřeba hrát hned od začátku disciplinovaně a dodržovat taktiku, která je pod panem Hořavou určitě přísná, jak ho znám. Pokud to Sparta bude plnit, má rozhodně šanci.

Je ale trochu zvláštní, že se obrat z 0:3 v extralize zatím nikomu nepodařil. Také v NHL se to stalo v celé historii jen čtyřikrát, na Slovensku to dvakrát dokázal Trenčín.

Přece jen musíte vyhrát čtyřikrát v řadě, ta pravděpodobnost není velká. Záleží také na různých zraněních hráčů, do toho vám může po jednom zápase vypadnout forma. Dá se to otočit, zkušené týmy s opravdovými tahouny to mohou dokázat. Jak se o tom bavíme, určitě se na ten zápas podívám. Jsem teď strašně zvědavý, jestli Sparta vyrovná.

V roce 2011 jste se do Znojma vrátil a hrál jste s ním mezinárodní EBEL ligu až do roku 2017. Následovaly sezony v Moravských Budějovicích, Prešově a Jindřichově Hradci. Čemu se věnujete nyní?

Ohledně hokeje chystám s kamarádem jeden projekt, ale to je zatím v plenkách, ještě o tom nechci moc mluvit. Jinak trénuju deváťáky právě v Moravských Budějovicích a mám restauraci ve městě Retz v Rakousku. Snažím se tam pomáhat s nějakými nákupy, o chod restaurace se více stará manželka. Já se tam chodím hlavně najíst. (úsměv) Práce je dost, nestěžuju si, ale bohužel v této době mám hodně času i na přemýšlení, jak je všechno zavřené. S dětmi trénujeme on-line, což se moc nedá. Snad se brzy všechno vrátí do normálních kolejí.

Jak se vám daří s provozem restaurace v nelehké době?

Naštěstí to máme v Rakousku, kde je přístup státu dobrý. Máme otevřené okýnko, držíme restauraci v provozu. Chceme, aby lidi viděli, že jsme tam pro ně, že stále vaříme, aby byli naši zaměstnanci v práci. Máme to navíc spojené s koupalištěm, takže doufám, že se už brzy bude rozvolňovat. V listopadu jsme zavřeli, já jsem si mylně myslel, že před Vánoci se to zase pustí, ale už to znovu trvá skoro půl roku. K tomu řeším přístup přes hranice, neustálé testování. Je to komplikované, ale musíme vydržet.

Vrátíte se k hokeji ještě jako hráč, pokud to bude možné?

Vloni jsem trénoval v Hodoníně a byl jsem domluvený s paní majitelkou, že si tam ještě druhou ligu zahraju. Uvidím, jak to bude vypadat. Mám už dospělého syna, spolu s ním trénujeme děti, jeho to strašně baví, dělá si školy. A také se mi směje, že mi roste břicho, takže i kvůli němu musím makat a udržovat se. (smích) Nechci hrát před prázdnými tribunami, ale pokud budou dobré podmínky a dohodneme se, možná si ještě zahraju. Nechce se mi končit a vidím, že když shodím nějaké kilčo, dá se to, a navíc můžu spoluhráčům pomoct i svými zkušenostmi.

V minulé sezoně jste pomáhal s trénováním dokonce i extraligovým florbalistkám v brněnských Židenicích. Ale dále už to nešlo s dalšími aktivitami stíhat?

Bylo to super, bylo to pro mě něco nového. Vloni jsme začali play off v Praze proti Jižnímu Městu dvěma výhrami, jenomže pak sezonu ukončila korona a už jsem se k tomu nevrátil. Mají dva nové trenéry, byl jsem se na holky podívat jen jako divák. Přirostly mi k srdci a bylo zajímavé sledovat, jak to v jejich prostředí funguje. Také teď hrají play off, držím jim palce.