Jiné kluby mají finanční štěstí, že stadion, na němž hrají ligové zápasy, patří městu a kromě symbolického nájemného jedné koruny ročně jsou jim hrazeny i náklady s provozem a někdy i mzdy zaměstnanců. Dukla Praha má jiné smluvní vazby – všechno si musí platit.

„Smlouvu máme podepsanou s Agenturou pro hospodaření s nemovitým majetkem ministerstva obrany, a přestože její ředitel Milan Polleč naše problémy chápe, musí se držet závazných předpisů, a tak nás stojí pobyt na Julisce několik milionů ročně. A to tam hrajeme pouze zápasy a maximálně absolvujeme předzápasové tréninky,“ odhaluje ekonomické vazby předseda představenstva Bohumil Paukner. „Za ty peníze bychom mohli posílit kádr několika schopnými fotbalisty,“ převádí sumu do sportovní hodnoty.

Dukla hradí provoz – světlo, topení, vyhřívání trávníku, údržbu zařízení, vodné, stočné – k tomu pronájem, který navíc neustále roste v souladu s vývojem inflace. A kdyby jen o ni.

„Počínaje rokem 2015 se zvýšil dvanáctinásobně, takže co jsme tehdy platili za rok, nyní platíme za měsíc,“ upozorňuje šéf fotbalového klubu, který už není pod armádou a spolupráce funguje na základě klasických ekonomických vazeb.

Aby Dukla dostála přísným podmínkám, za nichž se může hrát profesionální soutěž, musela do zvelebení stadionu dost investovat. Nová tribuna se sedačkami, vyhřívaný trávník, instalovala i umělou plochu, kterou měla armáda v plánu až v roce 2021.

„Od roku 2007 jsme do stadionu investovali 41 milionů korun. To vše jsme dali armádě darem,“ uvádí vysokou částku Paukner. „Agentura nám pak zvýšila nájem, protože využíváme vylepšený areál…“ odhaluje paradox, který však v armádě není nijak neobvyklý.

Značné starosti pak přinesla koronavirová pandemie. V úterý 12. května přišlo rozhodnutí, že přerušená druhá liga se opět rozeběhne, svěřenci trenéra Romana Skuhravého měli v pondělí hostit v televizním přenosu Jihlavu. A málem jim to nebylo umožněno.

„Hlavní hygienička ministerstva obrany plukovnice Jana Fajfrová vydala totiž nařízení, že do armádních objektů mohou vstoupit pouze kmenoví zaměstnanci ministerstva obrany,“ vytahuje Paukner fotokopii nařízení vyvěšeného na bráně stadionu. Ve druhém kroku se podařilo dosáhnout povolení hrát na hřišti, ale bez využívání zázemí.

Jak by tedy utkání probíhalo? Hráči – domácí i hosté – by nejspíš z autobusu vystoupili přímo na plochu, stejně tak rozhodčí, žádné zázemí by neměly ani realizační týmy. Nemyslitelné, neproveditelné. Dopis ostřejšího obsahu, aby opatření bylo zmírněno, byl smeteno ze stolu s odůvodněním, že obranyschopnost země je vyšší hodnota než zájmy soukromých společností.

Intervenovala i Ligová fotbalová asociace, protože byla ohrožena regulérnost soutěže. Dukla by ze všech 32 profesionálních klubů byla jediná, kdo by nemohl hrát, ačkoli tehdy existovala dohoda mezi LFA a ministerstvem zdravotnictví.

„Kdyby se nehrálo, následky by byly citelné,“ přiznává Paukner, co by všechno Duklu postihlo. „Nejen sportovní ztráty, tedy kontumace, ale poškodili bychom i televizní a reklamní dohody, které má LFA se svými sponzory, o těch našich nemluvě. Pokuty by šly do milionů a v plné výši bychom byli nuceni je převést na ministerstvo obrany,“ vypočítává.

Další dopis, který šel v tomto smyslu i v kopii náměstkyni ministra a přímo ministrovi Lubomíru Metnarovi, přinesl odpověď – byť i to mělo v sobě hodně komplikací. Závěr ale byl, že za těchto podmínek se může na Julisce hrát, protože, jak konstatovala v odpovědi hlavní hygienička resortu, existuje i jistý veřejný zájem na sehrání fotbalových soutěží.

Utkání – i další podle rozpisu – mohou být uskutečněna, pokud budou využívané prostory příkladně vydezinfikovány. Ovšem dle armádních norem, tedy firmou s nejvyšší certifikací.

„Najela četa jak k likvidaci jaderné pohromy v Černobylu, ochranné gumové pláště, masky, rukavice, holínky. Vystříkali všechno, hodinu dovnitř nikdo nesměl. Asi bylo prostředí toxické a nebezpečné zdraví člověka,“ líčí Paukner.

Veškeré úsilí a vynaložené finance byly nakonec marné. Přestože si Dukla na hřišti zajistila baráž a možnost utkat se o postup mezi elitu, nakonec se kvůli nákaze koronavirem u jednoho hráče Opavy liga nedohrála. Nikdo z ní nesestoupil, do vybrané společnosti proklouzly Pardubice a Zbrojovka Brno. Dukla ostrouhala.

A náklady na provoz stadionu a nájem platí dál. „Potíž je i v tom, že nejsme jediní nájemci, spolu s námi areál využívá i Armádní sportovní centrum, které má na starosti přípravu olympioniků a má logicky přednost,“ upozorňuje Paukner.

Trávník využívají i atleti, kteří dříve působili na Strahově. „Oštěp tolik nevadí, ale disk a koule nadělají v trávníku velkou paseku, kterou je pak třeba odstranit, aby se tam mohl hrát fotbal,“ sděluje představitel fotbalového klubu.

Když se však chtějí lidé dohodnout, překoná se všechno. „Dosavadní ředitel Armádního sportovního centra, plukovník Jaroslav Priščák, byl vstřícný, pokud mohl, vyhověl nám. Spolupráce s ním byla velmi dobrá, bohužel bude ve funkci končit a lze jen doufat, aby stejně dobrá byla i s jeho nástupcem,“ přeje si Paukner.

Jak známo, ředitel ASC byl odvolán a do funkce se zřejmě nevrátí. „Výběrové řízení je podle mého tendenční a připravené na míru konkrétní osobě, která podle všeho nemá s prostředím vrcholového sportu nic společného, jak by bylo logické a dalo by se očekávat,“ prohlásil Priščák na nedávné tiskové konferenci.

Další špatná zpráva pro Duklu. Stadion na Julisce je pro ni opravdu drahý.